Článek
Obě mladé ženy zabořily po kotníky bosé nohy do písku. Mlčky se dívaly do dálky a sledovaly rychle blížící se černou tečku. Klouzala po povrchu modré hladiny oceánu, který poklidně omýval okraj pláže. Za obzorem zapadalo celý den žhnoucí slunce, které v tu chvíli mohlo za narudlou oblohu. Všude vládl klid.
Ženy se podobaly sobě navzájem, přesto každá z nich byla jiná. Měly téměř stejné postavy a dlouhé nohy. Kláře splývaly na ramena černé vlasy, zatímco Tereze blonďaté. První žena se usmívala a druhá se tvářila smutně.
Na pláži se rozkládal menší kulatý stolek a na něm stála láhev Prosecca se dvěma sklenicemi na šumivé víno. Vedle nich ležely dva ledabyle pohozené chytré telefony. Klára seděla v růžových letních šatech na skládací židli a upíjela pomalu ze své sklenice. Tereza si v ten den oblékla podobné šaty barvy bílé. Pravou nohou zlehka kopala do písku, který ji příjemně šimral na chodidle. Občas zavál větřík, který oběma rozpohyboval lehkou látku jejich oblečení.
Bosé nohy v písku
„Už se blíží,“ prolomila Klára mlčení. „Těšíš se jako já?“
Tereza nepatrně pokývla hlavou.
Klára pokračovala. „Zdáš se mi poslední dobou nějaká smutná. Nestalo se ti něco špatného? Jestli ano, chtěla bych ti pomoci.“
Druhá žena si povzdechla a mávla rukou. „V pohodě, nic se neděje.“
„To jsem si oddechla. Víš, poslední dobou jsem měla takový pocit, že mě nevidíš ráda.“
Tereze se zastavil dech. Proboha, blesklo jí hlavou, snad si ničeho nevšimla. Nechtěla svou nejlepší kamarádku ztratit.
Klára se zasnila. „Tomáše, strašně moc miluji. Ten týden, co je s Adamem pryč, je k nevydržení.“ Svinula dlaň do ruličky, dala si ji k uchu a naslouchala. Za chvíli k oběma mladým ženám dolehl zřetelně zvuk blížícího se motorového člunu.
„Už jedou,“ radostně zvolala Klára, „jedou!“ Dolila si do sklenice Prosecco, napila se a pokračovala: „Víš, mám pocit, že jsem konečně našla toho pravého. Miluji ho a chci s ním mít děti.“
„Děti?“ Tereza se zasmála. „Říkala jsi přece, že na děti kašleš, chtělas dělat kariéru. Nebo už tě neláká?“
„To víš, že láká. Jenomže, Tomáš všechno změnil. Víš, jak se vysmívám těm romantickým kravinám. Když slyším blábol o motýlcích v břiše, vraždila bych. Jenomže teď…Teď je všechno jiné.“ Na chvíli se odmlčela a potom se opatrně zeptala: „Terry, a co ty a láska?“
Tereze se před očima objevila vzpomínka. Stála na stejné pláži a sledovala oceán, kde plaval muž, který jí nepatřil a přesto ji přitahoval silou přílivu. Když se ocitl na mělčině, postavil se na nohy. Na hlavě měl nakrátko ostříhané vlasy, ale kvůli jeho postavě by se v dámském klubu popraly všechny návštěvnice. Po vyrýsovaných svalech mu stékala v tenkých pramíncích mořská voda, která se zvláštně leskla v poledním slunci. Vypadal dokonale, pouze jeho legrační placaté uši připomínaly lodní plachty. Muž si dlaněmi setřel vodu z obličeje a podíval se na ni. V ten okamžik ucítila v hrudi prudké trhnutí, jako kdyby dostala přímý zásah slunečním paprskem.
Tereza mávla rukou a vzpomínka zmizela. Ztěžka se sebe vypravila: „Miluji, jsem v tom až po uši. Ani netušíš jak. Úplně se láskou dusím. Jenomže to není jednoduché. Cítím takovou bolest, že mám pocit, jako kdybych v srdci měla díru.“
„Chápu,“ usmála se Klára. „Adam je strašně hodný kluk a taky sexy.“
Tereza zavrtěla hlavou. „To není on.“
„Ježíši, Terezo! Já myslela, že jste si souzeni. Vždyť spolu chodíte od střední!“
„Chodíme,“ řekla Tereza a zamračila se. „Možná v tom je ten problém, už jsme přechození. Moc dobře vím, že je hodný. Až to není k vydržení. Pořád mi stojí za zadkem, jestli něco nepotřebuji. Podívej..“ Vzala ze stolku svůj mobil a ukázala ukazováčkem na displej. „Tohle jsou zprávy za dnešek, co jsou kluci pryč.“ Prstem rolovala v aplikaci. „Snad každou hodinu jedna. Některé dlouhé, až na jednu stránku. Přitom říkal, že bude celou dobu řídit člun jenom on.“ Rozplakala se.
„To je mi moc líto.“ Klára objala kamarádku. „Kdo je ten druhý? Znám ho?“
Tereza na otázku neodpověděla, jenom sklopila hlavu a nepatrně s ní zavrtěla.
„Řekla jsi jim to? Adamovi? Nebo tomu druhému?“
„Ne“, zašeptala Tereza. „To nedokážu.“
„Terry, buď to jednou praskne anebo se zhroutíš.“ Klára pohladila kamarádku po tváři.
„Nemůžu. Oba nic netuší.“
Klára chytla Terezu za obě ruce a podívala se jí zblízka do očí. "Musíš hlavně tomu, koho miluješ říci, že pro tebe moc znamená. Nebo do konce života budeš litovat, že jsi se k tomu neodhodlala.
Tereza znovu sklopila hlavu. Přemýšlela, co jí právě Klára řekla.
Najednou Klára vyskočila prudce ze židle a převrhla přitom prázdnou sklenici. Potom se rozběhla k moři. Právě vrcholil příliv a Klára vletěla do vody. Ztěžka v ní kráčela a za chvíli měla šaty úplně promáčené. Z přijíždějícího člunu skočila do vody mužská postava a plavala směrem k ní. Tomáš vzal Kláru do náručí a přinesl ji na břeh. Jakmile ji postavil na pevnou zem, začali se líbat.
Kousek od nich kotvil Adam člun. Potom z něho seskočil a kráčel k Tereze. „Ahoj, Terko,“ řekl, „Moc rád tě vidím.“ Chtěl ji políbit na rty, ale ona uhnula a otočila hlavu, takže se jí jen zlehka dotkl na tváři.
Adam znejistěl a zamračil se, ale potom zvolal: „Tak, kdo chtěl vidět kormidlo a zatočit si s ním?“
„Já, já, já,“ zakřičela Klára a jemně odstrčila Tomáše . „Opouštím tě,“ pronesla dramaticky a mrkla. Přidala se k Adamovi a odešli spolu na člun.
Mezitím Tereza přistoupila k Tomášovi. „Tome, musím ti něco říct.“ Hlas se jí zlomil dřív, než stačila pokračovat. „Jinak už tu odvahu nikdy nenajdu.“
Z cyklu Bosé nohy v písku
Psáno pro Médium.cz
