Článek
Mihrigul Tursunová potřebovala pomoc. Byla teprve dva měsíce matkou a měla plné ruce práce se třemi dětmi, které kojila. Teď stála na čínském letišti s trojčaty v náručí. Objevili se dva cizí lidé, muž a žena. Nabídli se, že jí miminka podrží. Tursunová jim byla nesmírně vděčná. Jakmile jim ale děti předala, výraz v jejich tvářích se změnil. Pojďte s námi, přikázali jí. Byli to čínští policisté.
Po narození trojčat jí rodiče z Číny začali volat mnohem naléhavěji než dřív. Chtěli děti vidět a starat se o ně. Musela se vrátit. Tursunová považovala návrat za dobrý nápad. Starat se o tři miminka koneckonců nebylo snadné. Nikdy by ji nenapadlo, že z letiště zamíří rovnou do čínského vězení.
Policie ji nejprve tři hodiny vyslýchala. Myslela na své děti. Potřebovala je nakrmit a přebalit. Policisté jí ale nedovolili se na nic ptát. Otázky mohli klást jen oni – jejím jediným úkolem bylo odpovídat. Rozplakala se. Soucitu se nedočkala. Po výslechu jí policisté přelepili ústa lepicí páskou, nasadili černou kápi, spoutali ruce za zády a strčili ji do auta. Při hrubém zacházení cítila, jak nosem do něčeho narazila. Pak jí krev potřísnila oblečení.
Dítě
Výslech pokračoval – tři dny a tři noci v suterénu detenčního zařízení v Urumqi. Dalších sedm dní Tursunová strávila v místnosti, kde byla naprostá tma. Pak následovaly týdny v cele s desítkami dalších lidí. O svých dětech nic nevěděla. Své děti znovu spatřila až v nemocnici. Nejstarší syn Mohaned ležel za sklem na jednotce intenzivní péče. Všechny tři děti měly na krku stopy po operaci.
Následující den jí úřady předložily k podpisu list papíru. Byl to Mohanedův úmrtní list. Tursunová se dívala na drobné studené tělíčko před sebou. Odmítala uvěřit, že její dítě zemřelo. Třeba jen spí? Prosila o přikrývku, aby ho zahřála. Dotýkala se jeho prstíku a kudrnatých vlasů. Měl jich tolik. S Mohanedem v náručí se zhroutila k zemi.
„Přiznejte se a dočkáte se shovívavosti,“ skandovali zadržení čínsky. Bylo to jedno z hesel Komunistické strany Číny (KS Číny), která se museli naučit nazpaměť, aby dostali jídlo. Když ji policisté jednou bili, ostře se proti tomu ohradila. „Proč jste mě takhle mučil? Co jsem udělala? Jste zvíře,“ řekla policistovi. „Jednou vás Bůh potrestá.“ Policista jí v reakci na to oholil hlavu a připevnil na ni elektrody. „Kde je Bůh?“ zeptal se. „Ukážu vám, kdo je Bůh.“ Tursunová křičela, když jejím tělem procházel elektrický proud. „Zabijte mě,“ odvětila. Raději by zemřela, než aby mučení podstoupila znovu.
Zlom
Koncem roku 2017 úřady Tursunovou odsoudily k trestu smrti. Daly jí dvě možnosti: smrt po podání léků, nebo zastřelení. Jak vzpomíná, řekly jí, že za kulky bude muset zaplatit sama. Tursunová byla připravená zemřít, chtěla však, aby propustili její děti. Byly egyptskými občany a měly mít možnost vrátit se do Egypta, sdělila úřadům.
Její děti spaly s matčinými botami v náručí. Kdyby čínská policie přišla znovu, dozvěděly by se to. Policie přece nemohla maminku odvést bez bot….
Celý článek>
***
Jeden příběh a vypoví o režimu v zemi vše – i o světě, ve kterém žijeme. Dozví se zítřejší demonstrující na Letné o tomto děsivém příběhu na obrazovkách ČT? Trvalou zpravodajku v Číně má…
Jan Šinágl
***
„To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku.“
Karel Čapek
Tursunová Mihrigul s dětmi
https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/vzala-sva-trojcata-do-ciny-vratila-se-s-dvema-detmi
