Coufal v Bundeslize hraje výborně. V reprezentaci má za sebou maléry. Má být v její sestavě?

Pochází z Ludgeřovic v Moravskoslezském kraji, obce mezi Ostravou a Hlučínem. K fotbalu ho přivedl tatínek v šesti letech. Už tehdy prý Vladimír Coufal věděl, že chce být profesionálním fotbalistou. Jeho velkými vzory prý byli bývalí vynikající obránci Roberto Carlos a později Sergio Ramos, oba legendy Realu Madrid.

Mládežnické roky strávil v ostravském Baníku, odkud byl jako neperspektivní „odvelen“ na prahu dospělosti do Hlučína. V zimě roku 2012 odešel na půlroční hostování do Opavy. Na velkou kariéru to příliš nevypadalo.

Tam svoji kariéru nastartoval. O sezonu později si se severočeským klubem už zahrál základní skupinu Evropské ligy, kde se utkal se Sevillou, Freiburgem a Estorilem. Liberecký Slovan ze skupiny postoupil do jarní části, kde nestačil na nizozemský Alkmaar.

V Liberci pak hrál základní skupinu Evropské ligy ještě dvakrát. Celkem naskočil v evropských pohárech do 31 zápasů, ve kterých vstřelil dvě branky a na další dvě přihrál. Jednou ze svých „svátečních“ tref rozhodl zápas základní skupiny na stadionu slavného Olympique Marseille, díky které byl zařazen do nejlepší jedenáctky kola.

V lize vybojoval s Libercem dvakrát třetí příčku. Za Slovan odehrál dohromady 118 ligových duelů, dalších devět pak v domácím poháru. V Liberci se potkal s trenérem Jindřichem Trpišovským a jeho realizačním týmem. Patřil mezi klíčové hráče Slovanu. Stal se kapitánem mužstva, kterým zůstal i pod novým koučem Davidem Holoubkem.

Zájem o něj měla obě pražská „S“. Vypadalo to už, že skončí ve Spartě, jako jeho bývalý liberecký spoluhráč Josef Šural, ale do hry se nakonec důrazněji vložila Slavia a liberecký bek nakonec zamířil za svým bývalým trenérem a jeho “realizákem“do vršovického Edenu.

Byl jsem tehdy sportovní ředitel a dohodli jsme se, že půjde do Sparty. Podali jsme si ruku, protože vedení nechtělo postupovat nefér, že bychom mu dali podepsat smlouvu bez dohody s Libercem. Podali jsme se tedy ruku, že všechno platí a za dva dny byl podepsaný Slavií,” řekl k tomu později Zdeněk Ščasný v médiích.

V sešívaném dresu se okamžitě zabydlel na pravém kraji obrany a s týmem dokráčel až do čtvrtfinále Evropské ligy. Ve vyřazovací fázi slavisté přešli přes Genk a španělskou Sevillu. V další sezoně si se Slavií zahrál také Ligu mistrů proti Interu Milán, Barceloně a Dortmundu. Se Slavii získal tři mistrovské tituly a jedno vítězství v národním poháru.

V reprezentačním „A“ týmu debutoval pod trenérem Karlem Jarolímem na podzim roku 2017, ještě jako hráč Liberce, když na turnaji v Kataru odehrál proti domácímu týmu celých 90 minut. Časem se stal stabilním členem základní sestavy české reprezentace. Dalším trenérem, Jaroslavem Šilhavým, byl nominován i na závěrečný turnaj EURO 2020. Na turnaji odehrál všech pět zápasů a připsal si dvě asistence.

Slavia už mu byla malá. Chtěl pryč. I za cenu toho, že si odchod „vytrucuje“. Zajímavá nabídka byla, a tak se stěhoval v roce 2020 do Premier League. Kladiváři za něj vysázeli 6 milionů eur. V londýnském klubu se potkal se svým bývalým spoluhráčem a kamarádem ze Slavie Tomášem Součkem.

