Článek
Diktatura je autoritativní a nedemokratická forma vlády, sic vzešlá i z demokratických voleb, ve které je neomezená politická moc držena diktátorem nebo politickou skupinou.
Charakter diktátorského režimu je určován povahovými a osobnostními vlastnostmi diktátora, nezřídka trpícího duševní poruchou.
To je historii nezpochybnitelná zkušenost z vlád diktátorů, jako například nejznámějších z nich Napoleona, Stalina, Hitlera, ale i celé řady dalších.
Podstatou diktatury jsou diktátorovi účelově uzpůsobené mocenské nástroje a prostředky pro udržení moci.
Mají podobu samotným diktátorem vybraných blízkých spolupracovníků se stejnými nebo podobnými osobnostními vlastnostmi, přes diktátorovi stranící a uzpůsobený právní řád, zákonodárný a výkonný aparát.
Ačkoliv pro mnohé se jedná o rozpoznatelné skutečnosti, pud sebezáchovy jim velí až na výjimky, přizpůsobit se.
Důsledky a následky takové formy vlády vyhodnotí po pádu diktátora vždy až historie.
Diktátorská forma vlády po jejím skončení má přesto pro společnost i ozdravné důsledky. Ty spočívají ve větší politické ostražitosti se zaměřením a důrazem na obnovu demokratických principů další vlády.
Jakoby období diktátorské formy vlády střídající se s demokratickými formami vlády, tj. s přímou demokracií, nebo zastupitelkou demokracií, byly nezbytnou a zákonitou součástí pohybu společnosti.
Zdá se, že zejména střední a západní Evropa se aktuálně ocitla v pozici ohrožení diktátorských geopolitických zájmů a metod jak z východu, tak i ze zaatlantického západu.
Z východu je pod válečnou vojenskou hrozbou, ze zaatlantického západu pod ekonomickou válečnou hrozbou.
Nic z toho nevěští dobrou perspektivu.
Nicméně nic netrvá věčně.
