Článek
Byla vyslána delegace do Žebráku. Slavného fotbalisty se ptali, zdali by byl ochoten přijet a kolik to bude stát? „Nic, jen mne musíte přivézt a odvést“, odpověděl s úsměvem. Akce byla naplánována na 14:00 hod. v místním „kulturáku“. Ještě ve 13:30 hod. bylo v sále pár lidí. Ve 14:00 hod. narváno k prasknutí. Akce skončila až po 18. hodině. Přijeli i fanoušci ze širokého okolí, včetně fotbalových rozhodčích, kteří ho znali osobně.
Vyprávěl o sportu, o svých zážitcích s fotbalem doma, a hlavně o MS v kopané v Itálii, v roce 1934 (ve finále jsme podlehli Itálii díky uplacenému rozhodčímu, Olda Nejedlý se stal nejlepším střelcem MS). Poté následovalo mnoho dotazů a živá diskuze. Po skončení následoval obrovský potlesk. V samé euforii si pořadatelé neuvědomili, že nemají co dát jako poděkování. Místní prodavačka musela znovu otevřít krámek, byl vyhotoven obrovský dárkový koš a patřičně ozdoben, včetně symbolů Sparty a Slavie. Za velikého aplausu odjížděl Olda Nejedlý domů, do Žebráku. Úspěšná mise úspěšného sportovce a skvělého člověka, skončila. Jen nevíme, jak dlouho vydržel smír mezi oběma tábory fanoušků, ale ten večer určitě😊
Olda, jak byl familiárně nazýván, byl nekonfliktní, skromný, spojoval lidi. Nikdy jsem ho neviděl rozčileného, vždy vstřícný, s úsměvem a se způsoby pravého anglického gentlemana.
Málokdo ví, že když se vracel z Prahy vlakem domů pozdě večer, nebo v noci, chodil pěšky z Hořovic do Žebráku. Kariéru ukončil předčasné (soupeř mu zlomil nohu). Později pracoval jako ředitel ČSAD a v důchodu ještě jako revizor na autobusových linkách. Neustále sloužil společnosti. Měl rád plzeňské, kdy nejbližší zdroj byl v Líšni – pro ně jezdil pan Lukavský, zvaný „Dotěra“, kdy zásilku vyložil před jeho domem a kde už „žíznivě“ čekal😊
Trénoval i žebrácký „A“ tým, později i žebrácký dorost, dokud mu to zdraví umožňovalo. Pravidelně od května vyrážel na houby, měl svá místa, kdy se vždy vracel s plným košíkem hub. Málokdo ví, že pěstoval i králíky. Chodíval ke včelínu pro bylinky, které vybíral ve vojtěšce, aby své králíky ochránil před nemocemi. Velký muž, skromný svým životem, příkladný svému okolí. Právem je v Síni slávy české fotbalu.
Oldřich Nejedlý by měl plno práce i dnes, kdy řádění fanoušků už nemá s fanděním a fotbalem nic společného. Pro nemálo fandů jako by bylo fandění jediným smyslem jejich života, místo aby se bavili a uměli ocenit i výkon soupeře.
Věřme, že s postavením nové tribuny na fotbalovém hřišti Spartaku Žebrák (dříve IVO Žebrák), bude mít Žebrák konečně i Stadion Oldy Nejedlého. Stejně tak, že bude na jeho rodném domě v Žebráku č. p. 57 u Sokolovny, umístěna i pamětní deska. Bylo by to i poděkování za ty, co už mezi námi nejsou… Našemu slavnému rodákovi jsme to dlužni. Nikdy není pozdě.
Z vyprávění pamětníků zaznamenal
Jan Šinágl
***
Na vybudování Muzea Oldřicha Nejedlého už je pozdě. Většina artefaktů nevratně zmizela, včetně těch, co si „vypůjčili“ novináři a nevrátili, jak mi kdysi řekla manželka Oldřicha Nejedlého paní Kamila (pořizoval jsem s ní delší rozhovor).
