Článek
„… viděli, jak se pracovní oddíl vzdaluje. Pět chlapců, kteří se však vmísili mezi muže, však bylo odhaleno a odvedeno zpět. »Pan Marek chtěl nechat chlapce zbičovat,« vzpomíná očitý svědek Peter Klepsch (81), »a pak přišel velitel českých jednotek, kapitán Černý, a řekl, že chlapci budou zastřeleni.« Jmenovali se Horst, Eduard, Hans, Walter a Heinz a bylo jim mezi 12 a 15 lety.“
Tato svědecká výpověď již byla známa a pochází z časopisu „Spiegel“ (již v roce 2009 v článku „Vražda v bažantnici“). Právě nyní byly při aktuálních stavebních pracích na pozemku bývalé kasárny v českém Postelbergu (Postoloprty) znovu objeveny lidské kosterní ostatky.
Kasárna se nachází asi 70 kilometrů severozápadně od Prahy v regionu, který je hluboce poznamenán historickými tragédiemi poválečného období a který je již po staletí jako rakouská korunní země nedílnou součástí naší společné historie.
Lidské kosti se objevily na povrchu, když kolový nakladač odkrýval první vrstvy zeminy pro plánovaný projekt bytové výstavby. Bezprostředně po objevu byly všechny stavební práce v areálu dočasně zastaveny.
Mezitím se do věci zapojilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby koordinovalo další postup a případné vyšetřování. To, co nás dnes velmi znepokojuje, je otázka, zda jsou mezi nalezenými ostatky i ostatky těchto mladých lidí a zda se konečně bude pokračovat ve vykopávkách a zda budou nařízeny zkušební vykopávky na dalších místech.
České úřady nyní musí objasnit, zda tyto nalezené ostatky přímo souvisejí s nechvalně proslulým masakrem v Postelbergu na jaře a v létě roku 1945. Tehdy byly během takzvaných „divokých vyhnání“ stovky, ba tisíce sudetských Němců původem z Rakouska československými vojenskými a bezpečnostními silami internovány, mučeny a zavražděny.
Historické údaje ukazují, že současné místo nálezu se nachází jen několik metrů od místa, kde již v roce 1947 bylo při exhumacích nalezeno 225 těl.
Odborníci se domnívají, že se v případě tohoto nálezového místa jedná o starý zákop, který byl při tehdejších vyšetřováních jednoduše přehlédnut.
Areál kasáren byl do roku 1990 ve vlastnictví Československé lidové armády a později přešel do soukromých rukou. Samotná historická budova kasáren byla v roce 2016 navzdory svému historickému významu zcela zbourána.
VLÖ (Svaz německých rodáků z bývalého Rakouska v Rakousku), jakožto zastřešující organizace SLÖ, informoval rakouskou ministryni zahraničních věcí v oficiálním dopise ihned poté, co se o tomto strašlivém nálezu poprvé dozvěděl, a vyzval ji, aby rovněž bezodkladně kontaktovala diplomatickou cestou české úřady a zajistila všechny nezbytné požadované kroky.
Nyní jde o identifikaci obětí a jejich pozůstalých a rodin, jakož i o převoz ostatků, důstojný pohřeb a zřízení pamětního místa, a také o odškodnění z nevyčerpaných a bezvlastnických finančních prostředků pocházejících z majetku těchto vysídlených obyvatel bývalého Rakouska, o nichž nejsou k dispozici žádné informace.
VLÖ rovněž přímo informovala rakouského spolkového kancléře Dr. Christiana Stockera o sdělení adresovaném rakouské ministryni zahraničních věcí.
Mezi 763 oběťmi, které byly v roce 1947 oficiálně exhumovány, se nacházely ženy, mladiství a bezbranní muži.
Důstojník zpravodajské služby Bedřich Pokorný, zjevný organizátor a strůjce masakrů, které se dodnes bagatelizovaně označují jako „divoká vyhnání“, se v roce 1947 postaral o utajení tím, že odstranil spisy z ministerstva vnitra.
Historický výzkum a výpovědi očitých svědků však vykreslují mnohem ponuřejší obraz skutečného počtu obětí.
Historici předpokládají, že při tomto pogromu přišlo o život nejméně 1 600 lidí, podle některých zdrojů dokonce daleko přes 3 000, respektive až několik tisíc lidí – žen, dětí a starých lidí. Z toho vyplývá bolestivý rozdíl v počtu přibližně tisíce neobjevených mrtvých ve srovnání s těly, která byla tehdy oficiálně nalezena.
Ve výzkumu se již dlouho považovalo za jisté, že dodnes nebyly objeveny a otevřeny všechny hromadné hroby v okolí areálu.
Nadace „Postoloprty 1945“ vzhledem k novým okolnostem požaduje důkladný a komplexní archeologický průzkum celého areálu. Iniciativa se intenzivně zasazuje o to, aby bylo toto historicky významné místo prohlášeno za oficiální kulturní památku a aby zde bylo zřízeno důstojné pamětní místo. Příslušná žádost již byla dříve podána u českého ministerstva kultury.
