Článek
Před osmi lety se soudní exekutor zastavil u sedmé pokuty, tedy jsem už na celkové sumě 1 000 000 kč, které dostane stát – pěkně mu děkuji za takovou „ochranu“ mých základních lidských práv! Zvláštní, kdy kdejaký zloděj miliard dostává směšné finanční tresty a stejně směšná odsouzení do vězení, často podmíněná. Kdo by potom nekradl, že, když se dá trest lehce vydržet a následně si žít bezpracně z poctivé práce druhých jako „slušný a poctivý“ občan…
Výzva k doplnění odvolání mého posledního soudu s Agenturou MM (3.11.2025), byla napsaná soudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou v den, kdy mi soudní exekutor Mgr. Jan Beneš udělil tyto tři další pokuty - 17.února. Nebude-li správně doplněno, nebude KS Praha zasláno. Podivné, až dosud mi má laická odvolání procházela, kdy jsem je i vyhrával a nejen u OS Beroun? Holt se s těmi nesmysly budu muset poprat, právního zástupce nemohu dovolit.
Soudy různých stupňů, za posledních cca 15 let, potvrdily účelovost chování žalobců. Lze už důvodně mluvit, i bez odborného posouzení, o jejich možném patologickém chování a jednání, nevyjímaje jejich možného vědomého či nevědomého zneužívání na pracovní, existenční likvidaci mé osoby, včetně ohrožení mého zdraví, zkrácení doby mého života a tím i potřebné práce pro naši zemi.
Nemohu vyloučit možnost, že se soudní exekutor pokusí opět využít mé nepřítomnosti a opět mi, v rozporu se zákonem, zcizí mé pracovní nástroje a další příslušenství, patřící Sodales Solonis. z.s. Při posledním pokusu jsem byl už naštěstí doma, zavolal PČR, odjeli s prázdnou.
Po první exekuci movitého majetku, jsem nalezl krabičku, se zlatým svatebním prstenem mé maminky, prázdnou. Na seznamu zabavených věcí nebyl. Zabavili mi i tenisové rakety, staré cca 20 let (při zastaveném domě a milionových „dluzích“, kdy se movitý majetek nezabavuje), vše v hodnotě cca 10 000 kč. Šlo jim hlavně o počítače (staré) a data. Nová tiskárna, drahá kytara, hudební aparatura a televize, je nezajímali. Podle PČR a Exekutorské komory, bylo vše v pořádku a dle zákona…
Dost možná je jednání žalobců motivováno také snahou dostat mne, za každou cenu do vězení (jsem odsouzen na 1 rok, 2 roky podmínka), za pokus zachránit v nouzi můj rodný dům v dobrovolné dražbě.
Něco je hodně špatně v naší zemi, když je něco takového možné. O děsivých případech píši už cca 20 let, často jako jediný. Bude-li to přehlíženo a neřešeno, doplatíme na to všichni, včetně našich potomků a dříve, než tušíme.
Ukrajina nám skutečné hodnoty připomíná denně i to, že bez boje se nikdy skutečných hodnot nedočkáme. Bojuji sám (i v soudních síních), bez střelných zbraní. Stále častěji mám ale pocit, že bude-li společnost stále tak netečná až apatická k probíhajícímu bezpráví v naší zemi a flagrantnímu porušování základních lidských práv a svobod, že by mohlo dojít i na radikálnější formy boje, jako jediného, posledního prostředku, jak toto donebevolající bezpráví zastavit.
Otázkou je, ale, kdo by bojoval, když ani naše armáda za posledních 100 let své území nikdy nebránila a bez boje ji vydala nepříteli?! Diagnosa české povahy Karla Hašlera z roku 1926 stále platí, ale je i trvalou výzvou každému!
Zatím máme každý volbu nestydět se za své životy. Budeme-li každý jen čekat, můžeme ztratit i tuto volbu – a rychleji, než tušíme!
Jan Šinágl
***
