Článek
Český sportovní fanoušek má jednu specifickou diagnózu: Naganový komplex. Od onoho legendárního února 1998, kdy se „přepisovaly dějiny“, poměřujeme každou velkou akci tehdejší mírou euforie. Tehdy se zastavil čas, školy nešly, v hospodách se plakalo štěstím a Dominik Hašek byl vnímán jako kandidát na prezidenta.
Nyní, když vyhlížíme Zimní olympijské hry 2026, se debata o „novém Naganu“ vrací s plnou silou. Ale pozor – možná bychom si měli přát, aby to bylo jiné.
Proč „ANO“: Ta jednota nám chybí
Nagano nebylo jen o hokeji. Bylo o pocitu, že malý národ z hokejového srdce Evropy dokáže v „turnaji století“ porazit všechny giganty (Kanadu s Gretzkym i Rusko ve finále).
- Vzpomínkový optimismus: Kdo by nechtěl znovu slyšet Roberta Zárubu křičet „Otevíráme zlatou bránu…“?
- Národní tmel: V dnešní rozdělené době je sport jedním z mála momentů, kdy se dokážeme shodnout na jedné barvě dresu.
- Hokejový hlad: Po loňském mistrovství světa 2025, kde zlato putovalo do USA a my jsme si po pražské euforii z roku 2024 trochu spravili chuť „jen“ solidním výkonem, je olympijský triumf to poslední, co této generaci chybí k absolutní nesmrtelnosti.
Proč „RADĚJI NE“: Stín, který nás brzdí
Žít neustále v roce 1998 má i své stinné stránky. Tlak na sportovce je v Česku obrovský a srovnávání s legendami jako Jágr, Hašek nebo Reichel může být kontraproduktivní.
- Hokej se změnil: Dnešní hra je rychlejší, taktičtější a vyrovnanější. Čekat, že jeden gól Petra Svobody rozhodne o všem, je romantické, ale v moderním hokeji nerealistické.
- Nerealistická očekávání: Pokud budeme od každé olympiády chtít Nagano, budeme odcházet zklamaní. I bronz z takto nabitého turnaje je objektivně obrovský úspěch, ale v „optice Nagano“ to bude vždycky málo.
- Potřebujeme vlastní příběh: Mladá generace hráčů – Pastrňák, Nečas a další – si zaslouží psát svou vlastní historii. Nechtějí být „nový Jágr“ nebo „nový Hašek“. Chtějí být prvními hrdiny Milána.
Verdikt: Nové dějiny, ne kopie
Pokud by byla olympiáda 2026 jako Nagano, znamenalo by to, že se na dva týdny zase všichni obejmeme a zapomeneme na starosti. To zní skvěle. Ale z pohledu sportu by bylo lepší, kdybychom Nagano nechali v archivech jako krásnou vzpomínku.
Místo „kopie Nagana“ si přejme „Originál z Milána“. Turnaj, kde nebudeme vyhrávat jako outsideři, ale jako sebevědomý tým, který ví, že patří ke světové špičce. A i kdyby to zlato neklaplo, důležité je, abychom se na hokej (a další zimní sporty) dívali proto, co se děje na ledě teď, a ne proto, co se stalo před 28 lety v Japonsku.
A co vy? Máte už připravenou vlajku na balkon, nebo se bojíte dalšího hokejového zklamání?
Tip pro čtenáře: Pokud si chcete připomenout atmosféru roku 1998, pusťte si záznam finále s Ruskem. Ale hned potom se podívejte na soupisku pro rok 2026 – ty kluky čeká jejich vlastní životní šance.