Vyrovnání se s touto temnou kapitolou česko-německých dějin zůstává trvalým závazkem pro obě strany.
Pro Sudetské Němce je tento nález dalším bolestným důkazem křivdy, kterou utrpěli v období vyhnání:
Mezinárodní veřejnost nyní upírá pozornost na pražskou justici, aby zjistila, jak transparentně bude nové vyšetřování vedeno. Každá nalezená kostra představuje osud, který po desetiletích mlčení konečně požaduje právo na důstojné místo posledního odpočinku.
Vzpomínka na masakr v Postoloprtech v červnu 1945, při kterém podle dnešních údajů zahynuly tisíce příslušníků německy mluvícího obyvatelstva, se díky každoročním pamětním pochodům a politické podpoře těší i v České republice stále větší podpoře veřejnosti.
V současné době se na této symbolické vzpomínkové akci, doprovázené odhalením nové pamětní desky v Žatci, podílí přibližně 200 mladých lidí a českých žáků:
„Na památku našich bývalých sousedů, kteří zde v Saazu a okolí po roce 1945 přišli o svůj domov a mnozí z nich i o život.“
Tak začíná text pamětní desky, kterou odhalil německý velvyslanec v České republice Andreas Künne.
Deska je nyní umístěna na hřbitově v západočeském Žatci, který se dříve jmenoval Saaz. Při slavnostním pietním aktu byl přítomen mimo jiné i předseda Sdružení Sudetských Němců Bernd Posselt. (deutsch.radio.cz)
Nedávný objev ostatků dalších obětí organizovaného násilí páchaného v té době na německém civilním obyvatelstvu, o kterém veřejnost informovali především novináři z Radio Prague International, a také naši bývalí rakouští krajané, kteří našli svůj domov v Sudetsko-německém spolku v Bavorsku a kteří se pod vedením svého předsedy Steffena Hörtlera neochvějně zasazují o lidská práva i ve střední Evropě, zavazuje nejen nás, ale všechny lidi dobré vůle, abychom požadovali předání ostatků, odškodnění pro pozůstalé a pietní památku – na místě činu i v Rakousku jako místě poučení, abychom ze společné historie uplatňovali společné hodnoty a základní principy stávajícího práva ve společné Evropě.
Spolkový ombudsman Sudetského německého spolku v Rakousku a redakce Sudetenpost Österreich
***
Prohlášení redakce:
Staráme se o osoby vysídlené z domova i o ty, kteří v něm zůstali, a zabýváme se potřebami všech rodin s kořeny ve starých korunních zemích napříč generacemi.
Nabízíme proto poradenství v oblasti traumat a péči pro všechny generace a pomáháme porozumět a zmírnit potlačené utrpení v rodinách.
Ve všech našich rodných skupinách a spolcích shromažďujeme zážitky a svědectví posledních přeživších a uchováváme jejich památku v našem archivu a v našich muzeích.
Jsou důležitým dědictvím pro všechny, kdo usilují o upřímné smíření v Evropě.
Náš postoj je smířlivý a vychází z neochvějného humanismu založeného na dlouhé, bolestné zkušenosti: lidská práva jsou nedělitelná a nepostradatelná.
Z našich zkušeností se lze poučit o tom, jak funguje integrace: od historického modelu moravského smíru ze starého Rakouska (jako ústavního kompromisu s etnickými skupinami, které jsou v dané oblasti již po staletí vzájemně propojeny), až po naši integraci do nových vlastí a náš obrovský podíl na poválečné obnově i na dnešním blahobytu.
Z našich zkušeností se lze poučit, jak lze nastolit mír. Od Berthy von Suttnerové až po dnešní společnou Střední Evropu.
Z naší historie se však lze také poučit, jak jsme vytvořili modernitu západního světa – a co jsme z ní vytěsnili, ale co nyní, v 21. století, musíme naléhavě znovu vyzdvihnout.
Se srdečným pozdravem Vám, Vašim rodinám a všem lidem dobré vůle,
DDr. Rüdiger Stix
odpovědný spolkový předseda
MinR. Dr. Norbert Hartl
jako šéfredaktor
***
Je skandální, že na místě masakru se mají stavět obytné domy?! Další příklad toho, jak hluboko mravně klesla kdysi demokratická země. Jen chorá země může stavět na místě masakrů byty a jen choří lidé v nich mohou bydlet. Odborníci konstatují, že jsme se z odsunu německých Čechů dodnes hospodářsky, kulturně a mravně, nevzpamatovali…
Jan Šinágl
Jednatel Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, z. s.
(založen 17. března 2015. Jeho hlavním účelem je zachování, podpora a propagace kulturního dědictví, tradic a historie sudetských Němců, kteří původně pocházeli z českých zemí).
***
... abychom neposuzovali člověka podle řeči, jazyka, ale podle jeho skutků, a tak si byli navzájem bližší. Ne Němce němčinou, ne Čechy češtinou, ne Roma romštinou, ne Ukrajince ukrajinštinou, ne Rusa ruštinou, ale podle skutků člověka.
