Článek
Město Žebrák zasponzorovalo 2× dvě hodiny bruslení v zimní hale v Hořovicích (25.12.2025 + 1.1.2026). Skvělý dárek. Využili ho hlavně mladší. Účast byla tak akorát, takže zbylo dost místa pro osobní kreativity - i pro pády - za doprovodu ryčné hudby. Podrobnosti v malé FOTOGALERII.
Oddíl krasobruslení Spartak Žebrák z.s. má cca 50 členů, resp. členek a jednoho kluka. Na obou akcích byly ve svých bleděmodrých bundách nepřehlédnutelní, ale hlavně díky skvělému bruslení a přirozené radosti z pohybu.
Ve stylové restauraci přímo u haly jsem objevil tři fotografie: první se členy HC Žebrák (sezona 2024-2025) s cca 150 členy. Druhou z roku 1959, kdy čerstvě otevřené, zmodernizované žebrácké kluziště „pokřtili“ svou účastí mj. krasobruslař Karol Divín a sourozenci Eva a Pavel Romanovi – přišlo 1800 diváků! Ája Vrzáňová už nemohla přijet - odešla do exilu a šířila slávu českého krasobruslení svobodně po celém světě. Třetí s fotografií torza bývalého kluziště z roku 1993.
Byl jsem u toho jako sedmiletý. Dodnes si na tu velkou slávu vzpomínám. Jen bych uvedl na obranu pana Zděnka Filipa (známého fotbalového rozhodčího, kritizovaného v textu u fotografie zničeného kluziště). Udělal pro žebrácký sport, co mohl, jako málokdo jiný. Svoz odpadu na bývalé kluziště pomáhal zlepšit nedobrou finanční situaci Spartaku TOS Žebrák. Jeho vize, tréninkové hřiště na místě bývalého kluziště, byla naplněna až po jeho smrti…
Pokoušel se také, doslova do posledního dechu, vybudovat Síň tradic, či Muzeum žebráckého sportu, hlavně oddílu kopané a o neslavnějším rodáku města Oldovi Nejedlém – nejlepší střelec MS v Kopané v roce 1934 v Itálii – pořádal výstavy (doma měl vše v krabicích). Bohužel mnoho artefaktů bylo rozpůjčováno, často i nevráceno novináři, jak mi potvrdila i manželka Oldy Nejedlého paní Kamila Nejedlá… Jen část je deponována v Okresním muzeu v Berouně a příležitostně zapůjčována. Jediná památka na Oldu Nejedlého v našem městě jsou tak fotografie v restauraci na fotbalovém hřišti a každoročně konaný Memoriál Oldřicha Nejedlého. Snad se časem dostane i na pamětní desku na jeho domě a přejmenování stadionu na Stadion Oldy Nejedlého. Vychoval na něm stovky žebráckých kluků. Jsme stále jedinou zemí na světě, jejímž rodákem je nejlepší střelec MS v kopané a nemá na něho žádnou, trvalou památku… Dějiny žebráckého sportu jsou bohaté. Jeho základy položil a rozvinul SOKOL Žebrák.
Po 40ti letech jsem si zabruslil na stále méně zamrzajícím žebráckém rybníku (17. 1. 2024). Kdysi býval zamrznut od listopadu do března, plný dětí, dospělých se sáňkami, kočárky a bruslícími všech generací.
Nejprve jsem pomáhal dětem s maminkami základům bruslení, na jejich prosby. Náhle na mne volají dva kluci: „Pane Šinágle, pojďte si s námi zahrát hokej.“ - „Kde máte kamarády?“ - „Jsou doma“. – „Proč jsou doma?“ – „Bojí se.“ – „Proč se bojí?“ – „Že se utopí“. My jsme se v jejich věku topili každou chvíli a nikdo se nikdy neutopil, jen jsme dostali pořádně vynadáno. Nepřekvapuje, že jeden z kluků byl prapravnukem největšího žebráckého sedláka – geny se nezapřou.
Loni na Boží hod jsem si tedy zabruslil podruhé a letos na Nový rok potřetí – tělo mi dalo vědět, že je jiné než za mladších let, naštěstí jsem ani jednou neupadl – proto mohu psát tyto řádky.
Trochu mi vadila hlasitá hudba, převážně v angličtině. V dobrém jsem to připomněl obsluze. Krátce nato se mi bruslilo mnohem lépe při českých písničkách a melodiích. Nic se nemá přehánět – a také nezapomínat na naše kulturu a kořeny, abychom se ve světě neztratili, nerozplynuli a měli i jemu také co nabídnout. Aktivní pěstování sportu je základem zdraví země a její úspěšné budoucnosti!
Mysleme i na ukrajinské děti, které tuto možnost stále nemají!
*
https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/jak-jsem-pri-brusleni-zabrousil-i-do-minulosti
