Článek
Lze souhlasit s tím, že věk člověka pro osobní pocit a jeho roli ve společenských vztazích není rozhodný. Je to pouze číslo.
To vše se mění a hraničním bodem není přiznání penze, ale okamžik, kdy penzista přestane vykonávat svoji dosavadní profesi.
Tím okamžikem automechanik přestává být automechanikem , kadeřník kadeřníkem , lékař lékařem, učitel učitelem atd., atd.
Tím okamžikem doposud potřebný, se stává pro bezcharakterní a pragmatiky nepotřebný. Není již zapotřebí jej respektovat, případně projevovat vůči němu úctu, pokud mu byla projevována dříve z důvodu potřebnosti a užitečnosti.
Na tom by nemuselo být až tak nic špatného.Jsme, jací jsme.
Atuálně však pragmatismus byl historicky poprvé a s upřimností, na níž si potrpí P. Fiala, legalizován jeho vládou, rozhodnutím o snížení valorizace penzí , oproti dříve přiznané.
Bezbranní se neumí bránit a děti penzi zatím (naštěstí pro ně ) nepobírají.
Anebo ze strany P. Fialy je to pouze upřimná pomsta?
Pomsta za to, že i přesto, že se stal premiérem, favoritem penzistů byl a zřejmě tím spíše pro příští volby a v nepochybně ve větším počtu bude jejich staronový vítěz A. Babiš a jeho hnutí ANO.
