Šestý smysl člověka: Intuice, vnímání mimo pětici smyslů a věda za tím

Když se řekne šestý smysl, většina lidí si představí nadpřirozené schopnosti, jako je telepatie nebo vidění budoucnosti. Jiní ho označují jako (intuici ) pocit vnitřního varování, který se objeví, aniž bychom znali logické důvody. Ačkoliv vědecký svět je tradičně opatrný při uznávání podobných jevů, moderní výzkum přináší stále více důkazů, že něco jako šestý smysl opravdu existuje i když možná v jiné podobě, než si běžně představujeme.

Šestý smysl není zcela konkrétní orgán, jako zrak nebo sluch, ale spíše komplexní schopnost lidského mozku vnímat nebo vyhodnocovat informace, které nejsou zjevně zpracovány pěti klasickými smysly (zrak, sluch, čich, chuť, hmat).

Nejčastěji se šestý smysl popisuje jako:

- Intuice „vnitřní hlas“, který nás varuje nebo vede.

- Precognition (předtucha) pocit, že „něco se stane“.

- Propriocepce schopnost vnímat polohu vlastního těla v prostoru (což je už vědecky uznaný smysl).

- Extrasenzorické vnímání (ESP) vnímání informací bez použití známých smyslů (sporné, ale zkoumané).

Je důležité poznamenat, že šestý smysl není vždy záhadný nebo nadpřirozený. Často jde o to, že mozek rychle a nevědomě zpracuje vzorce nebo signály, které naše vědomí nestačí analyzovat.

Pokud bychom přijali existenci šestého smyslu jako funkčního fenoménu, člověk může:

- Předvídat nebezpečí dříve, než k němu dojde (např. „něco mi říkalo, ať tam nejdu“).

- Rychle se rozhodovat v kritických situacích (vojenští piloti a chirurgové často popisují "instinktivní rozhodnutí").

- Lépe rozpoznávat emoce druhých lidí, i bez výrazné řeči těla či hlasu často vnímáno jako „sociální intuice“.

- Reagovat na podvědomé vzory, které vědomě nepostřehne (např. obchodník cítí, že klient nebude spolehlivý).

Šestý smysl je výrazně častější u lidí, kteří:

- Mají vysokou míru empatie např. terapeuti, pečovatelé nebo umělci.

- Pracují ve stresových a nebezpečných profesích: vojáci, policisté, zdravotníci, kteří musí dělat rychlá rozhodnutí.

- Dlouhodobě trénují všímavost např. buddhističtí mniši nebo meditující lidé.

-Mají zkušenost s traumatem například děti, které vyrůstaly v nepředvídatelném prostředí, mohou být extrémně citlivé na změny v chování druhých lidí.

Výzkum z Princetonské univerzity (tzv. PEAR lab : Princeton Engineering Anomalies Research) dlouhodobě testoval, zda mohou lidé ovlivnit náhodné generátory čísel silou myšlenky. Ačkoliv výsledky nejsou považovány za průkazné, odhalily drobné odchylky, které naznačují existenci „něčeho navíc“.

Profesor Gary Klein, psycholog, který zkoumal rozhodování u hasičů, zjistil, že zkušení hasiči často cítili, že „něco není v pořádku“, přestože neviděli žádné zjevné známky nebezpečí. Ve skutečnosti jejich mozek podvědomě vyhodnotil detaily jako je zvuk ohně, teplota, chování kouře a rychle dospěl k závěru, že hrozí kolaps budovy.

Neurovědec Anil Seth popisuje mozek jako „předpovídající stroj“, který se neustále snaží hádat, co se děje a co se stane. Když se tyto předpovědi ukáží jako správné bez zjevného důvodu, může to působit jako šestý smysl.

Zajímavé je, že věda už uznává „šestý smysl“ v podobě propriocepce schopnosti cítit polohu a pohyb těla bez pohledu. Bez této schopnosti bychom se nemohli pohybovat hladce ani stát rovně se zavřenýma očima. Jde o vnitřní vnímání těla díky receptorům ve svalech a kloubech.

Jana, matka dvou dětí, si jednoho dne všimla, že její mladší syn hraje venku a najednou cítila „nepopsatelné nutkání“ vyběhnout za ním. V tu chvíli se auto, které sjelo ze silnice, přiřítilo přesně tam, kde chlapec stál před několika vteřinami. Jana nedokázala vysvětlit, proč šla ven právě v tu chvíli prostě cítila, že má. Tento typ příběhů najdeme napříč kulturami, časem i národy.

Šestý smysl není kouzelná schopnost vidět budoucnost ani výsada „vyvolených“. Spíše jde o souhrn jemných signálů, které mozek dokáže zpracovat dříve, než si je vědomě uvědomíme. Intuice, instinkt, nevysvětlitelný pocit, ať tomu říkáme jakkoliv, mnoho lidí zažívá situace, kdy se jejich šestý smysl ozve.

Zatímco věda zůstává obezřetná, důkazy o existenci tohoto vnitřního „radaru“ se hromadí. Možná je to jen další důkaz toho, jak málo víme o schopnostech lidského mozku.