Článek
Prezident Petr Pavel otevřel v Bratislavě velkolepou výstavu Josip Plečnik - středoevropský architekt. Expozici zahájil spolu s prezidenty Slovenska, Rakouska a Slovinska. O vernisáži přinesla zprávu ČTK a krátce Události ČT, ale o hlavním autorovi ani zmínka. Zdá se, že chybí úcta k práci člověka, který zasvětil Plečnikovi celý svůj život a bez nějž by tato expozice nikdy nevznikla.
Pořadatel výstavy je Slovenské národní muzeum a Architecture Week Praha. Autorem výstavy a 359- stranné publikace (s příspěvky dalších autorů – Borise Podreccy, Zdeňka Lukeše a Vladimíra Šlapety) je prof. Damjan Prelovšek z Lublaně. On také na expozici zapůjčil řadu exponátů ze své vily, jejíž interiér a zahradu zařídil Jože Plečnik a má velkou navaznost na architekturu Pražského hradu. Sám Prelovšek poznal Plečnika ještě osobně coby 10-letý hoch, kdy ho navštívil s babičkou a mistrovi ukázal své kresby. To, že se osobně setkal s velkým architektem, dnes nemůže říci snad již nikdo. Prelovšekův dědeček byl vedoucím Městského stavebního úřadu Lublaně a aktivně spolupracoval s Plečnikem na modernizaci města. Plečnik pro něj přestavěl vilu, která je ozdobena mramorovými sloupy v salónu, velkými okny a mimo jiné i výšivkovým salónkem. Ten již na Pražském hradu dnes nenajdeme, protože byl zničen v tzv. Masarykově bytu za socialismu. Plečnik ho vytvořil kdysi pro Alici Masarykovou, se kterou modernizaci Pražského hradu plánoval ve 20.l. minulého století. Hrad se měl změnit z monarchistického trochu zanedbaného v moderní symbol nové Československé republiky. Dnes se Plečnikovy úpravy staly součástí Hradu a ani je nevnímáme, ale v době úprav to byla pro mnohé revoluce - upravil nádvoří s žulovou dlažbou, zahrady, kanály opatřil elegantními poklopy, vztyčil obelisk obětem 1. světové války na 3. nádvoří a zrealizoval elegantní prezidentský byt. S Masarykem je pojilo přátelství a vzájemná úcta, jakož i s jeho dcerou. Nakonec se ale kvůli nevraživým žárlivým českým hlasům stáhl do Lublaně a své práce řídil ze Slovinska.
Nutno zdůraznit, že veškeré práce dělal zdarma z lásky k Čechám, z přátelství s prezidentem a pro vyšší cíle.
Svou čestností, srdečností, pracovitostí a skromností je Plečnik velkou inspirací v dnešní době morální krize. Prof. Prelovšek je druhý Plečnik. Architektovi a jeho dílu zasvětil celý svůj život. Napsal mnoho odborných knih a statí, realizuje přednášky a dílo mistra propaguje tělem a duší. Jsou si podobní i vlastnostmi. Pro ČR udělal mnoho kulturních akcí a za svůj přínos k propagaci ČR a její kultury byl oceněn cenou Gratias agit MZV, Artis Amicis Bohemae Ministerstva kultury, UMPRUM mu udělila čestný doktorát.
Pro výstavu sepsal knihu, která je prakticky přenesena na stěny výstavních sálů. Tyto jsou rozděleny na období studia ve Vídni a Plečnikovy práce v této rakouské metropoli, dále Pražský hrad a Zámek v Lánech, dílo ve Slovinsku a Plečnikovu cestu se studenty na Slovensko. Zde je připomenuta i práce slovenského architekta Jurkoviče, se kterým se Plečnik znal. Sdíleli spolu zájem a úctu k lidové tradici. Sám Plečnik kombinoval tradiční s moderním. Na expozici nechybí ani část věnovaná Plečnikovým žákům. K těm patřil i František Lydie Gahura, autor Baťova památníku ve Zlíně.
K připomenutí díla velikého, nadčasového architekta se v rámci expozice promítal film režiséra Pavla Koutského - Drahý Mistře - Josip Plečnik, architekt Pražského hradu (1996), inspirovaný také korespondencí mezi Alicí Masarykovou a mistrem.
Damjan Prelovšek je i autorem textů výstavy a většiny fotografií. Zapůjčil i část Plečnikových výkresů, Plečnikovy židle ze své vily, špunty, držák na cigarety, svícen, popelníky a knihy o architektuře, mimo jiné jedna obsahuje i Plečnikovo věnování. Na expozici zapůjčila SPH a slovinská muzea modely Plečnikových staveb, které v kombinaci s výkladem a fotografiemi vtáhnou návštěvníka na místa, kam si pak může i zajet na výlet. Cennou kolekcí jsou vitríny originálních liturgických předmětů ze slovinských kostelů a klášterů. Plečnik se zabýval designy nábytku a celých interiérů, svítidel, monstrancí, kalichů a ciborií atd. Byl to všestranný talent a množství děl, která vytvořil naznačuje, že svůj život prožil plodně. Prakticky ho zasvětil jen práci. Když jednou chvíli seděl na sluníčku, šla kolem jeho neteř, hned se zastyděl, aby si nemyslela, že je lenoch a řekl: „Já už jsem dnes pracoval a ještě budu“.
