Článek
Znovu se potvrdilo, že Liga mistrů je opravdu zcela jiný svět. V něm jsou české týmy jen na návštěvě. Viděli jsme to v minulé sezoně na výkonech a výsledcích Sparty, vidíme to v letošní v utkáních Slavie. V Lize mistrů jsou sice také kluby, s kterými se za jistých okolností může český klub měřit jako rovný s rovným, Barca mezi ně však nepatří.
Pražské utkání Slavie s Barcelonou nabídlo názornou ukázku, v čem jsou hlavní rozdíly. Ten hlavní je v individuální kvalitě hráčů. Slavia má na české poměry výborný tým, který je typologicky složen především s cílem vyhrávat českou ligu a probojovat se do evropských pohárů.
Špička Ligy mistrů je ale pochopitelně zcela jinde. Barcelona vybírá své hráče z celého světa, kteří mají výrazně vyšší míru talentu a dosahují mnohem vyšší úroveň hry. Tito fotbalisté mají schopnost v plné rychlosti pracovat s míčem. Umějí individuálně přejít přes soupeře a bleskově přesně zakončit. Tito borci pochopitelně stojí také zcela jiné peníze. To je skutečnost, které Slavia nemůže konkurovat.
Přestože katalánskému klubu chyběla největší hvězda, 18 letý Lamine Yamal, jehož tržní hodnota se pohybuje na úrovni 224 milionů eur, německý trenér Hansi Flick neměl problém ho nahradit. Kádr Barcy je velmi široký a jeho úroveň vysoká.
Slavia vstoupila do zápasu výborně. Povedlo se jí favorizovaného soupeře na chvíli razantním nástupem a agresivní hrou zaskočit a jít do vedení, když v 10.minutě Sadílkův centr od rohového praporku prodloužil na zadní tyč Tomáš Holeš. Nabíhající Vasil Kušej šel nebojácně za míčem a v pádu ho se štěstím dopravil za brankovou čáru - 1:0 pro červenobílé. Žádná střela to ani nebyla, ale i takové góly platí.
Klasická nátlaková akce Slavie, kterou může dát soupeři typu Barcelony gól. Tedy ze standardní situace, po centru, ze skrumáže. Slavii se takový gól povedlo vstřelit v utkání ještě jednou. A to v 44.minutě. Tentokrát prodlužoval na přední tyči stoper Chaloupek a míč se do sítě hostů odrazil od veterána Roberta Lewandowského. Slavia vyrovnala na 2:2.
Mezitím ale dvakrát inkasovala. V prvním případě v 34.minutě De Jong pasem středem našel Fermína Lópeze a ten z ostrého úhlu nečekaně prostřelil Staňka, který rozhodně nebyl bez viny. Gólman jeho kvalit by takovou střelu, dle mého názoru, měl vyrazit.
To v druhém případě byl Jindřich Staněk bez šance, když slávisté nechali před šestnáctkou volného Fermína Lópeze, který tentokrát zamířil chytrou technickou střelou k tyči a svým druhým gólem v utkání dostal hosty do vedení. To byla lahůdka! Netrefoval jen bránu, ale přesné místo v ní. Jako „velký učitel“ Lionel Messi.
Barca v druhé půli potvrdila svoji vysokou kvalitu. Když se dva obránci Slavie při odvracení míče v pokutovém území nedohodli a srazili, střídající Dani Olmo ukázal, že takoví hráči chyby trestají a v 64.minutě se krásnou střelou zpoza šestnáctky trefil přesně. Staněk byl opět bez zcela šance. O čtyři minuty později bylo definitivně hotovo, když Rashford z ostrého úhlu přesným centrem našel 37 letého veterána Roberta Lewandowského, který už, jak je jeho zvykem, věděl - 2:4.
Slavia dostala čtyři góly, ale dva v utkání dala. Nebyla pasivní. Chtěla hrát fotbal na úrovni svých maximálních možností. Šla si to s Barcou „rozdat“, jak nejlépe uměla. Vsadila na to, co jí je vlastní. Na to, na co má postavený tým. Tedy především maximální bojovnost, nasazení, agresivitu a presink. Povedlo se jí šťastným gólem favorita v úvodu na chvíli zaskočit. Dokázala pak ještě srovnat na 2:2 a odehrát remízový poločas.
V druhé půli už vysoko nasazenou laťku neudržela. Hrát celé utkání fyzicky velmi náročný způsob hry, kterým se snažíte nahradit chybějící individuální dovednosti, je proti tak vyspělému soupeři asi takřka nemožné. K tomu, aby to výsledkově vyšlo, je nutné nechybovat, a také je potřebné jisté podcenění ze strany favorita. A to se tentokrát nestalo. Slavia chyby udělala a Barca hrála naplno až do konce a nic neponechala náhodě. Nic už nepodcenila. Ani velká zima katalánský tým ve středu večer v Praze nezaskočila.
Individuální kvalita byla jednoznačně na straně hostujícího klubu. To je markantní na gólech, které v utkání padly. Branky Slavie byly šťastné, po centrech, ze skrumáží před bránou, kde má Barca v důsledném pokrytí hráčů přece jen jakousi slabinu. Góły byly výsledkem nasazení a tlaku Slavie před bránou.
Góly Barcelony byly podložené individuální kvalitou, kdy její hráči, když jim dáte chvíli čas a prostor, umějí nabízené možnosti bleskově využít a skvěle, bez velké přípravy zakončit. Barca vyhrála o dvě branky i ve všech „pomocných“ ukazatelích. Měla 59 procent držení míče, vystřelila dvacetkrát (Slavia dvanáctkrát), z toho dvanáctkrát na bránu (Slavia pouze dvakrát).
V českém fotbalu se vede „nekonečná“ debata, zda české týmy do Ligy mistrů patří, zda má vůbec smysl, aby hrály utkání, která přece „nemohou“ vyhrát. Ano, kluby z evropské TOPky jsou prostě na jiném levelu. To jsou ale i proti „obyčejným“ klubům z Belgie, Nizozemska, Rakouska, Chorvatska, Srbska, Řecka, Kypru a řady dalších zemí. Tak tomu skutečně je.
I když se v posledních letech „nůžky rozevřely“, Liga mistrů zatím pořád ještě není uzavřenou soutěží pro pár vyvolených, jen pro úzkou špičku evropských velkoklubů z TOP 5 lig. Hrají ji stále také některé kluby, s kterými se pražská Slavia poměřovat určitě může. A bodovat s nimi.
Zahrát si Ligu mistrů je výzva a prestiž. Přináší značný zájem fanoušků, obchodních partnerů, garantuje velké finance do klubové kasy. Mít možnost si zahrát občas proti klubu jakým je Barcelona, tedy jednomu z nejlepších klubů světa, je pro všechny bezesporu velký svátek. Slavia se tohoto úkolu zhostila se ctí. Nelze jí nic vyčítat. I když, ač se maximálně snažila, fotbalově je o několik pater níže než její soupeř. To nám středeční utkání pouze potvrdilo.
Zdroje: přímý přenos Nova Sport 3 + statistiky Livesport
