Článek
„Už jsme se nemilovali dva měsíce, zlato,“ snažil se Petr opatrně naznačit problém manželce.
Jůlie se zeptala: „Myslíš, že je to moje vina, Péťo?“
„Ne, ne, ne. Určitě ne. Jen říkám, jak to je.“ Petr se rychle snažil uhasit jiskru, z které by mohl vzplanout velký požár.
Venku se stmívalo, ale ruch v sousedství neutichal. Někdo z obyvatel okolních domů griloval steaky, další naléval víno a jiný se koupal v bazénu. Dětský smích ze zahrad drásal Petrovi nervy.
Chtěl si sednout na terasu a vypít si jedno pivo po dobré večeři. Místo toho se pustil do nádobí a úklidu hraček, zatímco jeho raubíři spali. Jeho žena Jůlie stála u rozloženého prkna, přejížděla žehličkou po Petrově košili a tvářila se zasněně. V duchu vzpomínala na dovolenou v Egyptě, kterou tam strávili před svatbou. Poprvé v životě spatřila pyramidy. Vzpomněla si na ně, kdykoliv se podívala na nevyžehlenou hromadu prádla. Evokovala v ní vzpomínku na monumentální stavby.
Povzdechla si: „Jsem utahaná.“
Petr toho měl taky dost. Celé léto jezdil s dodávkou a klientům pomáhal nosit těžké věci do schodů. Doma ho zatím čekali dva malí kluci plní energie. Snažil se je unavit v bazénu, ale marně. Večer padnul do postele úplně vyřízený.
„Ani nemluv,“ zívl. „Přijde mi, že jak si lehnu, zavřou se mi víčka a během pár sekund zase otevřou. Jako kdybych vůbec nespal.“
Než usnul, hlavou se mu mihla představa divokého sexu. Jeho největším výkonem však byla ruka na manželčině boku. Jakmile ji tam položil, většinou začal okamžitě chrápat.
Jůlii dlouhé černé vlasy zakrývaly okraje hezkého obličeje. Od porodu se snažila zbavit přebytečných kil. V srpnových vedrech obvykle chodila doma v krátkých kalhotách a průsvitném tričku. Petra provokovaly její dlouhé nohy. Kdykoliv se však pokusil zasnít nad tím, co by mezi nimi dělal, vytrhl ho dětský křik.
Sám taky nebyl k zahození. Přestože většinu pracovní doby proseděl za volantem, měl štíhlou postavu. Když se objevil v plavkách u bazénu, najednou měly všechny sousedky neodkladnou práci na zahradě.
„Já jen myslel, víš, abychom nezapomněli…,“ řekl rozpačitě.
„Na co?“ Zeptala se Jůlie nechápavě.
„Na sex, přece. O čem se bavíme.“
Rozesmála se. „Jo, tak. Jak bychom mohli zapomenout. Třeba na to, co jsme spolu dělali v Egyptě, přece nikdy nemůžeme zapomenout.“ Při opětovné vzpomínce na pyramidy jí zrak zase sklouzl na zbytek nevyžehleného prádla.
Petr se nesmál. „Jsme jako důchodci.“
„Já slyšela, že senioři mají taky sex. Prý ještě lepší než zamlada!“ zvedla Jůlie prst.
Petr si odfrknul. „Aha. V tom případě jsme na tom ještě hůře, než jsem si myslel.“
„Ale, Péťo…,“ nedopověděla větu Jůlie. Zarazila se, protože si všimla, jak se na ni manžel dívá. V jeho očích spatřila smutnou touhu. Odložila žehličku a vzala do ruky mobil. „Počkej,“ řekla a odešla si zavolat do ložnice.
Vrátila se asi za dvacet minut.
„Mám pro tebe překvapení!“ sdělila vítězoslavně manželovi.
„Ano?“
„Mluvila jsem s mámou.“
Petr se zachechtal. „Tomu říkáš překvapení? Vždyť si voláte denně. Už jsem ti říkal, že by mě docela zajímalo, o čem se pořád bavíte.“
„To by ses možná divil,“ zareagovala uraženě Jůlie. „Tak abys věděl, máma s tátou si vezmou zítra kluky k sobě. Přijedou pro ně ráno.“
Petr udiveně odpověděl: „Tak to je velké překvapení. Vždycky se vymlouvali, že jim do hlídání něco přišlo, až mi tvůj táta na Silvestra mírně nametený prozradil, jaká je pravda. S kluky to prostě nedávají, s nimi mají nervy v háji.“ Stejně jako já, pomyslel si.
„No, teď si je vezmou. Budeme mít pro sebe celý den.“ Konečně zapomněla na pyramidu prádla a mrkla svůdně na manžela. „Těšíš se?“
Petr vstal a přistoupil k ní. Jednou rukou jí přejížděl něžně po zádech, políbil ji na krk a něžně zašeptal: „Jasně, že se těším.“ Zachvěla se vzrušením, jako už dlouho ne.