Byl velmi skromný, nechtěl být ani fotografován, a tak je poměrně málo snímků či filmů. Podařilo se ho nafilmovat tajně, po straně či zezadu. Vzácné záběry jsou rovněž k dispozici na výstavě. Alice Masaryková označila v jednom ze svých dopisů mistrovi Slovensko „za Krétu slovanského umění“.
Vernisáže jsem se zúčastnil. Na druhý den ve slovenském i českém tisku mlčení. Události ČT informovaly 29tou zprávou z 36ti pouhými 40 vteřinami, věnovaného vystoupení prezidenta Petra Pavla. Galerie byla plná novinářů, zřejmě převážně ze zahraničí?
Prof. Damjan Prelovšek měl být na zahájení více oceněn a především měl promluvit!
Letos slaví jubilejní rok svých osmdesátin. Zasloužil by si více ocenění a pozornosti, ale média samozřejmě napsala hlavně o prezidentovi… Je smutné, že ho prezident Pavel nenavštívil, když byl nedávno v Lublani. Šel jen do Plečnikova domu, který je sice místem, kde skromný mistr žil, ale nejlepším interiérem Plečnika v Lublani a vůbec perlou jeho práce je právě Vila Prelovšek.
Bylo smutné vyzvání konferenciérky prezidenta ČR k projevu – poslechl, aniž by důstojně vyčkal, až se vrátí na své místo president Rakouska. Voják se nezapře…
Presidenti měli „promluvit“ pouze svojí přítomností.
Číst napsané projevy o něčem čemu nerozumí je jejich funkce nedůstojné. Ten, kdo by řekl, co bylo třeba, co veřejnost očekávala, promluvit nesměl – prof. Damjan Prelovšek. Nebylo mu dovoleno říci pár slov ani na slavnostním zahájení výstavy za účasti presidentů ČR, Rakouska, Slovinska a Slovenska. Výstava byla především jeho dílem. Ve vyspělých zemích je vystoupení autora, navíc světem uznávaného odborníka, respektované osobnosti a mravně nezpochybnitelného člověka, samozřejmostí. Nikdo mu nepoděkoval! Těžko vyloučit možnost, že zde nebyly tlaky z české strany – MZV ČR a KPR… Představa, že ČR určuje pořadateli, komu dát kartičku a komu ne, připomíná komunistické „kádrovací manýry“.
Nepřekvapuje, že český i zahraniční tisk o tomto pozadí mlčí.
To už můžeme Schengen rovnou zrušit, když ti, kdo na závažná selhání upozorňují, jsou v ČR pronásledováni a jejich svědectví vyšetřující orgány EUnezajímají…
Veřejnost ocenila přítomnost kardinála Dominika Duky. Osobně jsem se seznámil s mnoha osobnostmi z ČR a ze Slovenska, včetně státních institucí (naštěstí jsem měl dostatek vizitek). Hovořil jsem i s běžnými Slováky, které jsem informoval o mé práci s tím, že se snažím navázat i na práci a odkaz zavražděného Jána Kuciaka, kdy i v ČR je práce více než dost. Potěšila mne a posílila jejich podpora mé práce.
Za všemi těmi podivnostmi je kauza Maroko-Gate MZV ČR o které širokou veřejnost informuje už roky právě prof. Prelovšek za mediálního mlčení. Dnes jsem připomenul XI. Díl. Ochrana oznamovatelů v ČR: Když odhalila kriminální kšeftování s vízy na MZV ČR, byla odstraněna. Jiní jsou za zločiny povyšováni.
***
Ochranu oznamovatelu garantuje SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Ta uvádí:
| (37) | Účinné prosazování práva Unie vyžaduje, aby byla ochrana přiznána co nejširší možné škále kategorií osob, které bez ohledu na to, zda se jedná o občany Unie, nebo státní příslušníky třetích zemí, mají vzhledem ke svým činnostem souvisejících s prací, nehledě na povahu těchto činností a na to, zda jsou placené či neplacené, privilegovaný přístup k informacím o porušení, jejichž oznámení je ve veřejném zájmu, a které mohou být v případě jejich oznámení postiženy odvetnými opatřeními. Členské státy by měly zajistit, aby byla potřeba ochrany stanovena s odkazem na všechny příslušné okolnosti, a nikoli pouze s odkazem na povahu vztahu, za účelem zahrnutí celé škály osob, které jsou v širokém smyslu spojeny s organizací, v níž došlo k porušení. | (46) | Oznamovatelé jsou důležitým zdrojem zejména pro investigativní novináře. Zajištění účinné ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními zvyšuje právní jistotu potenciálních oznamovatelů, a tím rovněž podporuje oznamování prostřednictvím sdělovacích prostředků. V tomto ohledu má ochrana oznamovatelů jako zdrojů pro novináře zásadní význam pro zajištění funkce „hlídacího psa“, kterou investigativní žurnalistika plní v demokratických společnostech.
***
Je šokující, že prezident České republiky a jeho kancelář tuto Směrnici EU nerespektují a oznamovatelům se msti!
Předčasný odchod prof. Prelovšeka z hlavního sálu byl způsoben jeho odchodem na slavnostní zahájení výstavy, kde opět nesměl promluvit. Konferenciérka důvod předčasného odchodu presidentů neuvedla?
