Článek
Stavíme tisíce pumtracků a dětských hřišť za dotační miliony, abychom donutily děti k aktivitám, potřebně zatěžujícím tělo a mysl. Dříve jim stačily ulice, lesy, lesní cesty, kde se proháněli na kole i bez kola, zabavily se potřebně samy. Dnes cestičky v lesích zarůstají, pustnou, ulice jsou bez života…
Pořídil jsem FOTOGALERII „zábavných míst“ pro děti v okolí (Žebrák, Chlustina, Praskolesy) doplněnou o zaniklé koupaliště ve Svaté (kde vznikl SOKOL) a obří fotovoltaiku na sever od Praskoles. Černé či šedivé pumptracky působí odpudivě (mohly být alespoň zelené). V našich dětských letech jsme jich měli dostatek v přírodě, lesích, kolem rybníků, skvělých a bez dotací.
Nedávno jsem jel kolem centra Praskoles, kde bylo otevřeno další „dotační hřiště“ s barevným vodotryskem a plasty, přímo v sousedství fary, nepřirozené, kýčovité, jako tisíce dalších v ČR. Jsou většinou prázdné, hlavně na venkově, kdy slouží spíše pro odpočinek maminek. Leželo tam kolem deseti nudících se teenagerů a jedno děvče. Koukali do mobilů, k tomu hlasitě hrála hudba doprovázena tryskajícím vodotryskem, jenom děti „netryskaly“. Zůstal jsem u nich půl hodiny, hudba rychle umlkla. Při odchodu mne prosili, zda bych ještě nemohl zůstat? Pozval jsem je na příští rok do tábora v Praskolesích, kde můžeme pokračovat. Po zaplavání v táborovém bazénu a návratu do Žebráku, byli stále na místě, živě se bavili, hudba už zmlkla. Byly opět normálními dětmi. To bylo pro mne skutečné poděkování.
Ve fotogalerii můžete vidět pískovcové kameny, kde jsou výtvory malých „sochařů“ za snad už 20.let tesání tisíců dětí. Mají magickou sílu. Při vítání nových turnusů, jako magnet přitahují malé sourozence nových táborníků. Chodí od jednoho ke druhému, lezou po nich, skáčou z jednoho na druhý, jsou viditelně šťastny. Bohužel už jsou všechny potesané, takže vznikají i nová „díla“ na starých. Napadlo nás dát je obci darem, aby je umístila na místo před farou, doplnila lavičkami a altánkem, hlavně žádný plastik. Ladilo by to s „geniem loci“ místa a tábor tak mohl mít místo pro nové pískovcové kvádry. Byly upřednostněny miliony z dotací EU…
Učit děti „vyhledávat“ nemůže mít přednost před tím hlavním – učit děti samostatně myslet a jednat, samostatně se naučit učit, aby se v budoucnu dokázaly postarat samy o sebe, o své rodiče a nebyly odkázány na stát. Stát, který tuto situaci zavinil a který neřeší skutečné příčiny, to být nemůže. Bez poctivé práce nebyly nikdy trvale „koláče“.
Podívejte se na děsivé záběry kam až to vede. Obrovské bravo nejmenovanému cizinci, který v poslední chvíli zachránil chlapce z kolejiště Metra a sám unikl smrti o pár vteřin. Nepřekvapilo mne, kdyby to byl Ukrajinec. Máme se stále co učit. Další otřesné záběry dětí, mládeže a dospělých, kteří se nechají vést životem mobilem a sluchátky k předčasné smrti. Těchto „sebevrahů“ zákonitě přibývá. Degenerace blahobytem roste.
Dnes jsem v Žebráku „potkal“ vypovídající situaci doby: V malém elektroautu dvě batolátka, dívám se jak řídí? Řídil tatínek, sledující ovládací zařízení v doprovodu manželky. Už se z nich stávají tzv. „vrtulníkové děti“. Doufejme, že je nikdy nebude ovládat implantáty v jejich mozcích…
Vše začíná výchovou, vzděláním a osobním příkladem!
„Jeden odvážný je více, než většina!“ Tomáš Baťa
Jan Šinágl
***
Občané Praskoles jsou stále více znepokojeni jednáním stavebního úřadu – zákazu dětského tábora a oblíbené kavárny Remiro Café
Nechtěl bych se dožít doby, kdy lidé budou opět potřebovat algoritmy, nebo diktátory, a stanou se nesvéprávnými bytostmi. Daleko už k tomu nemáme. Nenechme si vnucovat jak máme myslet!
