Článek
Když se z objevitelů stali správci
Evropská historie je plná lidí, kteří riskovali všechno.
Objevitelé, vědci, podnikatelé — od Kolumba po Teslu — všichni měli něco společné: víru, že neúspěch je jen součást cesty.
Ale dnešní Evropa už není kontinent průkopníků.
Je to kontinent správců — lidí, kteří raději zachovávají jistotu než tvoří něco nového.
Nejlépe je to vidět na přístupu ke kapitálu:
v USA vzniká 50 % světových startupů, zatímco v Evropě méně než 10 %.
Američan, který přijde o peníze, získá zkušenost.
Evropan, který přijde o peníze, získá stigma.
A to je rozdíl mezi růstem a stagnací.
Když se investice mění ve strach
Evropa má kapitál. Jen ho neumí pustit z ruky.
Evropské fondy sedí na rekordních objemech hotovosti, firmy drží vysoké rezervy a domácnosti mají stovky miliard eur na účtech.
Ale místo aby ten kapitál pracoval, čeká.
Na jistotu, na dotaci, na potvrzení, že je to bezpečné.
Jenže jistota není strategie.
Je to pomalé umírání.
Podnikatelé mi často říkají, že by chtěli rozšířit výrobu, digitalizovat, nebo expandovat.
A pak dodají: „Ale počkáme, až se situace uklidní.“
Jenže ona se neuklidní.
Nikdy.
Regulace místo rizika
Evropa už dávno nahradila odvahu pravidly.
Když Američan zakládá startup, ptá se: „Jak to udělám?“
Když Evropan zakládá startup, ptá se: „Smím to vůbec udělat?“
To není detail, to je mentalita.
Evropská unie vytváří nejkomplexnější legislativu na světě, ale často zapomíná, že inovace není procesní formulář.
Je to pokus, který může selhat.
A bez možnosti selhat nemůže vzniknout nic velkého.
Kapitál bez odvahy je jen účetnictví
V investičním světě se to projevuje stejně.
Evropští investoři milují konzervativní přístup:
státní dluhopisy, nemovitosti, fondy peněžního trhu.
Všechno stabilní. Všechno „rozumné“.
Ale taky bez růstu.
Zatímco v USA, Izraeli nebo Singapuru proudí kapitál do rizikového byznysu, v Evropě proudí do regulovaných produktů.
To není kapitalismus – to je pojišťovnictví.
A přitom právě investice do rizika posouvají společnost dopředu.
Ne každý startup musí být úspěch, ale každý pokus posouvá hranici poznání.
Lekce z amerického paradoxu
Evropa má vzdělání, infrastrukturu i kapitál.
Ale Amerika má mindset.
Když americká firma zkrachuje, zakladatel druhý den zakládá novou.
Když evropská firma zkrachuje, zakladatel skončí na několik let v insolvenčním rejstříku.
V USA se investor ptá: „Kolikrát jsi to zkusil?“
V Evropě: „Kolikrát jsi selhal?“
Stejná otázka. Jiný důraz.
Nová generace investorů může změnit všechno
Myslím, že změna už začíná.
Vidím to u mladších investorů, kteří už neřeší, co „smí“.
Investují do start-upů, technologií, fondů, které by jejich rodiče považovali za hazard.
Tihle lidé nechtějí být správcem jistot.
Chtějí být tvůrci budoucnosti.
A možná právě to je největší naděje Evropy — že kapitál se znovu naučí mít odvahu.
Závěr
Evropa nemusí znovu objevovat svět.
Stačí, když znovu objeví sebe.
Když přestane mít strach z rizika.
Když si přizná, že inovace nejde regulovat.
A že růst není nebezpečí, ale přirozenost.
Protože bez odvahy riskovat, zůstane Evropa jen muzeem minulých úspěchů.
A to by byla škoda — nejen pro Evropu, ale i pro investory, kteří věří, že kapitál má měnit svět, ne ho spravovat.
Jak to vnímáte vy?
Je Evropa opravdu opatrná, nebo se jen mění jiným tempem?
A co vlastně znamená „rozumné riziko“ v roce 2025?
