Proč nikomu nevadí toxické zatížení ministra Rakušana?

Vít Rakušan odstartoval Podpisovku a je zřejmé, že bude nejspíš první na pásce. Cílové. Ne výplatní, o té jsme se zatím nedozvěděli, možná ani neexistuje. Vlastně ani nemusí, Vít Rakušan má v batohu kromě maršálské (budoucí premiérské) hole ještě toxický náklad hříchů, za které v zemích na západ od hranic ČR politici opouštějí politickou arénu. Vít Rakušan je výjimka. Rezistentní bývalý regionální politik, starosta cca třicetitisícového města se vyhoupl mezi nejmocnější muže v ČR.

Co stojí za jeho vzestupem? Osobně jej nepovažuji za inteligenčně výjimečného člověka. Vidím v prvé řadě značnou rezistenci vůči oponentům, skvělé rétorické schopnosti a možná až nezdravou ctižádost, díky které „přežil“ všechny aféry. Přesto se neubráním myšlenkám na případnou „šedou eminenci“ v pozadí. Vedou mě k tomu zejména dvě vodítka - šifrovaný telefon a osoba Věslava Michalika.

Šifrovaný telefon pozdější ministr Rakušan vysvětlil. Klasicky česky - měli jsme podezření, ale to se nepotvrdilo. Jinými slovy, vytvořit mlhu, ve které se detaily ztratí. Pak přejít do ofenzívy s buldočí vytrvalostí za použití všech zbraní.

Financování STANu byl větší oříšek, ale nakonec hnutí STAN vrátilo „čisté peníze“, které obdrželo od sympatizantů a podporovatelů po volbách. To byla ona změna. Co na tom, že se investigativní novináři dále nepídili po historii stranického financování, když právě Věslav Michalik byl členem předsednictva a když do historie sahá i postava Michala Redla, přesněji jeho kontakty se stranickými špičkami.

To vše byly stále jen „porodní bolesti“ vstupu STANu do vlády. Následovala série nepochopitelných přešlapů postrádajících logiku, která se zřejmě ve vysoké politice nenosí, rozhodují tam jiné atributy. Vít Rakušan začal razantně a ještě před jmenováním ministrem vnitra vyslal jasný vzkaz případným oponentům ve stylu - buďto se mnou anebo beze mě, ale na jiném místě. Rozcvičil se naprosto nevídaným knockautem pro policejního prezidenta Jana Švejdara. Tím dal ostatním najevo, že ve funkci bude mimořádně razantní. V tomto případě si trochu naběhl (při extrémně vysokém sebevědomí není divu), když mimo jiné sdělil, že od budoucího policejního prezidenta Vondráška očekává mimo jiné dotažení reformy specializovaných pracovišť policie. Toto naoko fádní sdělení však vyznívá jinak v kontextu se střelbou na Filozofické fakultě UK v prosinci 2023, kdy se ukázalo, že právě specializovaná pracoviště policie fatálně selhala například při lokalizaci mobilního telefonu vraha, při maximálně rychlé OSINT analýze osoby vraha v době, kdy po něm policie pátrala či při operativním řízení pátrání, kdy informace sice „proudily“, ale chyběla jim bezchybná koordinace a jasné řízení.

Vít Rakušan pokračoval ve svérázné personální politice a na post ministra průmyslu nominoval již zmíněného Věslava Michalika. Ten po krátké době oznámil, že se o post ministra průmyslu a obchodu nebude ucházet. Vít Rakušan se s ním rozloučil srdceryvným tweetem.

Po této personální rozcvičce Vít Rakušan už jako ministr vnitra jmenoval Petra Mlejnka šéfem ÚZSI, tajné služby spadající do jeho kompetence. Způsob, jakým se zapletl při vysvětlování svého rozhodnutí by v západních demokraciích vedl k jeho okamžité rezignaci. Nikoliv v České republice. Vše obsáhle zmapovali reportéři Seznam Zpráv a jejich zjištění jsou vskutku šokující. Obsáhle zmapovali i Mlejnkovu „čistou“ minulost. Zde podle mého názoru novináři byli opravdu hlídacími psy a jejich zjištění byla závažná. Mnohem závažnější byly však vytáčky ministra Rakušana, který patrně v té době hrál vabank, avšak v rukávu měl špinavé eso, na kterém místo klasického symbolu byl pouze nápis Stabilita vlády Petra Fialy. Toto eso přebilo i názor veřejnosti - voličů a daňových poplatníků.

