Článek
Sokol (Česká obec sokolská) je označením spolku, který má v historii naší země pozici největší tělovýchovné organizace. Zakladateli byli v letech 1867-1868 Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Jejich cílem bylo podpořit fyzické a především morální vlastnosti českého národa, kterými měly být sebevědomí, hrdost, odhodlanost, apod. Historie tohoto, našimi současníky nedoceněného spolku, je nesmírně rozmanitá a bohatá.
„V zdravém těle zdravý duch! V mysli vlast, v paži sílu! Tužme se!“
Sokol nebyl jen spolek, ale také rodina. Často cvičil dědeček, otec a syn, proto jedním z významných aspektů organizace byla i mezigenerační solidarita. Dodnes skoro v každé vesnici stojí obecní domy, před válkou sokolovny, které se staly sportovními a kulturními centry obcí. Sokol prorůstal, z dnešního pohledu až neuvěřitelným způsobem, do veřejného života. Jeho členy byli politici, vojáci, lékaři, dělníci, učitelé, podnikatelé.
„Hlásíme se veřejně k tomu, že pěstujeme též výchovu brannou. Zanechme proto již veřejných tajemných schůzí a řekněme to otevřeně. Ano, pěstujeme výchovu brannou a jsme ochotni dáti se do služeb republiky v případě války, ať zví veřejnost, k čemu jsme odhodláni a připraveni.“ Ze zápisu schůze Sokola v Libochovicích v roce 1936.
Za druhé světové války měla okupační moc ze Sokola respekt. Němci z něj měli strach. Oprávněný. Sokol sám byl masovým a dobře organizovaným spolkem a jak se později ukázalo, jeho členové patřili k nejlepším členům odboje na našem území. Těsně před válkou měl 800 000 aktivních členů. V jeho řadách cvičil i jeden z Heydrichových atentátníků, Josef Gabčík.
„Za národ, drahou vlast!“
Na konci jara 1939 se gestapo začalo intenzívně zajímat o vedení Sokola. Při likvidaci odbojové organizace Obrana národa zjistilo, že řada jeho členů je zapojena do odboje. 1. září 1939 Karl Hermann Frank spustil akci Aktion Albrecht der Erste (nebo také Akce A), jejímž cílem byla prevence zabránění odporu na území protektorátu. Zatčeno bylo 1 247 osob, elita českého národa. Byl mezi nimi například Josef Čapek, Ferdinand Peroutka, Emil Filla, Petr Zenkl a také řada členů sokolských žup a jednot. Více než polovina skončila v koncentračním táboře Buchenwald.
„Buďme věrni sobě, pravdě a spravedlnosti!“
Výnos říšského protektora Konstantina von Neuratha z 12. dubna 1941 zakázal činnost obce Sokolské, tedy celého svazu, žup, jednot a připojených spolků. Povolena byla pouze správa nemovitostí.
„Jen ruchem žijeme!“
Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce říšského protektora, okupační moc spustila Akci Sokol. Ze 7. na 8. října 1941 bylo zatčeno celkem 1 500 předních členů. Většinu nacisté přemístili do Malé pevnosti v Terezíně. Odtud sto třicet pět osob, vedoucích funkcionářů České obce Sokolské a všech sokolských žup, transportovali začátkem roku 1942 do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka (tedy Auschwitz). Tehdy panovaly kruté mrazy kolem minus dvaceti pěti stupňů Celsia. Většinou to byli starší lidé, až na jednoho všichni narození v 19. století. Nedostatečně oblečení, vyhladovělí, zmlácení a vyčerpaní začali brzy umírat.
„Čechie, máti naše drahá!“
Organizace byla definitivně rozpuštěna a veškerý majetek zabaven. Šlo o poskytnuté státní dotace, členské příspěvky, výtěžky ze sokolských sletů a veškerý movitý i nemovitý majetek v celkové hodnotě 600 000 000 K (protektorátních korun). Podobný osud potkal další české spolky, kterými byli například Skaut nebo Junák.
„Jedinec nic, celek vše!“
V letech 1939-1945 němečtí okupanti věznili skoro jedenáct tisíc členů České obce sokolské. Zavraždili jich 1 212, v koncentračních táborech zemřelo dalších 2 176. Během Pražského povstání ve dnech 5. - 8. května 1945 zahynulo 589 členů Sokola. Mimochodem, v poslední době často zmiňovaných Vlasovců padlo kolem tří set.
„Ni zisk, ni slávu!“
Dnes nepředkládám konkrétní lidský příběh, protože hrdinů bylo mnoho. Členové Sokola působili v odboji nejaktivněji. Nebýt jejich odvážné a obětavé práce, pak by se atentát na Heydricha našim parašutistům těžko povedlo realizovat. Každý z nich, který prošel vězením nebo byl zavražděn, trpěl a s ním často i jeho široká rodina. Sokolové si prožili své smutné příběhy a měli bychom si na ně vzpomenout pokaždé, když procházíme kolem některé Sokolovny.
Jedno z hesel Sokola zní: „Ni zisk, ni slávu!“ Vyjadřuje skromnost a pokoru, která patřila k největší morální síle této organizace. Proto v dobách své největší slávy měla respekt a úctu obyvatelstva. Tvořila morální hodnoty, které dnes tolik chybí, zejména v centrální politice.
Přesto si dovolím říci, že je velkým omylem, když si mnozí myslí, že náš národ v sobě takové vlastnosti nenosí. Rozhlédněme se dobře kolem sebe, na situaci, v jaké se nacházíme dnes. V kolika profesích se jen prokázala hrdost a odhodlanost. Zdravotníci, hasiči, vojáci a policisté. A co přináší ostatní obyvatelé naší země? Třeba zodpovědnost, spolupráci, solidaritu a mnohé další.
To všechno se neobjevilo samo od sebe a ze dne na den. Jde o výsledek dlouhých tradic z minulosti, které nosíme uvnitř sebe. Pravda, jsou někdy hodně hluboko zasunuty, ale když je potřeba, ukáží se. Do budoucna má náš národ na čem stavět. Stačí jen, když mnohé věci z naší minulosti bude rozvíjet.
Psáno v květnu 2020 pro iDNES.cz, upraveno v květnu 2024 pro Seznam Médium a Blogosféru
Zdroje:
Citáty použity z historie České obce Sokolské
Wikipedie Sokol (spolek)
Pořad České televize, Heydrich - konečné řešení: Sokolové. Zdroj: YouTube.cz:
