Článek
Chce-li Ukrajina do EU, v případě vítězství nad Ruskem si samostatnosti a suverenity příliš neužije, neboť jak víme, vstupem do EU přejde nezanedbatelná část jejích pravomocí pod byrokracii Bruselu.
Z politického hlediska Ukrajina bojuje za „přestup“ z vlivu Ruska pod vliv EU, potažmo USA.
A proč zámořské USA se angažují tentokrát opět i v Evropě ?
Nejde pouze o demokratické ideály, a to ještě z velmocenské optiky USA.
USA, stejně jako Evropa jsou již přeplněny obyvatelstvem a nenávistí.
Ruská část Asie však spolu s rozlehlými vnitřními provinciemi je doposud téměř prázdná a přitom bohatá na přírodní zdroje, takže stále představuje ideální základ pro příští impérium.
Naděje Ruska je v Sibiři, a dokud si ji Rusové udrží, mohou se klidně vzdát velké části svého Evropského území a ustoupit do prostoru mezi Uralem a Sibiří a stále zůstanou jednou z největších, nejbohatších zemí, s obrovským potenciálem.
Projel jsem Sibiř všemi směry dvanáctkrát a tvrdím proto s přesvědčením, že za dobrého vedení se může Sibiř vypracovat v území, jemuž se nebude moci rovnat žádná země v Evropě ani v Asii.
Sibiř není arktickou pustinou, jak se mnoho lidí domnívá, nýbrž je rozsáhlým krajem s úžasnou rozlohou, oplývá nezměrným bohatstvím zemědělským, lesním a minerálním. Tím vším nedisponuje žádná jiná země.
Bohatství Ruska je v tom, co USA nemá, a proto za tím cílí z prostého pudu sebezáchovy .
Světová kolonizace neskončila. Střídají se v ní pouze hráči a formy.
Přitom nelze předpokládat, že Čína, Severní Korea, Indie a arabské země budou nové podobě kolonizace pouze přihlížet.
Je to vše těžké a složité, jako život jednotlivce sám.