Na počátku bylo slovo a pak HTML. Historie tvorby webových stránek

Než Tim Berners-Lee v roce 1989 předložil svůj návrh na World Wide Web, žili lidé v digitálním středověku. Internet existoval, ale byl jako temný les plný akademiků a vojáků posílajících si zprávy pomocí archaických protokolů. Jak kdysi řekl Douglas Adams: „Máte představu, jak primitivní společnost to byla? Ani neměli YouTube!“

V této době pradávné museli lidé získávat informace z tajemných artefaktů zvaných „knihy“ a sociální sítí byla hospoda za rohem. Programátoři, tito kouzelníci své doby, komunikovali pomocí BBS systémů a Usenetu, což byla něco jako Facebook, jen bez obrázků, videí, událostí, a vlastně všeho, co dělá Facebook Facebookem.

„Dejte mi pevný bod a pohnu internetem.“ - Tim Berners-Lee (pravděpodobně nikdy)

V roce 1991 vznikla první webová stránka na adrese info.cern.ch. Byla to epocha nevinnosti - žádné cookies, žádné vyskakovací reklamy, žádné „Přijměte všechny soubory cookies, nebo se k našemu obsahu nedostanete.“ Jen čistý text s hyperlinky. Byla to doba, o které současní hipsteři webového designu sní za bezměsíčných nocí.

První prohlížeč Mosaic, vydaný v roce 1993, byl jako první člověk, který sestoupil ze stromů - technicky vzato průlomový, ale stále dost primitivní. Jak poznamenal jeden vtipálek z té doby: „Používat Mosaic je jako řídit Trabant - je skvělé, že vůbec funguje, ale raději nikomu neukazujte, jak to vypadá pod kapotou.“

Když v roce 1994 přišel Netscape Navigator, internetoví pionýři zažili něco, co by se dalo přirovnat k objevu ohně: „Páni! Můžeme zobrazovat obrázky přímo na stránce!“

Když webdesignéři objevili HTML tabulky, byl to jako objev kola pro prvobytně pospolnou společnost. Najednou mohli vytvářet stránky se sloupci a řádky! Uspořádaný obsah! Revoluce!

„Tabulky nebo netabulky, to je, oč tu běží.“ - Shakespearův méně známý bratranec, webdesignér William.tag

Webové stránky této éry se vyznačovaly:

Jak pravil jeden moudrý webdesignér roku 1997: „Pokud vaše stránka nemá alespoň tři blikající prvky a automaticky hrající MIDI soubor, můžete rovnou zavřít krám.“

S příchodem JavaScriptu a DHTML (Dynamic HTML) nastal věk přehnaných ozdob. Webové stránky byly jako barokní katedrály - přeplněné, přezdobené a přetížené vším možným.

Tehdejší programátoři měli mantru: „Proč udělat něco jednoduše, když to můžeme udělat složitě?“ A tak vznikly:

Steve Jobs k této éře údajně poznamenal: „Pokud by Dante žil dnes, přidal by do Pekla speciální kruh pro tvůrce automaticky přehrávaných zvuků na webových stránkách.“

Microsoft a Netscape rozpoutali válku o nadvládu nad internetem, která byla jako souboj Davida s Goliášem - pokud by David i Goliáš byli oba nesnesitelní a každý používal jiná pravidla boje.

„Píšu kód jednou, debuguji všude.“ - webový vývojář z roku 2001, těsně před nervovým zhroucením

Vývojáři psali každý řádek dvakrát - jednou pro Internet Explorer a jednou pro Netscape. Ráno vstávali s modlitbou: „Drahý Bille Gatesi, dej, ať dnes můj kód funguje alespoň v jednom prohlížeči.“

„S velkou animací přichází velká odpovědnost… a ještě větší spotřeba RAM.“ - Spider-Man, kdyby byl webdesignér

Flash představoval revoluci. Najednou mohly webové stránky obsahovat animace, hry a interaktivní prvky. Internet byl zaplavený stránkami, které se načítaly 20 minut, aby vám pak ukázaly rotující logo a explodující menu.

Steve Jobs v roce 2010 napsal svůj slavný otevřený dopis „Thoughts on Flash“, kde vysvětloval, proč Flash nepodporuje na iOS. Mezi řádky bylo možné číst: „Jsem alergický na webové stránky, které spotřebovávají více energie než malá rozvojová země.“

Po letech chaosu přišlo osvícení v podobě standardů a CSS. Webdesignéři začali oddělovat obsah od vzhledu, což byl koncept tak revoluční, jako když lidstvo objevilo, že mytí rukou může zabránit šíření nemocí.

