Článek
Lenka Šimůnková – jméno, které se mnohým vybaví v souvislosti s loňskou tragédií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Maminka Elišky Šimůnkové, jedné z obětí řádění vraha. Žena, která v emotivním projevu na jednání bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny v červnu letošního roku veřejně vyzvala k rezignaci policejní generály Matějčka a Vondráška a také ministra vnitra Víta Rakušana. Maminka, které se loni 21.12.2023 ze školy nevrátila dcera Eliška. Maminka, která celou noc hledala dceru po pražských nemocnicích a která od policie slyšela jedinou větu: „Běžte domů paní Šimůnková“.
Skoro na den přesně, tedy bezmála rok po loňské tragédii jsem paní Lenku Šimůnkovou potkal díky neuvěřitelné náhodě na jedné čerpací stanici nedaleko Prahy v úterý 17.12.2024 odpoledne. U kávy s cigaretou ve společnosti sympatického řidiče. Teď anebo nikdy, blesklo mi hlavou a vzápětí jsem oba oslovil. Ano, trošku máme napilno, ale povídejte. Cca 15 minut nabitých informacemi. Ano, klidně o tom napište. Nemám potřebu se zviditelňovat, chci jen znát pravdu, celou pravdu, jestli mi rozumíte, bez bílých míst. Bojím se stále více, že pravda je krutá a že se jednoho dne dozvíme, že policie mohla té nesmyslné tragédii zabránit. Ano, čtu Vaše články na Seznam Medium, jak to stíháte a co vlastně děláte, čím se živíte?
Živím se prací (konkretizuji – pro čtenáře nezajímavé, pozn.) a sleduji detailněji některé události. Abych se přiznal, v poslední době jsem o Vás mnoho neslyšel paní Šimůnková. Odpověď mě usadila na lavičku u stolu s deštníkem. Víte, ehm, no, zkrátka – nezvládla jsem druhý suicidiální pokus na podzim letošního roku dovést do předpokládaného konce. Namísto setkání s Eliškou jsem skončila na uzavřeném oddělení jednoho zařízení psychiatrické péče, kde byl personál téměř k nerozeznání od klientů-pacientů anebo se střídali, fakt nevím. Aby toho nebylo málo, nadstandardní péči mi věnovala i policie. Po propuštění jsem předpokládala, že je vše za mnou a snažila jsem se uchopit a ukotvit. Nebudu popisovat, jak je extrémně těžké každé ráno vstát a fungovat. Jsem na tom podobně jako maminky, o kterých tento týden vycházejí články na Seznamu, zažívám stejné pocity.
Minulý týden byl náročný, ale po dlouhé době byl jiný. Uvařila jsem, dokázala jsem se i smát, udělala si drobnou radost – moment, mám právo na radost? Já, která jsem nedokázala ochránit svou dceru, mohu se na chvilku radovat? Hodně nad tím přemýšlím. Vše ukončil v úterý 10.12.2023 telefonát policejního kapitána-krizového interventa ze středočeského kraje. Na displeji telefonu zobrazené číslo, které neznám. Přijímám hovor – Dobrý den paní Šimůnková, tady kapitán Ondráček, středočeská kriminální policie – neuvěřitelně slizký vtíravý hlas, brr, odporný. Chci Vám pomoci, blíží se roční výročí (doprdele, jaké výročí?, přeskočilo mu?), jak se máte, rád bych s Vámi hovořil osobně. Děkuji, nemám zájem. Paní Šimůnková, buďte rozumná, pohovoříme u Vás v bytě u kávy. Ale můžeme si Vás dovézt i k nám, prostředky na to máme, ale nechceme … Aha, tak tohle je krizový intervent, rozumím, jen nevím, jak to hodnotit. Následuje výměna SMS. Vše pak řeší můj právní zástupce – nemám sílu na tuhle komunikaci, opravdu ne.
Počkejte, ta epizoda má pokračování. Protože jsem neposlechla dobře míněné rady, během následujícího týdne mi postupně volala většina známých – Leni, jsi v pořádku? Ano, proč? Ptala se na Tebe policie, byla u nás policie. Paní Šimůnková, kontaktovala mě krajská kriminálka, nechápu, proč krajská kriminálka dělá pošťáky, provedla jste něco? Prý Vás nemohou najít. Leni, nejsi doma a na dveře bytu bušila policie, jsi v pořádku? Co to je? Blíží se sobota 21.12.2024 a policii mám doslova v patách. Matka, které zrůda zastřelila jedinou dceru má v patách policii a neví proč. Slizký kapitán jen sdělil, že si chce popovídat podle § 61 zákona 273/2OO8. Uff, naštěstí žijeme v právním státě.
Střih, jsme stále na čerpací stanici. Dopíjíme kávu a loučíme se. Klidně o tom napište, pane Tománku, jsem pouze matka, která přišla o dítě. Tohle je patrně odborná psychologická pomoc, kterou nedokážu ocenit, nevím, ale rozhodně o ni v téhle podobě nestojím. Ve čtvrtek se mám dostavit na policii, vše je domluvené a přesto mám policii v patách. Patrně test úrovně mé rezistence a resilience. Jak to vnímám? Mondego, Villefort, Danglars – Rakušan, Vondrášek, Matějček
Loučíme se se slzami v očích, stiskem ruky, obejmutím a přáním šťastné cesty. Je večer, píšu a zdáli slyším - Mondego, Villefort, Danglars – Rakušan, Vondrášek, Matějček. Mondego, Villefort, Danglars – Rakušan, Vondrášek, Matějček.
