Článek
20. listopadu 1952 začal v Praze jeden z nejznámějších vykonstruovaných politických procesů československých dějinách.
Na lavici obžalovaných usedl Rudolf Slánský, ještě nedávno generální tajemník KSČ, člen jejího nejužšího vedení a po Klementu Gottwaldovi jeden z nejmocnějších mužů komunistického Československa.
Patřil k hlavním organizátorům komunistické moci a podílel se na represích proti skutečným i domnělým odpůrcům režimu. Jeho zatčení v listopadu 1951 a následný rozsudek smrti představovaly mimořádný mocenský zvrat. Muž, který pomáhal rozhodovat o osudech druhých, se sám stal nepřítelem systému, který budoval.
3. prosince 1952 byl popraven.
Jenže jaký byl Slánský, než získal tak obrovskou moc? Jakým byl studentem? Co ho zajímalo a co si o něm mysleli spolužáci?
Dochované školní záznamy a jedno pozoruhodné svědectví nabízejí překvapivý obraz.
Osamělý chlapec, kterého spolužáci přehlíželi
Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v Nezvěsticích nedaleko Plzně do rodiny židovského obchodníka. Ve třech letech přišel o matku. Vyrůstal s otcem, nevlastní matkou a bratry. Už jako chlapec pomáhal v rodinném obchodě, kde vážil a připravoval zboží.
Na plzeňském gymnáziu rozhodně nepatřil mezi premianty. V prvním ročníku dostal nedostatečnou z češtiny, třetí ročník musel opakovat a v roce 1916 gymnázium opustil.
Ještě zajímavější než jeho vysvědčení je však vzpomínka spolužáka Josefa Vondráčka.
Ten ho popisoval jako uzavřeného, zrzavého a pihovatého chlapce, který se s ostatními téměř nestýkal. Podle Vondráčka mladého Rudolfa velmi trápilo, že ho spolužáci přehlížejí a neuznávají.
A právě tehdy se měl začít zajímat o něco neobvyklého.
Hypnotismus jako cesta k ovládání druhých?
Podle Vondráčkova svědectví se Slánský kolem roku 1918 zajímal o hypnotismus. Údajně v něm hledal prostředek, jak ostatním vnutit svou vůli.
Představa budoucího komunistického vůdce, který jako mladík hledá způsob, jak získat vliv nad svým okolím, je pozoruhodná.
Má však jeden důležitý háček.
Vondráčkova výpověď pochází z výslechu v padesátých letech, kdy už byl Slánský vyšetřován komunistickými bezpečnostními orgány. Je proto nutné přistupovat k ní opatrně. Neexistuje důkaz, že Slánský někoho skutečně hypnotizoval.
Svědectví zachytil historik Jan Chadima ve své knize Rudolf Slánský. A přestože nemusí být ve všech detailech spolehlivé, nabízí neobvyklý pohled na to, jak si někdejší spolužák mladého Rudolfa po letech pamatoval.
Pětka z češtiny, ale nakonec maturita
Slánského školní neúspěchy dokládají archivní dokumenty. Je však třeba dodat, že opakování ročníků nebylo tehdy ničím výjimečným. Navíc gymnázium opustili i jeho bratři a všichni přešli na obchodní školu. Je možné, že jejich otec chtěl, aby se věnovali praktickému vzdělání.
Rudolf tak nastoupil na plzeňskou obchodní akademii, kde v červnu 1920 úspěšně odmaturoval. A to mimo jiné i z českého jazyka.
Po maturitě pokračoval na Vysoké škole obchodní v Praze. Studoval tam až do posledního semestru, ale školu nakonec nedokončil. Proč, není zcela jasné. Historik Jiří Křesťan připouští, že mohl dát přednost profesionální práci pro komunistickou stranu.
Zatímco ve škole se mu zpočátku příliš nedařilo, v politice začal být aktivní už během dospívání.
Důtka za demonstraci a setkání s Juliem Fučíkem
V Plzni působil ve studentském spolku Radbuza, kde se podle historických pramenů pravděpodobně seznámil s Juliem Fučíkem, pozdějším komunistickým novinářem.
Dne 1. května 1918 se zúčastnil demonstrace zaměstnanců plzeňských Škodových závodů. Vedení obchodní akademie mu za to udělilo důtku.
O rok později vstoupil spolu se svým bratrem Josefem do Sokola. Jeho politické směřování se však postupně posouvalo k levici.
V roce 1921 se Slánský stal členem nově vzniklé Komunistické strany Československa.
Bylo mu devatenáct let.
Když se vrátil domů, vítala ho celá vesnice
Během následujících desetiletí udělal Slánský mimořádnou politickou kariéru. Stal se jedním z nejbližších spolupracovníků Klementa Gottwalda a generálním tajemníkem KSČ.
V květnu 1945 se po letech vrátil do rodných Nezvěstic. Válka skončila, nacistická okupace byla minulostí a z někdejšího studenta se stal významný komunistický politik.
Na jeho přivítání přišli místní obyvatelé, známí i bývalí spolužáci. Podle dochovaných vzpomínek lidé obdivovali, kam až to někdejší žák nezvěstické školy dotáhl.
Možná mezi nimi stáli i ti, kteří ho jako chlapce přehlíželi. To už dnes nevíme.
O šest let později byl Slánský zatčen. V listopadu 1952 odsouzen k smrti.
A pak přišel poslední, mrazivý detail jeho života.
Podle dochovaného svědectví pronesl před popravou slova: „Mám, co jsem si zasloužil.“
Co jimi skutečně myslel, nevíme. Zda šlo o rezignaci, důsledek dlouhého vyšetřování, nebo něco jiného, zůstává otevřené.
Jisté je, že muž, který kdysi hledal své místo mezi spolužáky, nakonec stanul na vrcholu moci. A že ani tam nebyl v bezpečí před režimem, jemuž zasvětil život.
Prameny a literatura
- Jan Chadima: Rudolf Slánský. Vyšehrad, 2022, kapitola Raná léta, s. 23–29.
- Jan Chadima: Rudolf Slánský (1901–1952). Vzestup a pád stranického funkcionáře. Univerzita Karlova, 2019.
- Jiří Křesťan: odborná studie věnovaná životu a osudu Rudolfa Slánského.
- Národní archiv: dokumentace politického procesu s Rudolfem Slánským.

