Živila ho přítelkyně. Zažil si peklo, ale vrátil se. Jan Bořil slaví „35“. V létě ho čeká změna

V pražské Slavii působí od ledna roku 2016. Zažil s ní jako člen základní sestavy největší novodobé úspěchy. Včetně mistrovských titulů a účasti v Lize mistrů, kde si zahrál třeba také proti Messiho Barceloně. Vstřelil jí v pražském utkání dokonce gól. Zanedlouho si setkání s katalánským velkoklubem v pražském Edenu zopakuje. Už bez Messiho. A jako aktivní hráč už nejspíš naposledy.

Ale pojďme od začátku. Nymburský rodák Jan Bořil (11.ledna 1991) měl prý první registraci v klubu SK Hořátev. Byl ale příliš mladý na to, aby mohl hrát se staršími kluky. Ve své věkové kategorii proto začal s fotbalem v AFK Sadská. Většinu času v mládežnických kategoriích nastupoval za FK Mladá Boleslav. Byl rychlý a dravý. Střílel góly. Vyrůstal jako útočník, ortodoxní pravák. Později nastupoval v záloze. Nakonec zakotvil v obraně. Na levé straně, kde se naučil hrát, podobně jako třeba David Limberský, „přes nohu“.

V lize debutoval 8.listopadu 2009 v dresu Mladé Boleslavi, když měl 18 let a 301 dní. Utkání se hrálo v Českých Budějovicích. Hosté zvítězili 3:1, když dva góly vstřelil Marek Kulič a jeden přidal Tomáš Fabián, kterého debutant Jan Bořil v závěru utkání vystřídal. V týmu „Bolky“ tehdy působili například Miller, Rolko, Rajnoch, Chramosta, Procházka či Kúdela. Trenérem byl Dušan Uhrin mladší.

V první sezoně si připsal 11 prvoligových startů, ale místo v základu si nevybojoval a v létě 2010 odešel na hostování do druholigové Viktorie Žižkov. S tou dokonce postoupil do nejvyšší soutěže. Do mateřské Mladé Boleslavi se znovu vrátil v prosinci roku 2011. V následujících třech sezonách se stal důležitým členem defenzivy a patřil k nevytíženějším hráčům týmu.

Do velkého českého klubu přišel poměrně pozdě. Až v pětadvaceti. Možná si právě o to víc této příležitosti vážil a snažil se ji využít na maximum, i když mu okolnosti vždy nepřály. První rok byl jako na houpačce. Na postu pravého obránce se rychle zabydlel v základní sestavě, poprvé si v sešívaném dresu zahrál evropské poháry. Na jaře ale ze základu vypadl. Nečekal to, ale nevzdal se. Bral to jako velkou zkušenost. Přidával si v tréninku, chodil na box a do posilovny. Byl naštvaný, ale snažil se to brát pozitivně. Pracoval na sobě. A karta se obrátila!

Pod trenérem Jaroslavem Šilhavým se z postu pravého obránce časem přesunul doleva. S příchodem trenéra Jindřicha Trpišovského se na levém kraji slávistické obrany zabydlel nastálo. Stal se její důležitou součástí. Jedním ze základních stavebních kamenů Trpišovského nové éry. Trenér mu věřil a Bořil mu důvěru splácel. Znali se už z těžkých dob společného působení ve Viktorii Žižkov, kde byl tehdy Trpišovský ještě asistentem.

Se Slavií získal v prvním období před vážným zraněním čtyři mistrovské tituly a tři vítězství v národním poháru. Zahrál si s ní úspěšně evropské poháry. Čtvrtfinále Evropské ligy a základní skupinu Ligy mistrů. Po odchodu Milana Škody v lednu 2020 do Turecka se stal kapitánem Slavie.

Už dříve se probojoval také do české reprezentace. První pozvánku mu poslal Karel Jarolím, který ho znal jako trenér ze společného působení v Mladé Boleslavi. V národním týmu debutoval 1.září 2017 v kvalifikačním utkání v Praze proti Německu (prohra 1:2).

V reprezentaci vydržel i poté, co mužstvo převzal Jaroslav Šilhavý, bývalý kouč Slavie. V létě 2021 byl nominován na Euro. Na turnaji odehrál všechny zápasy základní skupiny. V osmifinále proti Nizozemsku chyběl kvůli karetnímu trestu. Do sestavy se vrátil ve čtvrtfinále proti Dánsku (prohra 1:2).

V Lize mistrů nastoupil dvakrát i proti slavné Barceloně. Slavia nejprve v říjnu 2019 po výborném výkonu prohrála doma 1:2, když si Peter Olayinka nešťastně vstřelil vlastní gól. Pohled na zápis o utkání, v kterém figurují jako střelci gólů Lionel Messi a Jan Bořil, to se však slávistickému obránci jistě nikdy neomrzí. Z listopadové odvety na Camp Nou slávisté po heroickém výkonu přivezli dokonce bod za remízu 0:0, když tým výrazně podržel brankář Ondřej Kolář.

V kariéře zažil také velmi těžká období. První hned v začátcích seniorské kariéry, když hostoval na Žižkově. Tým sice vybojoval postup do nejvyšší soutěže, ale podmínky tomu vůbec neodpovídaly. To, co s humorem a nadsázkou líčí televizní minisérie „Štěstíčku naproti“, si vyzkoušel na vlastní kůži. Realita nebyla zdaleka tak veselá. S odstupem času na to vzpomínal na slávistickém webu:

„Ve dvaceti jsem si prožil horor na Žižkově, kde jsme spoustu měsíců neviděli z výplaty ani korunu a já neměl ani za co natankovat. Živila mě Míša, tehdy přítelkyně, teď už manželka. Občas mi musela dát pětistovku, abych vůbec mohl jet na trénink. Bylo mi do breku – postoupili jsme do ligy, v kabině všichni drželi pospolu, ale živořili jsme. Když po dlouhé době přišlo aspoň deset tisíc, zaplatil jsem pojištění, nakoupil trochu jídla a peníze byly zase v čudu.“

Mnohem horší to však bylo později, kdy důvody byly zdravotní a velmi vážné. Sezona 2021/22 nezačala dobře. Pauza a letní příprava po Euru byly krátké. Měl už delší dobu problémy s kolenem, které se zhoršovaly, až už hrát přes bolest dále nemohl.

Poslední ligový zápas odehrál 3.října 2021 v derby se Spartou na Letné. Od té doby byl ve stavu nemocných či lépe řečeno zraněných. Mluvilo se dokonce o tom, že jeho zranění je tak vážné, že když to dobře dopadne, snad to bude na normální život bez velkých omezení, ale je to konec kariéry.

„Návratu nikdo nevěřil. Zažil jsem si peklo, protože jsem vůbec nevěděl, jestli budu hrát fotbal anebo ne. Rok a půl nehrát je dlouhá doba a ztratíte úplně všechno,“ vyprávěl později vyhlášený bojovník v médiích.

Po bezmála sedmnácti měsících se vrátil na hřiště! Po několika operacích kolene a velmi dlouhé a náročné rekonvalescenci, kterou trávil také v rehabilitačním centru v Německu. Odehrál 80 minut za druholigovou juniorku proti třetiligové rezervě Bohemians. Při výhře 4:1 měl šanci, zblízka hlavou gól nedal.

To se psal únor 2023. Většina fotbalových fandů se domnívala, že slávistický obránce, v 32 letech a po tak vážném zranění, už jen dohraje kariéru v druholigovém béčku Slavie, kde bude jako mentor nápomocen mladým hráčů. Také se mluvilo o tom, že se počítá s jeho zapojením do klubových struktur. Další měsíce dávaly těmto názorům za pravdu. Skutečně nastupoval pouze v béčku. Za áčko v jarní lize odehrál jako střídající hráč dohromady pouhých 24 minut.

Sezona 2023/24 začala podobně jako předchozí. Hrál za béčko, teď už po sestupu, jen v třetí nejvyšší soutěži, a jezdil jako náhradník na utkání ligového áčka. Vše se změnilo 20.srpna 2023. Proti ostravskému Baníku nastoupil jako kapitán v základní sestavě k ligovému utkání! Comeback bezmála po dvou letech!

Opět to byl ten „starý dobrý Bóřa“. Bojovník, co neuhne. Hráč, kterého milujete, když hraje za váš tým, a nenávidíte, když má tak „nechutného“ hráče soupeř. Odmakal celý zápas jako kdysi. Důrazný v obraně, tvrdý a nepříjemný v osobních soubojích. Neúnavně podporoval ofenzivu. V srpnovém horku a dusnu „jezdil“ nahoru dolů, jako v dobách největší slávy. První půli se dostal ke střele z dvaceti metrů. Povedla se! Ostravský gólman Letáček mu ale zkazil radost. Vytáhl ji skvělým zákrokem na roh.