Velkým přestupem si splnil svůj dětský sen. Okamžitě se zabydlel v základní sestavě trenéra Davida Moyese, pod jehož blízkým ostřížím zrakem neúnavně poctivě „piloval pravou lajnu“ a brzy patřil ke klíčovým hráčům Kladivářů.

V Premier League odehrál 147 utkání. V nich měl 19 asistencí. Gól se mu vstřelit nepodařilo, i když tomu byl několikrát blízko. S londýnským klubem si připsal na konto také jeden významný mezinárodní úspěch - vítězství v Konferenční lize 2022/23. Pro Coufala a Součka o to hezčí, že osud zařídil, že se vítězné finálové utkání s italskou Fiorentinou odehrálo na slávistickém stadionu v pražském Edenu.

Londýnský klub však poté prošel velkou personální obměnou. Postupně odešla řada hráčů i trenér David Moyes, tým ztratil výkonnost i soudržnost, trenéři se měnili, Vladimír Coufal ve své poslední sezoně ztratil jisté místo v základní sestavě.

V létě minulého roku byl volným hráčem. Jak se vyjadřoval v médiích, z West Hamu a Londýna se jemu i rodině nechtělo. Rád by ještě zůstal v Anglii. Nejlépe v Premier League. Nakonec však 7.srpna minulého roku podepsal roční smlouvu s bundesligovým TSG 1899 Hoffenheim, kde se setkal se spoluhráči z národního týmu Adamem Hložkem a Robinem Hranáčem.

V německém klubu, kterému se v předchozí sezoně vůbec nevedlo, nahradil českého ex-reprezentanta Pavla Kadeřábka, jenž byl v podobné situaci jako „Cuf“ v Londýně. Také „Kadeřovi“ bundesligový klub, kde byl dlouholetou stálicí, už nenabídl novou smlouvu a poněkud překvapivě si místo něj vyhlédl takřka stejně starého, tedy 33letého, Vladimíra Coufala.

To bylo bezesporu překvapení. Přiznám, že jsem byl mezi těmi, kteří tento krok moc nechápali. Coufal v poslední londýnské sezoně, i některých zápasech národního týmu, kam byl stále nominován, ač v klubu pravidelně nehrál, působil horším dojmem než dříve. Poněkud „vyčichle“. Ztrácel na rychlosti. Pokud hrál, z jeho strany padaly častěji góly. Nevypadalo to, že bude pro Hoffenheim velkou posilou.

Stal se však pravý opak. V Bundeslize nečekaně výrazně ožil. Nastoupil zatím do všech 17 bundesligových utkání. Hraje velmi dobře. Stal se „duší“ týmu, který jede výrazně nad plán. Po sezonách trápení se zvedl a je na vynikajícím průběžném třetím místě tabulky za suverénním mnichovským Bayernem a druhým Dortmundem.

Vladimír Coufal, to je v této sezoně opět synonymum pro obrovské nasazení, bojovnost, důraz, obětavost. Je to hráč, který na pravém okraji „do padnutí“ maká. Neuhne ze souboje. Nesleze ze hřiště. Proto nad ním „drželi ruku“ Jindřich Trpišovský v Liberci i pražské Slavii a David Moyes v londýnském West Hamu. Proto je s ním nadmíru spokojený i současný rakouský kouč Hoffenheimu Christian Ilzer. Mluví se o tom, že Hoffenheim s českým bekem brzy rád roční smlouvu prodlouží.

Vladimír Coufal kromě nasazení a bojovnosti přidává zkušenosti, kterých už má ve svých letech požehnaně, a také taktickou vyzrálost. Jako v posledním víkendovém utkání s Leverkusenem, kdy před zahráním přímého kopu předstíral zavazování tkaniček, aby dal potřebný čas spoluhráči vyměnit si u lajny kopačky. Následně z této situace vstřelil Nizozemec Wouter Burger jediný gól utkání, kterým Coufalův a Hranáčův Hoffenheim zdolal Schickův Leverkusen 1:0.

