Článek
Osvobození Prahy 1945: Pražské povstání, role spojenců a hypotetické scénáře
1. Kdy proběhlo osvobození Prahy?
Osvobození Prahy na konci druhé světové války kulminovalo v květnu 1945, především v období od 5. do 9. května. Povstání vypuklo 5. května 1945 spontánním vystoupením pražského obyvatelstva proti německé okupaci. Češi obsazovali rozhlas, stavěli barikády a vyhlašovali konec Protektorátu prostřednictvím České národní rady (ČNR). Boje trvaly několik dní.
8. května 1945 podepsala ČNR s německým velitelem v Praze generálem Rudolfem Toussaintem dohodu o příměří a odchodu německých vojsk z města. Tento den je považován za faktické osvobození povstalci, protože hlavní německé síly město opustily. Německá kapitulace vstoupila v platnost podle západního času.
9. května 1945 (brzy ráno) dorazily do Prahy první jednotky Rudé armády (1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva). Narazily již jen na sporadický odpor izolovaných skupin SS. Ofenzíva Rudé armády probíhala v širším měřítku od 6. do 11. května 1945.
Zdroje: Wikipedie – Pražské povstání; Vojenský historický ústav (VHU) Praha; Stanislav Kokoška: Praha v květnu 1945.
2. Přišla Rudá armáda „k hotovému“?
Ano, v zásadě ano. Rudá armáda dorazila do města, které bylo již fakticky osvobozeno českými povstalci s významnou pomocí jiných jednotek. Hlavní německé síly kapitulovaly a odcházely 8. května směrem na západ. Sovětské jednotky likvidovaly pouze poslední ohniska odporu (především fanatické SS). V centru Prahy padlo jen několik desítek sovětských vojáků.
Hlavní bojovou práci odvedli čeští povstalci a jednotky 1. divize Ruské osvobozenecké armády (ROA – vlasovci) pod velením generála Sergeje Buňačenka. Ti přinesli tanky, dělostřelectvo a zkušené vojáky, což bylo rozhodující pro udržení povstání.
Zdroje: Reflex.cz (2025); Jiří Plachý (VHU); English Wikipedia – Prague Uprising; National WWII Museum.
3. Podrobnosti o Pražském povstání
Pražské povstání (5.–9. května 1945) bylo největším ozbrojeným vystoupením českého odboje. Vypuklo spontánně 5. května signálem v rozhlase. Povstalci (civilisté, policisté, členové odboje) stavěli barikády a obsazovali strategické objekty, ale měli nedostatečnou výzbroj.
Klíčový moment: Příchod vlasovců (6. května), kteří ovládli části města (zejména levý břeh Vltavy, Ruzyně) a zabránili rychlému německému potlačení. Nejtěžší boje probíhaly 6.–7. května. 8. května došlo k německé kapitulaci v Praze.
Ztráty (odhady podle VHU a novějších výzkumů):
- Čeští povstalci a civilisté: přibližně 1 700–2 900 padlých.
- Vlasovci: stovky padlých v bojích.
- Němci: kolem 1 000.
- Rudá armáda: desítky v centru Prahy.
Zdroje: Vojenský historický ústav Praha (Padli na barikádách); Stanislav Kokoška; Reflex.cz; Wikipedia.
4. Hypotetický scénář: Kdyby americká armáda mohla postoupit dále
Kdyby generál George S. Patton (3. americká armáda) dostal povolení postoupit z Plzně bez „politické stopky“, mohl by mít tanky v Praze již 6.–7. května 1945 (do 24 hodin od povolení). Od Plzně je to cca 80–90 km, německý odpor byl minimální a velká část Wehrmachtu ustupovala raději k Američanům.
Povstání by skončilo dříve s nižšími ztrátami (odhady 30–50 % méně obětí). Symbolicky by to posílilo prozápadní pozici Československa. Politicky by to pravděpodobně nezměnilo celkové poválečné rozdělení Evropy (dohody z Jalty), ale oslabilo by legitimitu komunistů a mohlo vést k lepším vyjednávacím pozicím Západu.
Zdroje: Charles O. Heller (historický článek 2021); svědectví a analýzy Pattonovy 3. armády.
5. Pattonovy postoje k postupu na Prahu
Patton byl nejagresivnějším zastáncem rychlého postupu na Prahu. Po vypuknutí povstání okamžitě tlačil na Bradleyho a Eisenhowera, aby mohl jet na východ. Byl přesvědčen, že jeho armáda dokáže Prahu osvobodit rychle a s minimálními ztrátami. Když dostal rozkaz „stůj!“, byl hluboce zklamaný a rozzlobený. Ve svém deníku a vyjádřeních to označil za politickou chybu, která předá střední Evropu Stalinovi.
Patton viděl Sověty jako další hrozbu a věřil, že zastavení u Plzně je promarněná příležitost. Podřídil se jako disciplinovaný voják, ale nikdy se s rozhodnutím nesmířil.
Zdroje: Deníky a korespondence G. S. Pattona; historické analýzy (např. Imprimis/Hillsdale College); svědectví Bradleyho a Eisenhowera.
Závěr: Pražské povstání ukázalo odvahu Čechů bojovat za svobodu sami. Role vlasovců byla vojensky klíčová, Rudá armáda přišla symbolicky a americký postup byl zastaven z politických důvodů. Tyto události ovlivnily československou poválečnou trajektorii na desítky let.
Zpracováno na základě historického konsenzu české i zahraniční historiografie (VHU, Kokoška, západní prameny).
