Článek
Představte si svět bez webu. Nemožné? Pro dnešní generaci téměř nepředstavitelné! Pojďme se vydat na zábavnou exkurzi, jak se internet a web staly popkulturními celebritami!
Když filmové plátno surfuje na vlnách WWW
Pamatujete si ten moment, kdy Sandra Bullock v „The Net“ (1995) objednávala pizzu přes internet a všichni v kině tiše žasli? To byly časy! Web se ve filmech proměnil z tajemného neznáma v hlavního protagonistu rychleji než stahování na dial-up připojení.
„Jsi připojen?“ šeptá záhadně Morpheus Neovi v kultovním „Matrixu“ (1999), zatímco celé lidstvo spí v kokonech, nevědomě napojeno na velkolepou virtuální simulaci. Tady se web proměnil v temného vládce reality samotné! A když už jsme u dystopií – vzpomínáte na „Minority Report“ (2002)? Tom Cruise elegantně mávající rukama před průhlednými obrazovkami jako nějaký digitální dirigent! A pak přišel Mark Zuckerberg… teda, Jesse Eisenberg v „The Social Network“ (2010), aby nám ukázal, že i zakládání webových impérií může být dramatické jako shakespearovská tragédie.
A což teprve „Ready Player One“ (2018)? Virtuální svět OASIS, kde se odehrává většina děje, je vlastně web na steroidech – místo, kde se digitální a fyzické hranice rozplývají jako pixel art na retro monitoru. „Her“ (2013) nám zase představila Samanthu, operační systém s hlasem Scarlett Johansson, do kterého se Joaquin Phoenix zamiloval. Hmm, kolik z nás už vedlo intimní konverzace se Siri nebo Alexou?
Seriálové bingeování webových příběhů
„Mám tě v síti!“ by mohlo být heslo mnoha seriálových postav. „Silicon Valley“ nás provádí komediálním peklem technologických startupů, „Black Mirror“ nás děsí dystopickými vizemi digitální budoucnosti a „Mr. Robot“ nás nutí paranoidně přelepovat webkamery na našich laptopech.
Vzpomínáte na „The IT Crowd“ a jejich nesmrtelnou hlášku „Have you tried turning it off and on again?“ Nebo na moment, kdy Sheldon Cooper z „The Big Bang Theory“ vysvětloval, proč je internet jako obrovská trubka plná koček? A což teprve nedávný hit „WandaVision“, kde se starodávné televizní formáty prolínají s moderními digitálními technologiemi stejně plynule jako my scrollujeme mezi aplikacemi.
A pak je tu samozřejmě „Halt and Catch Fire“ – seriál, který nás vrací do pravěku internetu, kdy slovo „tweet“ ještě označovalo pouze ptačí zvuky a „lajk“ byl něco, co jste řekli nahlas, ne klikli myší.
Když hudba píská melodii internetových modemů
Kdo z nás nezná ten nezaměnitelný zvuk připojování k internetu přes modem? Ten digitální skřípot byl první internetovou písní! A hudebníci si rychle všimli, že web není jen marketingový nástroj, ale i bohatý zdroj inspirace.
„Computer Love“ od Kraftwerk zněla prorocky už v roce 1981. Radiohead v písni „Paranoid Android“ a albu „OK Computer“ reflektovali náš vztah s technologií. Daft Punk oslavovali digitální éru ve svém futuristickém stylu a Childish Gambino v „3005“ rapoval: „I'll be right by your side 'til 3005“ – možná narážka na to, jak dlouho trvá načtení některých webových stránek?
A co teprve k-popová senzace PSY s „Gangnam Style“, která v roce 2012 doslova rozbila YouTube počítadlo zhlédnutí? To je moment, kdy web a popkultura uzavřely dokonalé manželství!
Když literatura surfuje po digitálních vlnách
William Gibson v „Neuromancerovi“ (1984) vymyslel pojem „kyberprostor“ dávno předtím, než většina z nás věděla, co je to internet. To je jako předpovědět existenci TikToku v době, kdy byl vrcholem zábavy Tetris!
Neal Stephenson v „Snow Crash“ (1992) zase představil koncept „metaverza“ – virtuálního světa, kde se lidé setkávají jako avatary. Mark Zuckerberg si ten román asi četl před spaním, co říkáte?