V této chvíli ministrova sebejistota dosáhla výšin, kam těžko dohlédnout. Není divu, že pak ustál i nejhorší kauzu STANu - Dozimetr. Stálo to spoustu sil, vysvětlování, ale výsledkem byl železný Vít Rakušan. Vít Rakušan pak vypustil testovací balónek v podobě vlajky s V. Putinem na ministerské budově. Pro každý případ tuto výzdobu hlídali policisté. Policisté pak museli absolvovat byrokratické administrativní kolečko ohledně plakátů se stejným motivem, jen s portrétem ministra Rakušana, vyvěšených u Českého Brodu. Poté již byl Vít Rakušan jiný - silnější, mnohem silnější, zkušenější a byl si vědom, že dokáže přetlačit i média a naklonit potřebnou část veřejnosti na svou stranu. Říká se tomu manipulativní techniky.

Jak potřebná tato průprava byla se ukázalo v prosinci 2023, kdy došlo ke střelbě na Filozofické fakultě UK. Bezprostředně po tragédii následovala ministrova výzva k novinářům, aby byli citliví a respektovali pozůstalé, oběti a zraněné. Vzápětí následovalo klasické vypuštění mlhy, kdy se odkázal na trestní řízení, na prověřování Úřadem vnitřní kontroly policie, na pochybné šetření GIBSu. Jakmile vše skončilo a začaly na povrch vyplouvat informace o policejních chybách, následovala další várka mlhy v podobě Vyšetřovací komise ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dne 21. 12. 2023. Mlha se vznáší dodnes, poslanci vládní koalice mají v komisi většinu a všichni hrají o čas navzdory prvotním slibům, že závěry komise budou známy do 21. prosince 2024. O tom, že právě tato kauza je pro Rakušana nepříjemná i o jeho chladném přístupu k ní svědčí jeho plytká povrchní argumentace v rozhovoru s maminkou zastřeleného Adama Juráka - „Ptala jsem se ho, co říká na to, že ani fotka, podle které vraha hledali, nebyla objektivní.“ Ministr jí odpověděl, že pachatel byl stejně maskovaný a jeho podobizna neodpovídala skutečnosti. Zazněla i důležitá otázka, proč policie prohledala jen přízemí a první patro a pak z hlavní budovy fakulty, kde se střelec skrýval hodinu a půl před začátkem střelby, odešla. „On byl někde nahoře zašitej a hlídka by ho stejně nenašla,“ argumentoval Rakušan.

Aby Vít Rakušan odvedl pozornost, zahájil své turné po České republice - Debaty bez cenzury, což nebylo nic jiného, než skrytá kampaň STANu. Jako supertěžká váha si bez problémů poradil se soupeři - občany, což byly váhy papírové. Nyní rozjel další akci - Podpisovka, nepokrytě v rámci předvolební kampaně. Cíl je jediný, získat voliče na svou stranu, protože stále existuje riziko závěrů vyšetřovací komise a navenek vyplulo již dost vážných policejních pochybení. Vít Rakušan velmi dobře ví, že se bude muset pořádně připravit a snadněji se některé věci „vysvětlují“ voličům, kteří si „s Vítkem udělali selfie či jen potřásli rukou“. Ti své pozitivní emoce a dojmy šíří do svého okolí a lavina víry a důvěry sílí. Následuje ztráta instinktů a reflexů a víra v silného vůdce. Historie se stále opakuje. Kde je v ČR Václavem Havlem zmiňovaná občanská společnost? Západní sociální vědy mají obecně za to, že pro zdravé fungování demokracie nestačí pouhá soutěž volených politických stran…

Odkaz:

občanská společnost