Článek
Dnešní veřejný prostor se hemží narativy o „parazitech“ a „teroristech“. Většinou jimi nešetří vládnoucí bezduchá klika, dnes reprezentovaná i subjekty typu Motoristé. V jejich projevech a mediálních strkanicích lze jasně číst rukopis fašisticko-nacionalistické propagandy – té samé manipulativní ideologie, která kdysi ošálila masy a legitimizovala zvěrstva, jež záhy následovala.
Rozhodl jsem se proto osvětlit nuance, které odhalují, kde skutečně pramení patologie systému. Kde se doopravdy ukrývají skuteční parazité, sociopaté, manipulátoři a chladní pragmatici toužící pouze po moci. Jejich neseriózní, egoistické a oplzlé mediální taškařice jsou však do velké míry jen užitečným divadlem šašků. Toto divadlo dovoluje hráčům v pozadí, jako je Andrej Babiš, nerušeně naplňovat vlastní cíle v mocenské hře o absolutní zisky.
Vězte, milí čtenáři, že tímto vracím úder. Já – v jejich očích pouhý „maločlověk“, „zelený terorista“ a „parazit“ – odkrývám tvář skutečné patologie. Tvář systému sociopatických parazitů a domnělých „velko-lepšo-lidí“, kteří ve jménu vlastního prospěchu požírají budoucnost nás všech.
Posouvám analýzu od pouhé mlhotvorné šaškárny a cílené „komunikační zmatenosti“ k tvrdé podstatě: institucionální schizofrenie slouží jako kouřová clona pro systémový parazitismus.
Pokud je systém nastaven na maximální extrakci zdrojů – finančních, přírodních i lidských – musí nutně produkovat schizofrenní narativy, aby tento proces legitimizoval nebo maskoval.
Parazitismus jako základní kámen patologie:
0. Absolutní parazitismus: Extrakce jako motor systému
V tomto reálném obrazu není parazitismus chybou v kódu, ale jeho hlavním algoritmem. Systém přestal hodnotu vytvářet. Soustředí se na její přerozdělování směrem nahoru a vysávání zbytků z nás.
1. Ekonomický parazitismus (Vykořisťování zdrojů):
Státní a nadnárodní struktury parazitují na produktivní části společnosti skrze kombinaci vysokého zdanění, inflačního znehodnocování úspor a dotování neefektivních, ale politicky propojených korporací. Institucionální schizofrenie se zde projevuje tak, že vláda mluví o „podpoře podnikání“, zatímco v praxi vytváří regulatorní džungli, kterou přežijí jen ti největší paraziti. Obrazem aktuálního vysátí budiž Moravskoslezský kraj a hra na „spravedlivou transformaci“.
2. Dluhová past (Parazitismus na budoucnosti):
Současný systém vykořisťuje příští generace. Masivní zadlužování není investicí, ale spotřebou přítomných elit na úkor zdrojů, které ještě nebyly vytvořeny. Schizofrenní složka je zde signifikantní: deklarování „odpovědného hospodaření“ při současném generování rekordních deficitů.
3. Parazitismus na lidském kapitálu:
Vykořisťování „jedněch druhými“ se institucionalizovalo. Vznikla rozsáhlá vrstva aparátčíků a konzultantů – takzvaná „práce na hovno“ (bullshit jobs). Lidé, kteří nepřinášejí žádnou reálnou hodnotu, ale parazitují na výkonu těch, kteří skutečně pracují: zemědělců, lidí v průmyslu, řemeslech, službách, obchodu i tvůrčích profesích.
Proč je to patologie, a ne jen neschopnost?
Parazitismus se stává patologií v momentě, kdy hostitel (společnost) začíná kolabovat, ale parazit – systém a jeho rádoby elity – není schopen přestat. Jeho vnitřní logika mu nic jiného neumožňuje, jeho bytostné já po ničem jiném netouží. Žene je zisk, potlesk souvěrců a u moci je drží zejména odevzdané mlčení všech.