Do sezony 2024/2025 nastoupil opět v základní sestavě s kapitánskou páskou. Na patálie, které měl za sebou, toho odehrál až nečekaně hodně. Třiadvacet ligových utkání, ve kterých si připsal jednu branku a tři asistence. V Evropské lize nastoupil do dalších pěti střetnutí. Na konci sezony oslavil svůj pátý ligový titul se Slavií!

Nemožné se stalo skutečností. Při personální nouzi na levém kraji obrany byl za své výkony dokonce odměněn povoláním do české reprezentace. Po více než třech letech! V říjnu 2024 ho trenér Ivan Hašek nominoval na zápasy Ligy národů.

Jiný fotbalista by se na jeho místě po tak vážném zranění nejspíš omluvil. Soustředil se už jen na klubové povinnosti. Jan Bořil ne. Neposlouchal názory, že by se měl šetřit. Reprezentaci bral jako velkou čest a splnění snu. Opět do toho dal všechno, co mohl a uměl. Odehrál další čtyři reprezentační zápasy v základní sestavě. V současnosti má na kontě už 31 startů za „A“ tým. V minulosti reprezentoval také v juniorských kategoriích.

Patří mezi nejzkušenější ligové borce. Přes delší zdravotní pauzu má odehráno už 326 ligových utkání v 16 sezonách. 202 utkání zatím za Slavii, 112 za FK Mladá Boleslav a 12 za Viktorii Žižkov. Vstřelil dosud 13 ligových gólů.

Jeho nejčastějším spoluhráčem v první lize je Ondřej Kúdela, s kterým nastoupili v jedné sestavě 150 krát (potkali se už v Mladé Boleslavi a pak ve Slavii). O druhé a třetí místo se dělí Josef Hušbauer a Jasmin Sčuk (shodně 99 společných startů), s kterým si zahrál také v Mladé Boleslavi i Slavii.

Jistě není překvapením, že nejvíce utkání v lize odehrál pod trenérem Jindřichem Trpišovským (zatím 153). Druhý je Karel Jarolím (57), třetí shodně Jaroslav Šilhavý a Ladislav Minář (34).

V české lize zatím nasbíral 69 žlutých karet. Překvapením pro někoho možná je, že nikdy v lize nedostal v jednom utkání druhou žlutou, a tedy červenou kartu. Přímo vyloučen byl v dosavadních 326 utkáních pouze jednou! Stalo se tak v derby se Spartou, hraném v Edenu v září 2023, kdy rozhodčí Szikszay v dusném závěru vyhroceného duelu poslal v 88.minutě předčasně do sprch oba kapitány, Bořila a Krejčího, kteří se vzájemně drželi pod krkem a něco nepublikovatelného si vyprávěli.

Slavia měla vloni na podzim, jako každý klub, který hraje na více frontách, náročný program. Hrála Chance ligu, Ligu mistrů a MOL Cup. Jan Bořil už nenastupoval pravidelně. Trenér mu, dle aktuálního zdravotního stavu, typu soupeře a utkání, starty dávkoval. I tak má v probíhající sezoně Chance ligy na kontě zatím 14 utkání (2 góly) a dva zápasy v Lize mistrů.

Pražská Slavia vede Chance ligu se 7 bodovým náskokem. Má výborně nakročeno za obhajobou ligového titulu. Jan Bořil má zatím pět mistrovských titulů a v novodobé historii je už nyní v tomto směru slávistickým rekordmanem. Šestým triumfem může svůj náskok na čele historického žebříčku navýšit a zároveň tak skvostně uzavřít kariéru profesionálního fotbalisty.

11.ledna oslaví 35.narozeniny. Na poslední půlrok profesionální kariéry se s týmem v těchto dnech připravuje na soustředění ve španělské Marbelle. Určitě by jaro rád strávil co nejvíce na hřišti. Zimní příprava je velmi krátká. V rámci soustředění čekají slávisty tři přátelská utkání.