„Div-ne a panuj!“ - motto CSS revolucionářů

Zároveň skončila i éra tabulkového designu, což někteří staří webdesignéři oplakávali slovy: „Jak teď mám vytvořit layout? Tabulky byly jediná věc, kterou jsem uměl!“

Termín „Web 2.0“ byl vynalezen, aby marketingoví experti měli co říkat na konferencích. Ve skutečnosti šlo o větší důraz na:

Mark Zuckerberg později vzpomínal: „Web 2.0 byl jako puberta internetu - hodně nadšení, spousta experimentování a poněkud problematická estetika.“

Když Steve Jobs představil první iPhone, webdesignéři po celém světě zakopli o své rozměrné LCD monitory. Najednou museli přemýšlet, jak napěchovat své křiklavé weby na maličkou obrazovku.

„Responzivita je jako slušnost - měla by být samozřejmostí, ale překvapivě často chybí.“ - anonym, 2010

Na scénu nastoupil responzivní design. Ethan Marcotte v roce 2010 představil koncept, který říkal: „Co kdybychom dělali weby, které nevypadají hrozně na mobilech?“ A webdesignéři odpověděli: „To zní jako spousta práce navíc.“

Moderní éra je charakterizována JavaScript frameworky, které se množí rychleji než memy na Redditu. Angular, React, Vue, Svelte… každý týden je tu nový „revolucionářní“ framework, který slibuje, že vyřeší všechny problémy webdesignu (a způsobí přitom pět nových).

„Nejlepší framework je ten, který bude zastaralý přesně ve chvíli, kdy dokončíte migraci svého projektu.“ - Murphyho zákon webového vývoje

Vývojáři nyní tráví více času aktualizací svých závislostí než psaním skutečného kódu. Jak poznamenal jeden cynický programátor: „V roce 2010 jsem psal kod. V roce 2023 opravuji konflikty v package.json.“

Dnes se webdesign točí kolem uživatelských dat, personalizace a optimalizace. Každý klik je analyzován, každá interakce zaznamenána. Weby se přizpůsobují uživatelům v reálném čase jako digitální chameleon.

Tim Berners-Lee, zakladatel webu, k tomu poznamenal: „Vytvořil jsem web, aby lidé sdíleli informace. Netušil jsem, že hlavní sdílenou informací budou jejich soukromé údaje s reklamními společnostmi.“

Když se v roce 1992 Česká republika připojila k internetu, většina obyvatel si myslela, že „surfování na webu“ je nový vodní sport. První české webové stránky byly jako první české automobily - funkční, ale s určitými svéráznými rysy.

„Kdo neměl stránky na GeoCities, jako by nebyl.“ - české internetové přísloví z 90. let

​Ivo Lukačovič založil Seznam.cz v roce 1996 s cílem vytvořit seznam českých webových stránek. Podle dostupných informací uvedl, že Seznam založil díky třem vlastnostem: lenosti, štěstí a intuici."

Praha se rychle stala českou Mekkou webdesignu. V Holešovicích a na Žižkově začaly růst coworkingová centra jako houby po dešti. Kapučíno a MacBook se staly neoficiální uniformou pražských webdesignérů.

„V pražských kavárnách není problém najít Wi-Fi, ale volný stůl už je výzva.“ - neznámý digitální nomád, 2015

Konference WebExpo, založená v roce 2008, se stala místem, kde se čeští vývojáři každoročně scházejí, aby diskutovali o nových trendech, stěžovali si na Internet Explorer a vyměňovali si tipy na nejlepší místa, kde lze v klidu programovat a mít přitom dobrý výhled na Pražský hrad.

Český webdesign má svá specifika:

Jak kdysi údajně prohlásil jeden významný český webdesignér: „Český internet je jako česká hospoda - každý má názor na všechno a nikdo nechce platit účet.“

Co přinese budoucnost webdesignu? Možná telepatické rozhraní, kde uživatelé budou ovládat web pouhou myšlenkou. Nebo možná návrat ke kořenům - k jednoduchému HTML s minimem CSS, jako reakci na přehlcené, gigabytové webové aplikace.

Jedno je jisté - ať už přijde jakýkoliv nový trend, vývojáři budou dál:

Jak řekl slavný webový filozof: „Internet je jako vesmír - neustále se rozšiřuje, je plný podivných věcí a většina z nás nemá tušení, jak vlastně funguje.“

Nebo, slovy samotného Tima Berners-Lee: „Web je spíše sociální stvoření než technické.“ Na což by dnešní uživatelé internetu odpověděli: „A proto máme tolik koček na Instagramu.“