Rozštěp mezi slovem a činem
Aby mohl parazitismus ve své čiré a funkční podobě pokračovat, musí se tvářit jako „služba veřejnosti“, „udržitelnost“ nebo „solidarita“. Čím agresivnější je vykořisťování, tím vznešenějšími pojmy musí být maskováno. V historii tento vzorec nacházíme od křížových tažení přes absolutistickou Francii až po novodobý „kolonialismus pokroku a dobroty“ v Africe. To vše vede k oné schizofrenii: čelní představitelé mluví o „boji proti chudobě“, zatímco jejich systémové kroky – od energetické politiky po zdanění – chudobu přímo a nezbytně produkují.
- Destrukce zpětné vazby: Parazitismus vyžaduje potlačení kritiky. Systém proto označuje pojmenování reality za „extremismus“ nebo „dezinformaci“. Tím se uzavírá v bublině, kde se jeho schizofrenní lži stávají jedinou povolenou pravdou.
- Konečná fáze – Kanibalismus: V momentě, kdy jsou vnější zdroje (příroda, úspory občanů) vyčerpány, začíná systém požírat sám sebe. Instituce začínají bojovat mezi sebou o zbývající vliv a rozpočty, což vede k totálnímu rozkladu vládnutí, který vidíme v přímém přenosu. Nejen v zemi České, je to panská jízda světová.
Shrnutí patologických rovin
1. Rozpad konsenzu na realitě (Kognitivní disonance jako norma)
Systém již nevyhodnocuje zpětnou vazbu z terénu, ale řídí se vnitřními daty a marketingovými modely. Čelní představitelé mluví k abstraktnímu obrazu světa, který neodpovídá materiálním podmínkám populace. Politika se mění v „divadlo pro věřící“, kde pravda není objektivní kategorií, ale otázkou loajality k danému táboru.
2. Strukturální paralýza a alibi-ismus
Instituce jsou nastaveny tak, aby primárně chránily samy sebe. Každé selhání je vyřešeno vytvořením nové komise nebo úřadu. Tím se kruh uzavírá: instituce vytváří problém, jehož „řešením“ následně ospravedlňuje své další bobtnání. Politik se stává mluvčím procesů, které nemůže ovlivnit, což navenek působí jako rozštěp osobnosti nebo hluboké pokrytectví.
3. Komunikační vyprázdnění: Marketing nad obsahem
Tato navoněná „estetika nedostatku“ je konečným stádiem. Elity už ani nepředstírají, že talíř naplní; pouze najímají lepší fotografy, aby ten prázdný kov vypadal jako umění. Jde o patologii, která věří, že marketingovým rebrandingem problému se problém na oko vyřeší.
4. Ztráta vertikální legality
Státní aparát se definitivně odpojil od společnosti. Vertikála moci už nevede od lidí nahoru, ale visí ve vzduchoprázdnu, kde parazituje na vlastním hostiteli. Skutečná hloubka hniloby pod tímto povrchem se teprve začíná vybarvovat.
Krize důvěry: Občan vidí, že instituce mluví jiným jazykem než on. Patologie systému spočívá v tom, že tento „dvojí jazyk“ (newspeak – Orwell, 1984) je v rámci státní správy považován za známku profesionality, zatímco navenek působí jako projev šílenství nebo arogance.
Systémová past: I kdyby došlo k výměně jedinců, patologie přetrvá, protože struktura (nastavení procesů, tlak zájmových skupin, mediální logika) donutí nové aktéry k témuž schizofrennímu chování.
Závěr
Institucionální schizofrenie není diagnózou konkrétního ministra, ale stavem systému, který ztratil schopnost sebereflexe. Systém je v patové situaci: aby přežil, musí lhát o své efektivitě, čímž ale dále prohlubuje krizi, která ho nakonec musí rozložit. Tento pohled je břitký a pobuřující pouze v mantinelech, které si systém a naše realita vystavěly jako ochrannou laťku.
Malo-člověk Velko-lepšo-lidem J.R.N.
