Článek
K živé diskusi k právnímu ošetření partnerství několik poznámek:
1. Lze akceptovat, že přitažlivost k osobě téhož pohlaví není zásluhou ani vinou žádného z partnerů takového vztahu.
2. Nemohou-li si partneři přesto, že po tom touží, „vytvořit“ sami, t.j. vzplodit děti, měli z faktu a důsledku ad 1. vycházet. Pokud jim jde o rovná práva, mělo by se jim primárně jednat o upřímnou vztahovou vazbu jednoho k druhému, kde by měli předjímat i skutečnost, že nejenže nemohou mít děti, ale že se jim nemusí podařit dítě adoptovat.
3. S faktem ad 2.- bezdětnosti se po staletí musely vypořádat partneři v manželství, do něhož buď rovněž s tímto vědomím vstoupili, případně museli vzít na vědomí v jeho průběhu po té, co snaha o početí potomka zůstala bezvýslednou. Setrvání v bezdětném manželství je potom nezpochybnitelná známka skutečného citového, tedy i společensky žádoucího vztahu.
Především na tomto základě by partneři stejného pohlaví měli své partnerství stavět, zákon nezákon.
Lze připomenout, že o pevném citovém základu vztahu fungujících bezdětných manželství z dob komunistického režimu svědčí i skutečnost, že bezdětná manželství navzdory formální rovnosti s manželstvími s dětmi byla “sankciována"četnými diskriminačními právními opatřeními jako vyššími daněmi z příjmu, nižšími starobními důchody atd.
V uvedeném ohledu komunistický režim považoval bezdětné manželství jako manželství druhořadové. Jak to v dikaturách chodí, nejednalo se o náhled spoluobčanů, ale o ideologický náhledu „seshora“.
4. Manželství bylo, je a snad i při zachování zdravého rozumu a vývoje lidstva bude z hlediska přirozeného práva vztah muže a ženy. Každé jiné partnerské vztahy manželstvím nejsou a nemohou být z hlediska přirozeně-právního.
5. Právní ošetření stávajícího manželství a partnerství bez upírání práv jednomu či druhému páru se mi jeví v zásadě bezproblémové, neboť tam, kde je v právním řádu úprava práv a povinností manželů a rodičů , by platilo stejné i pro partnery.
6. Kdo se pohoršuje nad možností adopce partnerů stejného pohlaví, je třeba připomenout, že samotný proces adopce má svá daná pravidla a nezřídka bezdětný manželský pár, je nebyl schopen naplnit.
7. Po formální stránce potom obřad uzavření partnerského vztahu a jeho důsledky by mohly mít totožný obsah a důsledky jako u obřadu, jímž se uzavírá manželství, stejně jako v případech krize , nebo zániku manželství a partnerství.
8. Vše je v pohybu. Výhledově nás nemine obdobná diskuse k právnímu posouzení, případně k právnímu ošetření polyamorie.
9. Jde “ pouze" o to, vzít na vědomí, že právní úprava bude pro všechny obsahově stejná, jen pojmově pro běžný život a orientaci ve vtazích spoluobčanů v podobě manželství a partnerství.
Domnívám se proto, že uvedená aktuální diskuse, která dřív nebo později utichne jako vše, je toliko emoce vyvolaná z bouře ve sklenici vody.
