Článek
Na internetových stránkách mě zaujal příběh od Žanety Alexové k 65. narozeninám Jiřího Kájínka: „Od nejslavnějšího českého vězně k manželovi v domácnosti.“
Nevím, kdo je Žaneta Alexová. Již mediálním připomenutím osoby a příběhu „nejslavnějšího“, spíše nejznámějšího českého vraha, však dala sama o sobě dosti informací.
Dosti informací, které by u každého soudného a slušného člověka měly vyvolat reflex vrozeného pudu sebezáchovy, tj. aby dbal o dostatečný odstup od „oslavovaného“, tak i od autorky textu.
Od pravomocně odsouzeného, sic pobývajícího v porovnání s jeho „kolegy“ na svobodě proto, co spáchal, aniž by si spravedlivý trest odpykal. Od autorky článku proto, že její gramotnost jí nebrání oslavovat, anebo třeba i připomínat něco, co bylo monstrózní chybou.
Monstrózní proto, že základní etická civilizační pravidla, zákony a spravedlnost byly zneuctěny.
V daném případě se monstrózní chyby, jako jedné z několika dalších, dopustil nyní pro společnost naštěstí již bývalý, ale přec jen bohužel prezident ČR Miloš Zeman, který za tuto, a ani za další obdobně závažné chyby, rovněž nebyl potrestán.
A za monstrózní chyby by měl pykat každý jak v reálné, tak i v demokratické společnosti.
