Článek
Po roce 1938 založil Beneš v Londýně exilovou vládu. 1943 v Moskvě se dohodli na slovanském národním státu. Po válce byly z Československa deportovány tři miliony Němců, ale vítězné mocnosti, ovlivněné publikovanými názory aktérů Trianonské smlouvy (Lloyd George) odsun Maďarů nedovolily. V říjnu 1946 bylo hlavním cílem Československa na Pařížské mírové konferenci deportace Maďarů, ale jejich požadavek byl opět zamítnut. Následovaly tzv. Benešovy dekrety.
O Trianonské smlouvě trochu jinak. Sbírka názorů, některé jsou překvapivé.
V mé paměti utkvěl nejvíce názor premiéra Itálie Francesca Nittiho ze září 1924:
„Žádná země nebyla v Trianonu zničena krutěji než Maďarsko. Ale v této zemi žijí lidé silného ducha, kteří se s ničením své vlasti nesmiřují. Zmrzačení Maďarska je tak nečestné, že za něj NIKDO NECHCE NÉST ODPOVĚDNOST. Všichni předstírají, že o tom nevědí, všichni bezostyšně mlčí. Odkaz na právo národů na sebeurčení je jen lživá formule, zneužili vítězství tím nejkrutějším způsobem! Neexistuje žádní Francouz, Angličan ani Ital, který by pro svou zemi přijal podmínky, které byly vnuceny Maďarsku“.
Britský premiér Herbert Henry Asguit v roce 1925 prohlásil:
„Tento mír není dílem státníků, ale výsledkem závažných a fatálních chyb.“
Britský premiér Arthur Neville Chamberlain:
„Výsledkem Trianonské smlouvy v Evropě není mír, ale strach z nové války.“
Britský premiér Stanley Baldwin:
„Mír v Evropě skončil dnem Trianonské smlouvy.“
Britský premiér Lloyd George ve svém projevu 7. října 1929 prohlásil:
„Celá dokumentace, kterou nám naši spojenci dali k dispozici při mírových jednáních, byla PODVODNÁ A FALEŠNÁ.“
Lord vikomt Rothermere, vydavatel a šéfredaktor deníku Daily Mail ve svém článku (Maďarsko na slunci) publikovaném v čísle z 21. června 1927 napsal:
„Dva z mých synů padli ve válce. Obětovali své životy za ušlechtilé ideály, a ne za to, aby se s tímto slavným národem zacházelo tak nespravedlivě. V Evropě nebude mír, dokud nebude revidována hloupá a pošetilá Trianonská smlouva.“
André Tardieu, trojnásobný francouzský premiér ve své knize La Paux:
„V Horních Uhrách, které byly odděleny od Maďarů, se nemohlo konat referendum, protože Československo by tehdy nevzniklo kvůli hlasování obyvatelstva proti němu.“
Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Československa:
„Museli jsme si vybrat mezi vznikem Československa a referendem.“
Vladimir Iljič Lenin:
„Mír jim byl vnucen, ale tento mír je lichvářský mír, mír vrahů a řezníků… neslýchaný mír, lupičský mír… tohle není mír, tohle jsou podmínky diktované pouličními uličníky s noži v rukou bezbranným obětem.“
Otec Andrej Hlinka, předseda Slovenské ľudové strany, 4. června 1925 pronesl:
„Ať v duších nás všech září vzpomínka na maďarskou vlast, protože za tisíc let maďarské nadvlády jsme netrpěli tolik jako za šest let české nadvlády.“
Aurélia Pongrácz
***
Podle Trianonské smlouvy se Maďarsko muselo vzdát více než dvou třetin (přesně 71 procent) svého dosavadního území. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím:
Dlouhodobé důsledky
Masivní ztráta území a obyvatel (každý čtvrtý Maďar se ocitl na území cizího státu) vedla k přetrhání tradičních ekonomických a kulturních vazeb a k devastaci hospodářství. Maďarské království přišlo o všechny solné doly, o všechny doly na drahé kovy a o 90 % veškerých lesů v bývalých Uhrách.
Silný pocit křivdy a obklopení nepřáteli nakonec Maďary vehnaly do náruče fašistické Itálie (Jugoslávie byla jejich společným protivníkem) a nacistického Německa
Konečná porážka ve druhé světové válce ovšem vedla k bezpodmínečnému obnovení trianonských hranic, Maďarsko navíc ještě přišlo o tři obce jižně od Bratislavy. Podkarpatskou Rus roku 1945 anektoval Sovětský svaz, který se tak stal novým maďarským sousedem.
Se ztrátou historických území se Maďaři nikdy nevyrovnali a dodnes tento sentiment negativně ovlivňuje vztahy se sousedy, zejména těmi s dosud početnou maďarskou menšinou (Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Ukrajina). „Trianon“ je široce vnímán jako jedna z největších katastrof maďarských dějin. Parlament v roce 2010 schválil 4. červen jako památný „Den národní sounáležitosti“ (s revizionistickým podtextem) a krajně pravicová strana Jobbik usiluje přímo o zrušení Trianonské smlouvy. Podle průzkumu roku 2020 ji 90 % Maďarů stále považovalo za nespravedlivou.
Za Československo podepsali Trianonskou smlouvu ministr zahraničí Edvard Beneš a velvyslanec v Londýně Štefan Osuský.
***
Připomínám reparace Německu po 1. světové válce na základě rozhodnutí vítězných mocností na Pařížské mírové konferenci (1919) v rámci Versailleské smlouvy, která formálně stanovila výši a podmínky splácení německých válečných dluhů za způsobené škody.
Klíčové body:
- Kdo rozhodl: Vítězné mocnosti 1. světové války (zejména Francie, Británie, USA) na Pařížské mírové konferenci.
- Kdo nařídil (formálně): Výmarská republika (tehdejší německá vláda) musela reparace přijmout a začít platit.
- Dokument: Versailleská smlouva z roku 1919.
- Účel: Kompenzace škod způsobených válkou, kterou Německo rozpoutalo.
- Platby: Německo je platilo do roku 1933, kdy je Adolf Hitler přestal plnit.
Hledání pravdy není nikdy jednoduché. O to více se nám připomíná později, kdy se nám následky nespravedlivého jednání mocných nemilosrdně připomínají. Tvrdě za ně platíme do dnešní doby. Mocenské struktury dnešního světa se dopustily a dopouštějí podobných chyb. Přímo souvisejí s kvalitou občanské společnosti.
Jan Šinágl
https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/dejiny-mame-historii-pisi-vitezove-pripomenuti-trianonske-smlouvy-ze-dne-461920-citacemi-dobovych-politiku
