Článek
Nedávný příspěvek na stránkách médiu.cz „Jak je to s přetvářkou J. Bohdalové a M. Donutila“ měl sledovanost téměř 4.000 čtenářů.
Příspěvek byl zastáním jmenovaných špičkových umělců ČR z pohledu současného života a stejných občanských práv, jaké náleží i každému z nás.
U obou umělců bývala a dodnes jsou jejich profesionální vystoupení provázena vyprodanými sály s nadšenými ovacemi obecenstva, velkou sledovaností u televizních obrazovek, nebo v kinosálech.
Oba jsou nositeli zasloužené popularity za to, co dělají a co umí.
Oba jsou proto v našem malém rybníce známými a po zásluze populárními osobnostmi.
Jak si vysvětlit, že žádnému z nich, z téměř 4.000 čtenářů uvedeného příspěvku, se nedostalo jediného, tedy ani souhlasného, ani kritického názoru k obsahu článku?
Bavící se divák je někdo jiný než čtenář?
Jedná se o občanskou zapomětlivost, lhostejnost, pohodlnost, nebo o občanské pokrytectví, anebo dokonce o občanskou schizofrenii?
V každém případě nebude na škodu připomenout si na tomto místě alespoň memento dalších z našich uměleckých velikánů Vítězslava Hálka a Bedřicha Smetany z Večerních písních: „Kdo v zlaté struny zahrát zná, jej ctěte víc než sebe, neboť vás tak bůh miloval, že poslal vám ho z nebe. Hrozné, když bůh neúrodou a morem trestá přísně; však ze všech trestů největší, když národ nemá písně. Ten národ ještě nezhynul, dokud mu věštec zpívá, ba píseň v nebi zrozená i ve smrt život vlívá“.
