Článek
Předsedové krajských soudů se obnažili jako ústavní činitelé s absencí smyslu pro objektivitu, s prioritou osobních zájmů.
Soudce je člověk jako každý jiný, včetně kladných i záporných vlastností, které v té či oné míře převažují u každého z nich, což talár a falešná solidarita nezřídka zakrývá.
Pracovní oděv soudce je však toliko předpokladem očekávání, že v něm oděný bude objektivní, nestranný a spravedlivý.
Předsedové krajských soudů spatřují v korekci dalšího skokového navyšování platů soudců (a tedy i každého člena kolegia) porušování jejich práv, formalistickým obhajováním inflačního koeficientu, bez ohledu na všechny okolnosti, které by měly být posuzovány jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, bez ohledu na ekonomický a etický stavu společnosti, ač v ní mají být garanty spravedlnosti.
Nekriticky si nepřipouští již tak nadstandardní platy, které v porovnání s jinými profesemi a nároky na nich, jako např. s lékaři, vysokoškolskými učiteli, umělci apod. svědčí o jejich přefinancování.
V nezvýšení platů o inflační koeficient (který jiné profese ani nastavené žádným předpisem nemají, a již v tom spočívá privilegium nejen soudců, ale všech ústavních činitelů), soudci spatřují podkopávání soudní nezávislosti a narušování důvěry občanů ve spravedlnost.
Tím se však soudci usvědčili a současně veřejnost přesvědčili o tom, že je důvod pochybovat o tom, zda proklamovaná soudní nezávislost je skutečnou nezávislostí a zda si takoví soudci důvěru vůbec zaslouží.
Z postoje kolegia totiž vyplývá, že jsou především závislí na svých příjmech, které nesebekriticky považují za nedostatečné, považují se nedoceněni, ačkoliv kromě náhrad se pohybují nejméně ve výši 250.000 Kč hrubého měsíčně.
Charakter jednotlivých členů kolegia dokresluje skutečnost, že jim až donedávna, v podstatě po desetiletí (od roku 1989), nevadilo výrazné platové podhodnocení přetíženého justičního administrativního aparátu, který soudcům poskytoval a poskytuje absolutní servis, bez nějž by byla činnost soudce zcela paralyzována.
Nutno připomenout, že justiční administrativní aparát až ve vyhrocených pracovních podmínkách se začal bít o svá práva před pár týdny sám. Až po té se jich kolegium (jejich nadřízení) a toliko verbálně pokrytecky zastalo, se známým výsledkem dosavadní bezvýslednosti.
„Politické zásahy do soudcovských platů, které se tváří jako rozpočtové úspory, jsou ve skutečnosti útokem na právní stát a jeho principy“, píše kolegium v prohlášení zaslaném České justici.
Neuvěřitelné!!!
Nezvýšení platů v plné výši stanoveného koeficientu, jak požadují, ale „toliko“ z jedné jeho poloviny, již tak vysokých soudcovských platů je podle kolegia útokem na právní stát a jeho principy.
Právní stát a jeho principy podle kolegia stojí a padají na nadstandardně vysokých a stále se zvyšujících platech soudců.
Bohužel hanebné je, že soudci by při svém rádoby nestranném právním výkladu odměňování jich samotných přijali i stav, že by jim bylo přidáno na platech podle inflačního koeficientu vše a ostatním ústavním činitelům, tj. poslancům, senátorům, ministrům a prezidentovi, navzdory dělby státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní) by se platy zvýšili méně, či vůbec.
Kolegium náhle zapomnělo, že nějaká dělba moci ve státě existuje, a že by její jednotlivé složky měly být ve všech směrech ve vzájemné vyváženosti.
Členům kolegia předsedů krajských soudů lze rozumět vzhledem k rýsujícímu se výhledu, že příští vláda, jak proklamují již nyní pravděpodobní vítězové voleb, zmrazí platy všech ústavních činitelů.
Proto ta aktivita kolegia urvat, co se dá.
Což ovšem rovněž dokresluje nejen charakter členů kolegia předsedů krajských soudů, ale bohužel charakter a směrování české justice, v jejichž čele stojí.
