Článek
Sedmá parašutistická operace v dobách Protektorátu Čechy a Morava měla název Out Distance. Tak jako ostatní ji připravilo ministerstvo národní obrany exilové československé vlády v Londýně. Hlavním úkolem byla sabotáž plynárny v Praze-Michli a dopravení náhradní vysílačky s kódovacím klíčem pro výsadek Silver A. Další operační úkoly spočívaly v pomoci odboji a v navádění spojeneckých letadel.
Jejími členy byli: Velitel skupiny nadporučík Adolf Opálka, který padl s dalšími šesti našimi parašutisty na kůru pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, dále rotný Karel Čurda, jenž měl hlavní podíl na odhalení lidí kolem operace Anthropoid a za jehož zradou zůstalo spoustu utrpení a hrobů českých vlastenců. Třetím byl muž s poddůstojnickou hodností, desátník aspirant Ivan Kolařík.
Narodil se 22. března 1920 ve Valašském Meziříčí, v rodině učitele s jedním sourozencem. V rodném městě absolvoval obecnou školu a gymnázium. Roku 1939 nastoupil na lékařskou fakultu, po jejímž uzavření odešel z republiky. O rok později 6. března 1940 se zařadil do československé jednotky ve francouzském Agde, kde ho čekalo umístění k 1. pěšímu pluku. V jeho řadách prodělal boje o Francii. Po jejím obsazení byl evakuován do Anglie. Potom absolvoval školu pro poddůstojníky a v srpnu 1941 byl vybrán k plnění zvláštních úkolů. Během několika měsíců prodělal výcvik pro parašutisty a zařazení do skupiny Out Distance.
Od počátku ji provázela smůla. Out Distance byla vysazena dne 28. března 1942 u Ořechova na Moravě nedaleko Telče. Místo plánovaného seskoku však mělo být Kopidlno u Jičína v Čechách, tedy o 130 km dále. Při dopadu s padákem si nadporučík Opálka poranil nohu. Parašutisté nenašli shozený kontejner s materiálem, měli u sebe pouze radiomaják Euréka a vysílač Rebecca. Rozhodli se je zakopat a dále spolu nepokračovat.
Tehdy udělal Ivan Kolařík první chybu. Každý výsadkář měl přísný zákaz brát si sebou jakékoliv věci, které by ho mohly pomoci identifikovat. Kolařík si sebou vezl peněženku s falešnými doklady, jež navíc obsahovala fotografií jeho dívky Milady Hrušákové. Na rubu bylo věnování z roku 1939, že na svého milého bude vzpomínat až do smrti a její adresa. Při výsadku snímek parašutista ztratil a gestapo ji našlo při pročesávání místa seskoku.
Kolaříkovi se podařilo setkat s rodinou, která se mu snažila pomoci. V tu dobu už úřady na Kolaříka vydaly zatykač s jeho fotografií. Proto odešel od rodičů a chvíli se skrýval ve Zlíně u svého bratra. Dostal se do situace, která neměla východisko. Byl odhalen a všude hrozilo, že ho někdo pozná nebo udá. Neměl spojení s odbojem a Londýn mu nemohl pomoci, protože nevěděl, kde je a stejně by neměl jak. Kolařík se proto rozhodl pro sebevraždu, kterou provedl tabletou L, jež obsahovala prudký jed. Stalo se tak v Nádražní ulici u Sokolovny ve Vizovicích.
Tehdy udělal další chybu, protože mimo části protektorátních peněz, které měla Out Distance k dispozici, u něj našli potravinové lístky, které podle čísel patřily jeho rodině. Gestapo si tak odvodilo, že mu příbuzní pomáhali. Jeho rodina a rodina jeho snoubenky byla zatčena a během heydrichiády byli všichni popraveni.
Tělo Ivana Kolaříka je uloženo na zlínském Lesním hřbitově. Jako jediný československý parašutista z operačních skupin vysazených z Londýna, má svůj vlastní hrob.
V některých diskuzích k osobě Ivana Kolaříka jsem narazil na hodnocení, kde se opakovala slova jako nezodpovědný, neukázněný či dokonce hlupák. Kdo z nás je bez chyby, aby měl právo soudit chyby druhých?
Nešlo rozhodně o žádného pitomce. Parašutisté prošli tvrdým výcvikem a jejich schopnosti prošly řadou hodnocení svých instruktorů. Do misí na území protektorátu byli velmi pečlivě vybíráni. Reálná akce sice může změnit osobnost člověka a posunout ho na opačnou stranu, jako se tomu stalo například u Karla Čurdy, ale to nebyl případ Ivana Kolaříka. Celou dobu se choval statečně a jeho smrt byla sebeobětováním pro druhé. Jenom prostě dělal chyby, jako každý člověk. Kdo z nás by u sebe v nebezpečí nechtěl mít vzpomínku na domov a člověka, kterého miluje?
Mnozí budou poukazovat, že jeho čin byl zbytečný, protože uložený úkol nesplnil, stejně nikoho neochránil, ba naopak způsobil smrt svých nejbližších. Ale Ivan Kolařík nevěděl co se stane, když si vkládal pilulku do úst. Navíc německé úřady by jeho rodinu popravily i bez zjištění, že svému blízkému pomáhala. Gestapu by stačil jen příbuzenský vztah. Svědčí o tom řada příběhů jiných parašutistů.
Vzal si život, který měl určitě rád, stejně jako každý. Ne kvůli sobě, ale kvůli jiným lidem ze své vlasti. Proto lze právem považovat jeho čin za hrdinský.
Psáno v květnu 2020 pro blog IDNES.cz, upraveno v dubnu 2024 pro Seznam Médium
Zdroje:
Pořad České televize, Heydrich - konečné řešení: Out Distance - Zrádce na obzoru. Youtube.cz:
https://www.youtube.com/watch?v=bNS4Nxs4JbU
Operace Out Distance, web Wikipedie.cz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Out_Distance
Ivan Kolařík, web Wikipedie.cz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Kola%C5%99%C3%ADk
Článek Kolařík byl bez šance na úspěch, parašutista doplatil na fotku s věnováním, web iDNES.cz:
https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/ivan-kolarik-parasutista-out-distance-vyroci-vysadek.A200323_540273_zlin-zpravy_ras
Článek ve Vizovicích odhalili pamětní desku vlastenci Kolaříkovi, web Horní Podřevnicko:
http://hornipodrevnicko.cz/clanky/item/vizovice-pametni-deska-npor-ivan-kolarik
Článek Hrdinové, smolaři i zrádci. 5 zapomenutých osudů parašutistů, kteří seskočili na území protektorátu, web info.cz:
https://www.info.cz/anthropoid/hrdinove-smolari-i-zradci-5-zapomenutych-osudu-parasutistu-kteri-seskocili-do-protektoratu-14528.html
