Článek
Čerstvá kauza tyrana na Lounsku odhalila další možný justiční exces. Je to až neuvěřitelné, ale vzato realisticky, není možné, aby justice byla křišťálově čistá bez sebemenší skvrnky. Jakákoliv instituce je tvořena lidmi a vždy bude odrážet úroveň společnosti. Sebelepší nastavený filtr nedokáže se 100% jistotou eliminovat jedince s „charakterovými a osobnostními vadami“.
V hlavní roli tohoto smutného příběhu je soudce krajského soudu v Ústí nad Labem Jiří Kroupa, který zmírnil tyranovi Karlovi N. původní nepodmíněný trest odnětí svobody na podmíněný, čímž mu v podstatě vystavil bianco šek na jeho další úchylnou činnost. Jako první většinu lidí napadne, co vedlo tohoto soudce k zásadní změně trestu, neboť jednání odsouzeného bylo vysoce společensky nebezpečné a nepochybně vykazovalo prvky deviace. Toho si musel být soudce velice dobře vědom. Jako nejpravděpodobnější se nabízejí dvě možnosti. Korupce, tedy nejspíš finanční motivace soudce k tomu, aby změnil nepodmíněný trest odnětí svobody na podmíněný. Neznám případný justiční ceník, ačkoliv jsem o některých částkách již slyšel. Jako druhá možnost se nabízí „pochopení“ pro jednání pachatele. Právě ono pochopení by plynulo z osoby soudce, kdy i on může trpět skrytou deviací, kterou se mu daří maskovat a dává jí průchod potají a neznámo kde. Možná i čtení obžaloby a výpovědí v něm vyvolává pocit vzrušení. Spekuluji, pochopitelně.
Hledám detailnější informace k výběru soudců a základní nacházím.
VŘ
Litera zákona hovoří jasně. Otázkou je její naplňování v praxi. V České republice je cca 3000 soudců. Kdo bude listovat na stránkách uvedeného odkazu, narazí na mnoho kauz, které skončily u kárného senátu Nejvyššího správního soudu(NSS). Na stránkách NSS lze nalézt množství rozhodnutí kárných senátů. Záměrně píšu pouze o soudcích, nikoliv o státních zástupcích. (tam situace asi nebude extrémně odlišná) Vzhledem k množině soudců je statisticky téměř najisto postavené, že do systému proklouzne jedinec zatížený nějakou charakterovou či morální deformací. Justice sama namísto jednoznačného odsouzení a vyloučení takových jedinců ze svých řad spíš působí dojmem chápající chůvy a připomíná praktiky mafiánských klanů, kdy příslušníci disponují jistou úrovní ochrany. A protože ani ministr se nedokáže nekompromisně vymezit, lze dovodit, že spousta excesů je v praxi ze strany kolegů mlčky tolerována, protože myšlenka „co kdybych ochranu potřeboval někdy i já“ je uklidňující a svazující či dokonce zavazující. Zákonné povinnosti soudců v praxi působí spíš jako alibi pro veřejnost.
ZP
V tomto státě neexistuje účinný nástroj, jak deviací zatížené jedince eliminovat z justičních řad, ačkoliv moderní vědecké diagnostické nástroje dokáží odhalit mnohé. Schází vůle ze strany zákonodárců zpřísnit podmínky výběru soudců a jasně stanovit diagnostické metody a postupy, které budou zkoumat osobnostní předpoklady podrobněji a přesněji, než dosud. Než se tak stane, budou prosakovat například informace o soudci, který soudí v dámských silonkách nebo o soudci, který dlouhodobě preferuje mladé chlapce, ale má známé soudu mnohem vyššího stupně a nebo se díky novinářům dozvíme o soudci, který týral partnerku, ale jak jsem uvedl výše, ministr projevil jistý stupeň pochopení pro jeho jednání. Kontrola, vzhledem k uzavřenosti justičního systému, je nadmíru obtížná. Jediný nástroj je tlak veřejnosti, ale protože ideálu občanské společnosti se spíš vzdalujeme, než blížíme, budou nás podobné excesy provázet minimálně po jednu generaci. Ale mohu se mýlit. Nabízí se využití možností AI a tím možné překontrolování celého spisu AI. Výsledky by byly myslím hodně zajímavé, ale to je téma na jinou úvahu.