Snad každý trenér by takového hráče chtěl mít v mužstvu. Vedle velkých hvězd, ofenzivních kreativních fotbalistů a střelců, potřebuje každý kvalitní tým borce, kteří nedají nic zadarmo: „tvrdí muziku“, neradi prohrávají, nic nevzdávají. Vladimír Coufal takovým hráčem ve svém klubu je. Po přestupu z West Hamu chytil v Hoffenheimu „druhý dech“.

Přesto je kolem jeho osoby v souvislosti s českým národním týmem řada otazníků. S jeho jménem je v nedávné reprezentační historii spojeno několik excesů a kontroverzí, pro které ho část fotbalové veřejnosti nemá v oblibě.

V roce 2021 po utkání s Estonskem na Letné, kdy reprezentační tým sice zvítězil, ale hrou zrovna nenadchl, Vladimír Coufal „přilil do ohně“, když v médiích kritizoval trávník domácí Sparty:„Zkuste se projít na tom hřišti tady. Je to trošku nadlidský úkol hrát na tomto kombinační fotbal a vůbec měnit směr. Stačí se po něm projít a je to jako se procházet po bramborovém poli. Klouzačka, jíl, bláto… Já se nedivím, že kluci ve Spartě mají tolik zranění.“

Sparta se prostřednictvím tiskového mluvčího Ondřeje Kasíka tehdy ohradila a svých trávníkářů zastala. „Když jsme tam hráli, tak bylo hřiště dobré. U mě si hráči nemůžou stěžovat na hřiště. Dneska se musí umět připravit na všechny varianty a pořádně se obout,“ poznamenal k události podle TN.cz také ligový trenér Petr Rada.

Trávník na Letné je jen „slabá káva“ proti kauze „Belmondo“. V listopadu 2023 byl Vladimír Coufal, ještě v éře trenéra Šilhavého, společně s obráncem Jakubem Brabcem a útočníkem Janem Kuchtou vyřazen z reprezentačního srazu. Důvodem bylo zásadní porušení interních pravidel před závěrečným zápasem kvalifikační skupiny o postup na mistrovství Evropy proti Moldavsku v Olomouci.

Tito tři hráči se dva dny před důležitým kvalifikačním mezistátním utkáním vydali na diskotéku, kde pobyli do pozdních nočních hodin. Národní tým, i přes absenci této vyřazené trojice hráčů, utkání zvládl a po triumfu 3:0 si zajistil účast na závěrečném turnaji v Německu. Coufal a jeho dva kolegové se po zápase veřejně za své chování omluvili.

Do týmu se brzy vrátil. Povolal ho zpět nový kouč Ivan Hašek. Zúčastnil se Eura v Německu, ale pro řadu fanoušků už zůstal rozporuplnou a neoblíbenou postavou. Zatímco v klubu patří mezi velké oblíbence fanoušků, v národním týmu je to jiné. Z reakcí je zřejmé, že mnozí ho přímo nesnášejí. Nutno říct, že Vladimír Coufal tomu jde svým chováním někdy docela „naproti“.

Sám patřím mezi ty, kteří beka Hoffenheimu uznávají za to, co ve své kariéře dokázal, kam to až dotáhl. S menší mírou talentu udělal velikou kariéru. Na straně druhé mám z jeho některých vystoupení v národním týmu, a toho, co se kolem něj děje, též někdy zvláštní pocity.

Jako by existovali dva Coufalové… Jeden, velký profesionál, který oddaně maká v klubu. Ví přesně, jaká je jeho úloha. Je příkladným bojovníkem, v dobrém slova smyslu, řečeno cyklistickou terminologií, superdomestikem”.

A pak je tu ten druhý, který přijede do své domoviny na reprezentační sraz a člověk má z něj někdy, při vší úctě k tomu, co v kariéře dokázal, pocit, že si tak trochu „hraje na něco, čím není“.