Jenže ráno se neobešlo bez komplikací. Patrik v noci pozvracel Roberta. Jůlie dětem převlékla pyžama a ložní. Potom zapnula pračku a než je Petr znova uspal, uplynula hodina. Ráno dal Robert Patrikovi facku, který ho na oplátku kousnul. Pustili se do sebe a Petr je musel uklidňovat. Rodiče přijeli do nejlepšího a zprvu vypadali, že si hlídání rozmyslí. Nakonec všichni odjeli až kolem desáté.
„Konečně klid,“ oddechl si Petr. „Pojď ke mně.“
Objal Jůlii. Zavřela oči, přitiskla se k němu a začala Petra líbat, zatímco on jí vsunul obě ruce pod tričko a hladil boky. Potom se spustil na kolena a kroužil jazykem kolem manželčina pupíku. Přitiskl k němu obličej a jazykem cestoval níž a níž…Jůlie se zapřela zády o kuchyňskou linku a tiše vzdychala. Chytila pevně Petrovu hlavu a tlačila si ji do klína. Najednou otevřela doširoka oči a její pohled skončil na jídelním stole.
Ležely na něm čtyři špinavé talíře, mezi kterými se válely zbytky míchaných vajíček. Jak se Petr snažil syny ukonejšit a natáhl k Robertovi ruku, převrátil svůj talíř. Robert uhnul a při manévru svrhnul hrnek s kakaem. Nápoj pořád stékal se stolu a pomalu kapal na linoleum. Mezitím Patrik nepozorovaně rozmatlal jahodovou marmeládu po židli.
Touha někam zmizela. Jediné, co se teď Jůlii honilo hlavou bylo: vezmi hadr a všechno ukliď.
Sklonila hlavu, podívala se lítostivě na Petra a jeho snahu o dobytí objektu, do kterého nevnikl už dva měsíce. Jemně ho odstrčila.
Petr vyděšeně zvedl hlavu. „Co se děje? Vrací se?“
„Ne. Ale promiň, nemůžu se milovat, když je tady takový bordel. Péťo, pojď, uklidíme a potom si vlezeme do postýlky, jo? Prosím…“
Petr vzdychl a vstal. Jako omámený odkráčel pro čistící prostředky, zatímco Jůlie dávala kuchyň do pořádku. Když konečně utřela poslední talíř a Petr vrátil mop do rohu koupelny, všechno v bytě zářilo čistotou.
Oba se spolu osprchovali a potom přesunuli do ložnice. Každý se vsunul nahý pod peřinu na své polovině postele. Asi minutu se na sebe dívali, než Petr řekl:
„Abych řekl pravdu…,“ zakašlal, „mám takový návrh. Co kdybychom si ještě na chvilku zdřímli?“
Vyčerpaná Jůlie vděčně pokývla hlavou. Vlezla k Petrovi pod pokrývku a oba hned usnuli.
Jůlii se zdál krásný sen. Ležela nahá na pláži a její tělo lačně hltalo sluneční paprsky, které se odrážely od vodní hladiny. Najednou se z moře vynořil opálený muž. Vyrýsované svaly, dokonalé břicho, pevná stehna. Ledabyle si přejel dlaní po tváři a setřel vodu. Otevřel oči a ona spatřila obličej opravdového chlapa, o kterém vždy snila. Když spatřil on ji, chytil si šňůrku u plavek a potáhl za ni…
Jůlie se neklidně zavrtěla v posteli. Držela si svoje tělesné teplo pod pokrývkou a v žádném případě nechtěla pustit dovnitř cokoliv z venku. Potom ji zašimralo v břiše a ucítila touhu…
Petrovi se zdál taky krásný sen. Ležel nahý na pláži a jeho tělo lačně hltalo sluneční paprsky, které se odrážely od vodní hladiny. Najednou se z moře vynořila opálená žena. Velká ňadra, dokonalé břicho, pevná stehna. Ledabyle si přejela dlaní po tváři a setřela vodu. Otevřela oči a on spatřil obličej opravdové ženy, o které vždy snil. Když spatřila ona jeho, chytila si za šňůrku u plavek a potáhla za ni…
Petr se neklidně zavrtěl v posteli. Držel si svoje tělesné teplo pod pokrývkou a v žádném případě nechtěl pustit dovnitř cokoliv z venku. Potom ho zašimralo v břiše a ucítil touhu…
V tom třískly dveře od bytu a dovnitř vpadli dva malí kluci, jako draci z filmových pohádek. Okamžitě se vřítili do ložnice rodičů.
Vyděšená Jůlie a zmatený Petr opustili teplo svých peřin a neochotně si protírali oči. Zatímco raubíři vyskakovali na jejich postel, do ložnice strčili hlavu oba rodiče.
„Vím, dorazili jsme trochu dříve, ale když kluci se na vás tak těšili!“ řekla omluvně matka.
Otec dodal: „Doufám, že jste si to dnes spolu krásně užili.“
Spiklenecky přitom zamrkal.
Z cyklu: Manželské sitcomy
V srpnu 2024 psáno pro Blogosféru a upraveno pro iDNES.cz a Médium.cz
