Článek
Dannyho parťáci po italsku: Největší loterijní podvod v Evropě
Psal se únor roku 1999 a celá Itálie řešila loterijní skandál, nad kterým dodnes zůstává rozum stát. Příběh, který začala rozplétat tamní policie v rámci rozsáhlého vyšetřování s krycím názvem „Dea bendata“ (Slepá bohyně), připomíná spíše scénář pro celovečerní film ve stylu Dannyho parťáků.
Zatímco ve filmu se Brad Pitt a George Clooney musí vypořádat s moderním zabezpečovacím systémem kasina, v Itálii na to šli podvodníci podstatně jednodušším způsobem. Stačil jim k tomu obyčejný kus hadru, leštěnka a zmanipulované děti.
Drátěný buben a nulová kontrola: Loterie, která zaspala dobu
Formát italské loterie „Il Gioco del Lotto“ se v letech 1995 až 1999 moc nelišil od toho, jak se losovalo například v 50. letech. Tradiční, avšak na tu dobu již velmi zastaralý systém nebylo zas tak složité obejít. Jde o ukázkový případ pravidla, že každý systém je jen tak bezpečný, jak spolehlivý je jeho nejslabší článek.
Losování probíhalo v malé úřednické místnosti bez bezpečnostních kamer a míčky s čísly se vytahovaly ručně z drátěných bubnů. I přesto, že ze zákona byla místnost otevřena veřejnosti, zájem o sledování byl prakticky nulový. Celý proces tak většinou probíhal jen za přítomnosti úředníků, zřízenců a dětí. Právě děti (bambini bendati) hrály v celém podvodu klíčovou roli, protože vytahovaly míčky z bubnu se zavázanýma očima.
Jak obyčejný zřízenec a leštěnka na kovy oklamali stát – anatomie podvodu
Hlavou a organizátorem celé akce byl Giuseppe Aliberti – řadový zřízenec finančního úřadu v Miláně (Intendenza di Finanza), pod jehož dozorem loterie probíhala. Místo toho, aby na bezpečný a férový průběh losování dohlížel, systém naprosto primitivním způsobem zneužil.
Jaký byl Alibertiho modus operandi? Jeho pracovní náplň spočívala v přípravě 90 kovových kuliček před začátkem losování. Kuličky skládal do dřevěných krabic a chystal je na stůl. Právě při této rutinní činnosti zrealizoval svůj překvapivě jednoduchý plán. Vybrané míčky před slosováním vyleštil pomocí hadříku a obyčejné leštěnky na kovy (Sidol).
Věděl totiž, že další úředník, který do kapslí vzápětí vkládá papírky s čísly, to dělá pokaždé ve stejném chronologickém pořadí. Byla to absolutní byrokratická rutina. Čísla do kovových míčků vkládal postupně, od 1 do 90. Aliberti tak do krabice umístil vyleštěné kuličky přesně na ty pozice, do kterých následně úředník vložil čísla, na která si celá zločinecká síť předem vsadila.
Jakmile byla všechna čísla bezpečně uzavřena v míčcích, bylo vše nachystáno. Před zraky komise a dalších přítomných osob se 90 kovových kuliček vysypalo do drátěného bubnu. Otočením kličky se osudí několikrát promíchalo a scéna pro dokonalý zločin byla připravena.
Stovky milionů za sladkosti: Jak snadné bylo koupit si losující děti
Samotné losování prováděly děti, kterým se přes oči uvazoval šátek. Často pocházely z chudších poměrů nebo z místních sirotčinců, což mělo pro veřejnost symbolizovat akt lidskosti a dodržování dlouholeté tradice italské loterie. Ke zmanipulování dětí stačil Alibertimu a jeho komplicům naprosto primitivní trik. Před začátkem losování jim jednoduše přislíbili odměnu – vysněné jízdní kolo, dobové videohry nebo sladkosti. To platilo pod podmínkou, že z bubnu vytáhnou ty nejlesklejší a nejhladší kuličky.
Aby se vytažení těch správných čísel ještě pojistilo, vázaly se dětem šátky přes oči tak volně, aby pod nimi mohly šilhat a periferním viděním spolehlivě rozeznat odlesky vyleštěného kovu. Pro zúčastněné děti to byla jen nevinná hra, na kterou s vidinou lákavého dárku ochotně přistoupily. Že právě pomáhají v největším loterijním podvodu tehdejší Evropy, pochopitelně vůbec netušily.
Geografická anomálie, která odstartovala pád
Tato manipulace s osudím probíhala bez povšimnutí téměř čtyři roky. Původní motto zkorumpované skupiny totiž znělo logicky a zdrženlivě: „Vyhrávejme často, ale málo, ať nevzbudíme podezření.“
Jak čas plynul, začaly přicházet první problémy se zajištěním „náhodných výherců“. Nejčastěji šlo o rodinné příslušníky a známé z řad zapojených úředníků. Tito bílí koně ale postupně začali docházet a navíc vznikla obrovská geografická anomálie. Jinými slovy, mezi výherci se objevil enormní počet sázejících z Cinisello Balsamo (severní předměstí Milána). Právě zde bydlel Aliberti a další lidé do kauzy zapojení. Statisticky bylo naprosto nemožné, aby v této lokalitě každý měsíc přibylo hned několik nových výherců loterie. Navíc všechny tikety byly podány v několika málo stejných trafikách. Tato nesrovnalost neunikla pozornosti úřadů a první podezření bylo na světě.
Aby toho nebylo málo, o podvodu se zaručenými čísly se dozvěděla mafie z Apulie a začala tvrdě požadovat podíl z lehce nabytých peněz. Tlak na úředníky sílil a vygradoval zastrašováním, střelbou a rozstřílením výloh zapojených trafik i osobních aut. Smyčka se utahovala a mezi byrokraty zavládl panický strach. V té době už ale skupinu pečlivě sledovala finanční policie, která nasadila plošné odposlechy. Právě ty zachytily mafiánský teror a poskytly vyšetřovatelům klíčové důkazy.
Konečný účet: celková škoda přes 2,6 miliardy a absurdní tresty
Výsledkem bylo rozsáhlé vyšetřování, v němž zpočátku figurovalo 112 podezřelých, a následné zatčení hlavních aktérů v čele s Alibertim. Italská veřejnost i samotné ministerstvo financí, pro které loterie představovala klíčový příjem státního rozpočtu, byly případem naprosto šokovány. Škody totiž dosáhly astronomických rozměrů. Podle italských justičních zdrojů si organizovaná skupina podvodem přišla odhadem na 60 miliard lir (v tehdejším přepočtu přes 800 milionů korun).
Italský Účetní dvůr (Corte dei Conti) a civilní soudy později vyčíslily celkové majetkové a morální škody způsobené státu, monopolům a spotřebitelským svazům na neuvěřitelných 200 miliard lir (v tehdejším přepočtu přes 2,6 miliardy korun). Státní kasu to přitom mohlo bolet ještě mnohem víc. Řada běžných účastníků loterie totiž požadovala po státu odškodnění za to, že nedokázal zajistit bezpečný a férový průběh hry. Tyto hromadné žaloby ale soudy nakonec zamítly.
Rozhořčení veřejnosti však neuhaslo ani po vynesení rozsudků. Ty totiž byly v kontextu vzniklé škody až absurdně mírné. Před soudem nakonec stanulo zhruba 40 obžalovaných. Sám Aliberti, jakožto hlavní strůjce celého podvodu, vyvázl díky dohodě o vině a trestu s odnětím svobody na pouhé 3 roky a 8 měsíců.
Úřady ovšem komplicům a jejich rodinám zabavily prakticky veškerý nelegálně nabytý majetek. Z někdejšího milionáře a organizátora nebývalého zločinu je dnes těžce nemocný muž na mizině. Podle italského tisku dožívá v malé vesnici nedaleko Palerma a neobejde se bez finanční pomoci svých nejbližších.
Dá se dnešním loteriím věřit?
Řadu z vás po přečtení tohoto příběhu jistě napadají otázky spojené s celkovou férovostí a bezpečností loterijních her. Těmto pochybnostem v Česku navíc příliš nepřispěl ani proslulý tuzemský případ, který se v roce 1995 odehrával v přímém přenosu před zraky milionů diváků na TV Nova. Řeč je o televizním Bingu, jehož slosování tehdy zmanipuloval teprve devatenáctiletý IT specialista Pavel Fantyš a jeho komplic Roman Hejda.
Jaká je situace dnes? Dá se současným loteriím věřit? Z vlastní zkušenosti s fungováním hazardního odvětví si troufám říct, že ano. Ve zkratce vám proto přiblížím, jak přesně dnešní proces losování probíhá.
Pokud si dnes pustíte slosování tuzemské Sportky nebo nadnárodní loterie Eurojackpot, možná získáte pocit, že se díváte na ten samý systém jako kdysi – míčky s čísly se stále míchají a tahají z osudí. Skutečná realita na pozadí je ale technologicky i procesně na zcela jiné úrovni. Zopakování primitivního italského triku nebo rafinovaného Fantyšova počítačového scénáře je dnes prakticky nemožné.
Air-mix zařízení a nekompromisní RNG: moderní technologie jako záruka férovosti
Rozdíly začínají už samotnými loterijními míčky – ty jsou dnes plné. Vyrábějí se ze speciálních masivních polymerů nebo tvrdé gumy. Čísla se na ně tisknou, přičemž se nezapomíná ani na váhu barevného potisku, která je do celkové hmotnosti přísně kalkulována.
Míčky podléhají neustálé kontrole a kalibraci. Každý z nich se váží s přesností na tisíciny gramu. Jakákoliv odchylka, kterou může způsobit i mikroskopická oděrka, znamená okamžité vyřazení z oběhu. Právě proto se jich už dávno nikdo nedotýká holýma rukama. Manipulace probíhá výhradně v bavlněných rukavicích a mimo losování jsou míčky bezpečně uzamčeny v trezoru.
Provozovatelé mají k dispozici hned několik certifikovaných sad a o tom, která z nich se pro daný tah použije, se rozhoduje těsně před začátkem přenosu. Tento výběr probíhá striktně pomocí softwarového systému RNG (generátoru náhodných čísel).
K samotnému losování se dnes využívají speciální stroje, tzv. air-mix zařízení. Poté, co jsou míčky vpuštěny do komory, trysky kompresorů začnou zespodu vhánět silný proud vzduchu. Míčky se odrážejí takovou rychlostí, že je pouhým okem není možné sledovat. Naprostý chaos uvnitř bubnu stoprocentně eliminuje jakoukoliv možnost mechanické manipulace. Jakmile přijde čas losování, speciální optický senzor, případně fyzická past u horního vývodu, zachytí ten míček, který je v daný okamžik tlakem vzduchu vytlačen nejvýš.
Celý proces je zajištěn víceúrovňovým auditem a probíhá pod přísným dozorem nezávislých notářů. Použité stroje i systémy podléhají pravidelným kontrolám specializovaných zkušebních laboratoří. Příběh o miliardách ukradených pomocí obyčejné leštěnky tak navždy zůstane jen vzpomínkou na dobu, kdy byl tím nejslabším článkem systému samotný člověk.
Anketa
Zdroje:
