Článek
Ruku na srdce – každý z nás má něco, z čeho mu naskakuje husí kůže. Někdo ječí, když vidí pavouka v koutě (hlásím se!), jinému se dělá špatně ve výtahu a další nedá dopustit na schody, protože výšky prostě nedává.
To jsou takové ty „klasiky“, které všichni chápeme.
Ale pak jsou tu lidé, pro které je noční můrou něco tak obyčejného, jako je knoflík u košile nebo díra v ementálu. Zní to šíleně? Možná. Ale pro ně je to denní realita. Pojďme se podívat na ty nejzvláštnější fobie, u kterých si možná řeknete: „To si děláš legraci.“
1. Strach z dlouhých slov (Hippopotomonstrosesquippedaliofobie)
Tohle musel vymyslet nějaký psycholog se zvráceným smyslem pro humor. Představte si, že máte panickou hrůzu z dlouhých slov, přijdete k doktorovi a on vám řekne, že máte hippopotomonstrosesquippedaliofobii. To je na infarkt, ne? Lidé s tímhle problémem se prostě vyhýbají složitým debatám a čtení, aby na taková slova nenarazili.
2. Knoflíky? Ani náhodou! (Koumpounofobie)
Věděli jste, že tímhle trpěl třeba Steve Jobs? Lidé s touhle fobií se nebojí, že je knoflík kousne. Spíš se jim zvedá žaludek z představy, že by se ho dotkli, nebo nedej bože měli na sobě košili. Připadá jim to špinavé a nechutné. Takže jestli znáte někoho, kdo nosí zásadně jen trička a mikiny přes hlavu, možná to není styl, ale koumpounofobie.
3. Sýrová noční můra (Turofobie)
Pro mě jako milovníka pizzy naprosto nepochopitelná věc. Ale existují lidé, kteří když vidí (nebo cítí) sýr, berou nohy na ramena. Často za to může nějaký zážitek z dětství, kdy je někdo do sýra nutil, až se jim zvedl žaludek. Představte si to rande – pozvete někoho na večeři, objednáte sýrové prkénko a on uteče oknem na záchodě.
4. Bez mobilu ani ránu (Nomofobie)
Dobře, tohle asi máme tak trochu všichni, co? Název vznikl z anglického „no-mobile-phone“. Je to ten svíravý pocit, když si sáhnete do kapsy a telefon tam není. Nebo když vidíte, že máte 1 % baterky a nabíječka je doma. Není to legrace – někteří lidé z toho mají regulérní panické záchvaty.
5. Díry, kam se podíváš (Trypofobie)
Tohle je hodně zajímavé a má to prý spousta lidí, aniž by o tom věděli. Vadí vám pohled na včelí plástve, bublinky v kávě nebo pórovitou houbu? Takové ty shluky malých otvorů? Jestli vás z toho svědí celé tělo a je vám na zvracení, vítejte v klubu trypofobiků. Vědci říkají, že je to možná nějaký pravěký instinkt, který nám říká: „Pozor, tohle vypadá jako nemoc nebo hnízdo jedovatého hmyzu!“
6. Strach ze strachu (Fobofobie)
Tohle je takový „inception“ mezi fobiemi. Ti lidé se nebojí pavouků ani výšek. Bojí se toho, že dostanou strach. Je to začarovaný kruh – bojíte se, že se budete bát, a tím pádem se začnete bát.
Mozek je prostě někdy hrozně zvláštní nástroj.
Co s tím?
Možná jste se u čtení trochu pousmáli, ale pro lidi, kteří tím trpí, je to fakt peklo. Představte si, že nemůžete obejmout babičku, protože má svetr na knoflíky.
Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat. Psychologové na to mají své metody (většinou vás tomu strachu pomalu vystavují, dokud nezjistíte, že vás ten sýr opravdu nezabije).
Takže až vám příště někdo řekne, že nemůže jít do lesa, protože se bojí kapradí, nesmějte se mu. Lidská hlava je složitá a každý máme to svoje.
A co vy? Máte taky nějakou „divnou“ fobii, o které se stydíte mluvit? Nebo znáte někoho, kdo se bojí třeba nafukovacích balónků?