Jeho pozitivní příklad je rázem pryč, což jsme mohli vidět například po olomouckém utkání s Gibraltarem, kdy národní mužstvo nepochopitelně odmítlo děkovačku s fanoušky. Celý tým, jenž prezentovali především kapitán Souček a jeho kamarád a letitý souputník Coufal, který byl dle neoficiálních informací jedním z iniciátorů této nepovedené záležitosti, o které se tak hojně psalo v médiích, si tím u široké fotbalové veřejnosti pěkně „zavařil“.

Byl to od nich nepochopitelný krok. Kus arogance. Ztráta kontaktu s realitou. Tomáš Souček poté přišel z rozhodnutí vedení FAČR o kapitánskou pásku. Jméno nového kapitána zatím známo není.

Vladimír Coufal v současnosti patří mezi nejzkušenější české reprezentanty. Na kontě má už 59 startů v mezistátních utkáních. V 33 letech by pro něj byl světový šampionát vyvrcholením (nejen) reprezentační kariéry. V jeho věku je to zcela jistě poslední šance si na takovém turnaji ještě zahrát. Formu má. Věřím, že když na něj trenér Miroslav Koubek vsadí, dá do toho všechno.

Trenér Miroslav Koubek je bezesporu zkušený odborník, který umí tým na důležitá utkání takticky připravit. Má ale také své roky (74). Je to trošku ješitný pán. V Hradci Králové i Plzni končil, mimo jiné, pro neshody s hráči. V reprezentaci by „ponorka“ mezi trenérem a hráči vzniknout nemusela. Je to zcela jiná situace než celoroční každodenní práce v klubu.

Nicméně je známo, že Koubek je pedant a výrazně méně demokratický a tolerantní kouč než jeho předchůdci Šilhavý a Hašek. Lze očekávat, že „uzdu přitáhne“. V tomto směru má blíže spíše ke Karlu Jarolímovi, kterému před lety dělal u národního mužstva asistenta.

Ve fotbalových kruzích se říká, že Souček, Coufal či Provod nechtěli Koubka za trenéra národního mužstva. Jejich „favoritem“ byl Jindřich Trpišovský. Ten ale funkci odmítl. Miroslav Koubek to jistě ví. Odhodí tyto „žabomyší války“ stranou? Bude se rozhodovat pouze podle momentální formy? Na obou krajích obrany totiž moc kvalitních možností na výběr nemá.

Vlevo je situace dlouhodobě velmi špatná. Není kde brát. Miroslav Koubek musí doufat v jarní restart Davida Juráska v pražské Slavii. Sparta má z českých zdrojů Jaroslava Zeleného, který už má též 33 let, navíc v klubu hraje víc stopera. Výkonnost 24 letého Matěje Ryneše šla po sérii zranění hodně dolů a je otázkou, stejně jako u Juráska, zda se znovu zvedne na potřebnou úroveň.

Vpravo je to o něco lepší. Kromě Vladimíra Coufala je tu ještě stabilně hrající, ambiciozní a energický slávista David Douděra (27). Tím to ale také prakticky končí, když reprezentovat už odmítá Pavel Kadeřábek ze Sparty.

A bude bek Hoffenheimu i v národním týmu tím dříčem, jako v klubu, co se obětuje pro tým a „nevymýšlí blbosti“?

Trenér Koubek se musí rozhodnout. Buď bude Coufal v základu, anebo zcela mimo. Pokud půjde polovičatou cestou, tedy nominuje Coufala do kádru, ale v základu dá přednost například mladšímu Douděrovi, riskuje další „nepokoje“. Mít v kádru staršího hráče, který těžko „kouše“, že nehraje, je někdy velký „oříšek“. Zvláště, když se takový fotbalista jmenuje Kuchta či Coufal.

Barážová utkání a případný závěrečný turnaj MS 2026 jsou nejspíš poslední šancí Vladimíra Coufala v národním týmu. Možným vrcholem kariéry, a také udobřením si fanoušků. Uvidíme, jak s tím trenér Koubek a hráč naloží.

Další zdroje: statistiky Livesport, FAČR, web vladimircoufal.cz, Transfermarkt, statistiky Premier League, přímé přenosy utkání Bundesligy na Nova Sport TV