Článek
Andělé možná chodí mezi námi. Bible to připouští a vědci zjistili něco znepokojivého
Co když jste někdy potkali anděla, aniž byste o tom věděli? A co když démoni vůbec nepotřebují mluvit, aby si rozuměli? Staré biblické texty nabízejí překvapivé odpovědi. Moderní věda mezitím odhaluje, jak snadno může lidský mozek vyvolat pocit přítomnosti někoho neviditelného.
Představte si, že jdete večer domů. Ulice je téměř prázdná, nikde nikdo, a přesto máte zvláštní pocit, že nejste sami. Ohlédnete se, ale za vámi nikdo nestojí. Podobné situace zažila řada lidí. Někdo je přejde bez povšimnutí, jiný začne přemýšlet o duchách, andělech nebo něčem, co nedokáže vysvětlit. A právě tady začíná otázka, která mě přivedla k zajímavému pátrání. Pokud by andělé a démoni skutečně existovali, jak bychom je poznali? Jak by spolu komunikovali? A mohli by se pohybovat mezi námi, aniž bychom si jich všimli?
Možná vás překvapí, že Bible se podobnými otázkami skutečně zabývá, i když ne vždy přímo. Ještě zajímavější ale je, že některé zážitky, které lidé po staletí připisovali nadpřirozeným bytostem, dnes zkoumají neurologové. A výsledky jejich experimentů jsou místy skoro stejně podivné jako samotné legendy.
Bible naznačuje, že anděla nemusíme vůbec poznat
Jedna z nejzajímavějších zmínek se nachází v Novém zákoně, konkrétně v listu Židům 13,2. Jeho poselství je jednoduché: nezapomínejte na pohostinnost vůči cizincům, protože někteří lidé tak nevědomky přijali samotné anděly. Nejde přitom o jediný podobný příběh. Ve Starém zákoně, v 18. kapitole knihy Genesis, přicházejí k Abrahamovi tři návštěvníci. Abraham je pohostí a teprve další průběh vyprávění ukazuje, že nejde o obyčejné setkání. Výklad totožnosti návštěvníků je složitější, protože text pracuje také s přítomností samotného Hospodina.
Ještě konkrétnější je kniha Tóbijáš. V ní archanděl Rafael doprovází mladého Tóbijáše na cestě, pomáhá mu a vystupuje jako člověk. Jeho skutečná totožnost se odhalí až později. Pokud bychom tedy vycházeli z těchto biblických příběhů, anděl nemusí být zářící postava s obrovskými křídly. Může vypadat jako někdo, koho potkáte v obchodě, v autobuse nebo na ulici. Samozřejmě tím netvrdím, že se něco takového skutečně děje. Bible je náboženským pramenem, nikoli vědeckým důkazem. Přesto je zajímavé, že představa andělů skrytých mezi lidmi není jen moderním výmyslem filmařů.
Jak spolu mluví bytosti, které nemají ústa?
Když jsem se nad tím začal zamýšlet, napadla mě další věc. Pokud jsou andělé podle tradiční křesťanské teologie duchovní bytosti bez přirozeného lidského těla, nemají ani hlasivky. Jak tedy jeden anděl předá druhému nějakou zprávu? Musí se vůbec setkat? A může před ostatními něco tajit?
Právě touto otázkou se ve 13. století zabýval Tomáš Akvinský. Ve svém rozsáhlém díle Summa theologiae, konkrétně v první části, otázce 107, popisuje takzvanou andělskou řeč. Podle jeho výkladu anděl nepotřebuje zvuk. Stačí, aby svou myšlenku vědomě zpřístupnil jinému andělovi. Ten ji může poznat přímo, bez slov a bez překladu. Akvinský dokonce tvrdil, že takové komunikaci nepřekáží ani vzdálenost.
A teď přichází něco ještě zajímavějšího. Podle Akvinského nemusí ostatní andělé automaticky vědět, co si mezi sebou dva z nich sdělují. Záleží na vůli toho, kdo myšlenku předává. Jinými slovy, i v této představě nebeského světa může existovat soukromý rozhovor. Není to ovšem vědecký popis skutečného mechanismu, ale filozoficko-teologická úvaha. Přesto ukazuje, že středověcí myslitelé si nebe nepředstavovali jen jako místo, kde všichni zpívají a hrají na harfy.
Vědci dokázali vyvolat pocit neviditelné bytosti
Tady se dostáváme od starých náboženských textů k moderním laboratořím. V roce 2014 publikoval tým vedený neurologem Olafem Blankem ve vědeckém časopise Current Biology výzkum, který se zabýval zvláštním jevem. Někteří lidé totiž velmi intenzivně cítí, že vedle nich někdo stojí, přestože tam nikdo není. Nejde nutně o duševní onemocnění. Podobné prožitky se mohou objevit za různých okolností i u jinak zdravých lidí.
Vědci použili robotické zařízení, které dokázalo vyvolat rozpor mezi pohybem člověka a dotykem, který cítil na svých zádech. Účastník pohyboval jedním robotickým mechanismem a druhý se dotýkal jeho zad. Když vědci zavedli časové zpoždění, někteří účastníci začali pociťovat přítomnost další osoby. Přitom za nimi nikdo nestál. Mozek si za určitých podmínek nesprávně vyložil signály pocházející z vlastního těla.
A není to jediný výzkum. V roce 2023 vyšla v odborném časopise „The Lancet Psychiatry“ přehledová studie věnovaná právě pocitu neviditelné přítomnosti. Autoři popisují tento jev v souvislosti s neurologickými stavy, spánkovou paralýzou, úzkostí, ale také extrémní fyzickou zátěží nebo duchovními zážitky.
Znamená to tedy, že věda vyvrátila existenci andělů a démonů? Ne. Takový závěr by byl přehnaný. Výzkumy ukazují, že mozek dokáže některé zdánlivě nadpřirozené pocity vytvořit bez přítomnosti další bytosti. Neříkají ale nic definitivního o všech náboženských tvrzeních. Především však ukazují, jak přesvědčivý může být pro člověka zážitek, který vzniká uvnitř jeho vlastní nervové soustavy.
A co démoni? Peklo možná není takový chaos, jak si myslíme
Vraťme se ještě na chvíli k Bibli. Když se řekne démon, většina lidí si vybaví rohatou příšeru, která křičí, vyhrožuje a děsí lidi. Jenže tradiční křesťanské učení považuje démony za padlé anděly. A pokud si podle tohoto učení zachovali svou duchovní přirozenost a inteligenci, proč by měli ztratit schopnost komunikovat podobně jako ostatní andělé?
Zajímavý je v tomto směru opět Tomáš Akvinský, který připouštěl komunikaci i mezi zlými anděly. To otevírá úplně jinou představu pekla. Ne nutně jako místa nekonečného křiku, ale jako prostředí inteligentních bytostí, které mohou plánovat, vyjednávat a předávat si informace. Bible ovšem nepředkládá podrobný organizační řád pekla. Známé hierarchie s Luciferem, Belzebubem nebo Astarothem pocházejí z různých pozdějších démonologických tradic, které se mezi sebou často liší.
A co lidské myšlenky? Dokáže démon poznat naše největší tajemství? Akvinský v první části svého díla, otázce 111, rozlišuje mezi ovlivňováním představ, emocí a vůle. Démon podle jeho výkladu nemůže jednoduše převzít kontrolu nad lidskou svobodnou vůlí. Může však člověka v rámci této teologické představy ovlivňovat nepřímo. I to je poměrně vzdálené filmovému obrazu bytosti, která o nás automaticky ví úplně všechno.
Co když největší záhada není v nebi, ale v naší hlavě?
Když jsem si všechny tyto informace dával dohromady, došlo mi, že na celém tématu je možná nejzajímavější samotný člověk. Po tisíce let se snažíme vysvětlit věci, které nevidíme nebo jim nerozumíme. Někdy pomocí víry, jindy prostřednictvím legend a dnes stále častěji pomocí vědeckých experimentů. Bible vypráví o andělech, kteří se objevují mezi lidmi, středověcí teologové přemýšleli o jejich komunikaci a neurologové dnes zkoumají, proč někdy cítíme přítomnost někoho, kdo ve skutečnosti vedle nás není.
Osobně si myslím, že je dobré zůstat otevřený zajímavým otázkám, ale zároveň nezaměňovat víru za důkaz. Nemáme spolehlivé vědecké potvrzení, že se mezi námi pohybují andělé nebo démoni. Máme však staré texty, které o nich vyprávějí, a výzkumy, které pomáhají vysvětlovat některé lidské zážitky. A to samo o sobě stojí za zamyšlení.
Až tedy příště potkáte neznámého člověka, který vám v pravou chvíli pomůže, nemusíte za tím hledat nic nadpřirozeného. Možná jste prostě narazili na dobrého člověka. Ale jedna otázka zůstává: Kdyby se před vámi skutečně objevil anděl v lidské podobě, jak byste poznali, že to není jen obyčejný kolemjdoucí?
Prameny a odborné studie
- Bible: Genesis 18–19, Tóbijáš 5–12, Židům 13,2.
- Tomáš Akvinský: Summa theologiae, I, otázky 107 a 111.
- Blanke, O. a kol. (2014): Neurological and Robot-Controlled Induction of an Apparition. Current Biology. DOI: 10.1016/j.cub.2014.09.049.
- The felt-presence experience: from cognition to the clinic (2023). The Lancet Psychiatry. DOI: 10.1016/S2215-0366(23)00034-2.