Ernest Cline nás v „Ready Player One“ zavedl do roku 2045, kde lidé unikají před depresivní realitou do virtuálního světa OASIS. Což, upřímně, není moc vzdálené tomu, jak někteří z nás přečkali karanténu…
Dave Eggers v „The Circle“ nastínil děsivě věrohodný scénář společnosti posedlé sdílením všeho online. „Soukromí je krádež,“ hlásá jedna z postav. Nervózně se rozhlíží po všech svých připojených zařízeních
Praha a ty slavné „internety“ – když se memy stávají realitou
Praha – město, kde se gotické věže tyčí nad kavárnou plnou freelancerů s MacBooky. Ale i v srdci Evropy má web svůj jedinečný popkulturní otisk. Jak by řekla ikonická Věra Pohlová deníku Metro: „Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.“ Mezitím Česká republika pokračuje v transformaci z industriální minulosti do technologického hubu střední Evropy - navzdory všem těm, kteří by rádi viděli svět stále točit vinylové desky a psát na psacích strojích.
Co začalo jako lingvistický přešlap, rychle zdomácnělo v české internetové mluvě. Dnes řada českých IT specialistů s hrdostí hlásí, že „spravují ty internety“, a startupy v pražském Silicon Valley (rozuměj Karlín) slibují investorům, že „zrevolučnají ty internety.“ Když si v pražské kavárně objednáte „WiFi na ty internety“, servírka ani nemrkne – jen vám sdělí heslo. A když rodič říká teenagerovi, aby „už nechal ty internety být“, zní to skoro jako lidový folklór.
Krása této popkulturní reference tkví v její ironické sebereflexi – Češi si berou na paškál vlastní digitální transformaci a zároveň uznávají, že i v době, kdy je web všudypřítomný, stále existují dva světy: ti, pro které je internet samozřejmostí, a ti, kteří o něm mluví v množném čísle. A v tom jsou lidé v Česká republice opravdu jedineční – dokážou si ze sebe udělat legraci i při surfování na vlnách webu.
Level Up: Web ve videohrách
Není to trochu metavtip, když si ve videohrách hrajeme na surfování po webu? „Watch Dogs“ nám dává hackerské superschopnosti v propojeném světě. „Cyberpunk 2077“ nás přenáší do futuristického Night City, kde je vše propojeno skrz neuronové implantáty.
A což teprve „Detroit: Become Human“, kde se řeší etické otázky umělé inteligence a autonomních systémů? To je jako byste četli filozofický traktát, ale s joystickem v ruce!
Memy: Digitální folklór
A pak jsou tu memy – digitální folklór našeho věku! Od „Grumpy Cat“ přes „Distracted Boyfriend“ až po „Doge“ – tyto virální fenomény jsou popkulturním DNA moderního webu. Jsou jako jeskyní malby 21. století, jen místo bizonů zobrazují kočky s podivnými výrazy a lidí dělající ještě podivnější věci.
Web v popkultuře: Zrcadlo našich tužeb a obav
Web se v popkultuře stává zrcadlem našich největších nadějí i nejhlubších obav. Je to utopický prostor neomezených možností i dystopická noční můra, kde ztrácíme kontrolu nad vlastními životy.
V popkulturních odkazech na web vidíme naši fascinaci propojením, sdílením a virtuálními identitami, ale i strach ze ztráty soukromí, autonomie a lidského kontaktu. Je to jako by popkultura říkala: „Hele, tady je ten úžasný nástroj, který změní svět! Ale pozor, může tě taky sežrat zaživa!“
Závěrečný refresh
Od záhadné temné zóny po každodenní nezbytnost, od technologického zázraku po společenskou hrozbu – web v popkultuře prošel pozoruhodnou evolucí. A zatímco se náš skutečný vztah s internetem vyvíjí, popkultura bude i nadále tento vývoj reflektovat, předvídat a možná i ovlivňovat.
Příště, až budete streamovat svůj oblíbený seriál, stahovat novou písničku nebo se ztratíte v digitálním světě videohry či prozkoumávat možnosti umělé inteligence, vzpomeňte si, že jste nejen spotřebitel popkultury, ale i součást příběhu webu samotného. V ulicích Prahy dnes hipsteři diskutují o digitálních trendech, zatímco někde v hospodě v České republice stále zaznívá povzdech ve stylu Věry Pohlové: ‚Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.‘ A kdo ví? Možná právě teď někde nějaký kreativec píše scénář, kde hrajete hlavní roli – vy a vaše ranní scrollování sociálními sítěmi ještě před vyčištěním zubů.
Tak co, jste připraveni na refresh?
404: Konec článku nenalezen. Prosím, zkuste to znovu později.