První absolvovali v úterý s Basilejí a prohráli ho 3:4. Jan Bořil odehrál druhou půli, když na levém kraji střídal Mbodjiho. Poté už půjdou rovnou „na to“. Čekají je ještě dva zápasy Ligy mistrů. 21.ledna v Praze s Barcelonou a o týden později v Limassolu s Pafosem.

Důležitější ale bude, jak si sešívaní dál povedou v české nejvyšší soutěži. Ligový rychlík se rozjede zostra. Už v neděli 1.února Slavia vstoupí do Chance ligy duelem v Pardubicích. Během února se slávisté střetnou ještě s Mladou Boleslaví, poté zavítají do Karviné, hostí Liberec a jedou na Julisku, kde se utkají v malém pražském derby s Duklou.

Půjde nejen o obhajobu titulu, ale také o přímou účast v základní fázi Ligy mistrů 2026/27. Liga se vyrovnává. Podzimní náskok Slavie ještě nic neznamená. Rozhodnuto zdaleka není. Slavia bude mít ale, kromě náskoku, ještě jednu výhodu. V Evropě skončí už koncem ledna a bude se moci celé jaro soustředit pouze úspěch v české lize.

Jindřich Trpišovský na svého kapitána evidentně hodně dá. Když nehraje, je tím, s kým trenér (vedle Zdeňka Houšteckého) nejčastěji konzultuje svůj pohled na vývoj utkání a možné reakce. Slavistický (nehrající) kapitán je tak už nyní neformálně dalším asistentem trenéra.

Trpišovský v prosinci prodloužil ve Slavii smlouvu do roku 2029. S možnou opcí o další tři roky. S ním i někteří členové jeho realizačního týmu. Dlouholetý asistent Zdeněk Houštecký a trenér brankářů Štěpán Kolář, kteří s ním přišli už z dřívějšího působiště ve Slovanu Liberec. Bylo tomu tak i v minulosti.

Není proto nic mimořádného na tom, že další členové „realizáku“ u tohoto podpisového aktu nebyli. Bývalí slávističtí ligoví hráči Pavel Řehák (asistent) a Radek Černý (trenér brankářů) byli u „A“ týmu už před Trpišovského příchodem. Mají tedy smlouvy jinak časově postavené. Další asistent Milan Kerbr naopak kolegy doplnil až později, když vystřídal Jaroslava Köstla. Má tedy smlouvu termínově také jinou.

Vzhledem k zdravotním problémům a opotřebovanosti kolene je nepravděpodobné, že by Jan Bořil pokračoval (podobně jako Marek Suchý, Tomáš Necid či dříve Milan Škoda) ve Slavii jako aktivní hráč, mentor mladých v druholigovém béčku. Ani trenérsky to na této úrovni v nejbližší době nepředpokládám. Také funkcionářské působení (po vzoru Přemysla Kováře, Stanislava Tecla či dříve Jiřího Bílka) se nyní nejeví jako pravděpodobné.

Vzhledem k Bořilovu naturelu a vztahu s Trpišovským to daleko spíš vypadá na jeho další zapojení přímo u „A“ týmu. Ať už bude tedy složení realizačního týmu v příští sezoně jakékoliv, bylo by z mého pohledu velkým překvapením, kdyby v něm chybělo jméno Jana Bořila. Ten se ostatně v minulosti opakovaně vyjádřil, že by ve Slavii chtěl po konci kariéry pokračovat.

Hráčskou smlouvu má do 30.června 2026. Vše nyní nasvědčuje tomu, že trenér má zájem nechat si Jana Bořila u sebe. Je si vědom jeho velkých hráčských zkušeností a jiného úhlu pohledu na koučování. A také Bořilova pozitivního vlivu na kabinu, který bude chtít aspoň touto formou částečně zachovat.

Na podzim derby „S“ nejspíš už proběhne bez Jana Bořila v roli aktivního hráče. Právě derby bylo utkáním, v kterém ho kouč vždy rád využil, když mohl. Slávistický kapitán dokázal dodat potřebné nasazení a zaujetí. Ukázal mladým spoluhráčům a cizincům v týmu, že tohle není obyčejné ligové utkání. V takové zápasu šel vždy až „na hranu“. To se každému nemuselo zamlouvat. Prostě, Jana Bořila buďto milujete, anebo nenávidíte…

Další zdroje: statistiky Livesport a Chance liga, web SK Slavia Praha, web FK Mladá Boleslav, web FAČR