Článek
Mgr. Karla P. je vystudovaná psycholožka. Ve své praxi důsledně vyžadovala dodržování zákonných limitů péče, práv pacientů a povinností zdravotnických zařízení. Na zjištěné problémy opakovaně upozorňovala své nadřízené i další odpovědné osoby, převážně písemně, elektronickou cestou. Na dodržování práva neústupně trvala. V detenční ústavu strávila devět měsíců na samotce. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení doporučuje nejvýše 14 dní – překročeno takřka 20×! V rámci téhož veřejného zasedání znalec MUDr. František Honzák, který ve svém písemném posudku ze srpna 2025 navrhoval pokračování detence, své závěry při ústním jednání najednou revidoval a konstatoval, že Mgr. Karla P. není nebezpečná sobě ani okolí. Revize vlastních znaleckých závěrů před soudem nebývá běžnou praxí. Bez přítomnosti veřejnosti a monitoringu ze strany Spolku Šalamoun, by detence mechanicky pokračovala. Mgr. Karla P. je již osm let zbavena osobní svobody v souvislosti s přečinem, jehož horní trestní sazba činí jeden rok. Případ Mgr. Karly P. není selháním medicíny. Není excesem jednotlivce. Je to selhání státu.
***
Mgr. Karla P. se na Spolek Šalamoun obrátila v době, kdy byla již několik let držena v zabezpečovací detenci, tedy v nejtvrdším ochranném opatření, jaké české trestní právo zná.
Zabezpečovací detence (§ 100 trestního zákoníku) představuje mimořádně razantní zásah do základních práv, srovnatelný jedině s uložením výjimečného trestu odnětí svobody. Trestní soud může zabezpečovací detenci uložit pouze na základě dostatečného a objektivně zhodnoceného dokazování, z něhož jednoznačně vyplývá existence všech zákonných předpokladů pro uložení tak přísného ochranného opatření. Zvláštní pozornost je třeba věnovat otázce nezbytnosti uložení zabezpečovací detence a nemožnosti jejího nahrazení ochranným léčením. Nález III. ÚS 2453/11
Mgr. Karla P. je vystudovaná psycholožka, která vykonávala odbornou praxi v krajské nemocnici. Nejde o laika ani o osobu bez orientace v právu. Naopak – velmi dobře znala jak dřívější zákon o péči o zdraví lidu, tak i současný zákon o zdravotních službách a související právní předpisy.
Ve své praxi důsledně vyžadovala dodržování zákonných limitů péče, práv pacientů a povinností zdravotnických zařízení. Na zjištěné problémy opakovaně upozorňovala své nadřízené i další odpovědné osoby, převážně písemně, elektronickou cestou. Na dodržování práva neústupně trvala.
Právě zde začíná podstata celého případu: výkon zákonných práv a povinností byl postupně interpretován jako patologické chování.
Výsledkem byl zásah trestního práva: zahájení trestního stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 trestního zákoníku. Jde o přečin s horní hranicí trestní sazby do jednoho roku odnětí svobody. U osoby bez trestní minulosti je v takovém případě předvídatelně vyloučen nepodmíněný trest.
Přesto se tento marginální přečin stal vstupní branou k dlouhodobému zbavení osobní svobody prostřednictvím ochranných opatření, která fakticky obcházejí základní principy trestního práva – proporcionalitu a subsidiaritu.
V rámci trestního řízení byl vypracován znalecký posudek, který dospěl k závěru, že snaha Mgr. Karly P. domáhat se dodržování zákonných postupů ze strany nemocnice, konkrétního lékaře (údajné fyzické napadení nebylo objektivně prokázáno) a orgánů činných v trestním řízení, je projevem bludného myšlení.
Na základě tohoto posudku bylo rozhodnuto o uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2018.
Mgr. Karla P. odmítala předepsanou medikaci s ohledem na své odborné znalosti a zdravotní stav a své odmítnutí fundovaně zdůvodňovala kontraindikacemi. Tento postup je přitom v souladu s právem pacienta na informovaný souhlas i odmítnutí zdravotní péče.
Namísto respektování těchto práv byla její odborná kritika interpretována jako další důkaz poruchy. Následovalo přesouvání mezi psychiatrickými zařízeními, až došlo k zásadnímu zlomu – návrhu na přeměnu ochranného léčení v zabezpečovací detenci, údajně proto, že léčba neplní svůj účel.
Rozhodnutí o přeměně ochranného léčení na zabezpečovací detenci nabylo právní moci v prosinci 2022 a Mgr. Karla P. byla po čtyřech letech ústavní léčby převezena do detenčního zařízení v Brně.
Na podzim roku 2025 se po třech letech pobytu v detenci obrátila na Spolek Šalamoun. Naši zástupci ji navštívili v detenčním zařízení. Setkali se s klidnou, křehkou ženou, která svůj případ popsala věcně, odborně a bez známek psychotické dezorganizace.
Příslušný vychovatel detenčního zařízení potvrdil, že je bezproblémová, pomáhá ostatním pacientům, pracuje na zahradě, jezdí na víkendy domů a nikdy nedošlo k žádnému incidentu.
Navzdory mimořádně nepříznivým klimatickým podmínkám dne 13. 1. 2026 se zástupci Spolku Šalamoun dostavili k veřejnému zasedání Městského soudu v Brně ve věci prodloužení detence.
Mgr. Karla P. zde uvedla skutečnost, která zásadním způsobem mění optiku celého případu: po přijetí do detenčního ústavu strávila devět měsíců (slovy devět měsíců) na samotce. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přitom dlouhodobě doporučuje maximální délku samovazby v řádu dnů, nejvýše 14 dní.
Dále uvedla, že v detenci mohla otevřít či zavřít okno pouze na pokyn, uklidit celu pouze na pokyn a zejména že jí byl omezován přístup k pitné vodě.
Tyto skutečnosti již nespadají do oblasti medicíny ani ochranného opatření, ale nepochybně vstupují do trestně právní roviny a vyvolávají vážné podezření ze spáchání trestných činů ze strany osob, které se na takovém zacházení podílely.
V rámci téhož veřejného zasedání znalec MUDr. František Honzák, který ve svém písemném posudku ze srpna 2025 navrhoval pokračování detence, své závěry při ústním jednání najednou revidoval a konstatoval, že Mgr. Karla P. není nebezpečná sobě ani okolí.
Jak odborná veřejnost ví, revize vlastních znaleckých závěrů před soudem nebývá běžnou praxí. Jsme přesvědčeni, že bez přítomnosti veřejnosti a monitoringu ze strany Spolku Šalamoun by detence mechanicky pokračovala.
Mgr. Karla P. je tak již osm let zbavena osobní svobody, a to v souvislosti s přečinem, jehož horní trestní sazba činí jeden rok.
Případ Mgr. Karly P. není selháním medicíny. Není excesem jednotlivce. Je to selhání státu. Vítejte v právním státě. Celý článek>
***
P.S.
Nepřekvapuje, že veřejnoprávní média o této kauze mlčí, ani to, že soudy odmítají odpovědět na elementární otázky dle zákona o informacích č. 106. Porušují tak flagrantně i tento zákon. Mají co skrývat. Přeci nebudou poskytovat veřejnosti informace a důkazy o svém zločinném jednání, riskovat žalobu a své odsouzení.
Jan Šinágl
