Článek
V době, kdy některé evropské země i někteří evropští politici (zatím) vágně uvažují o vystoupení z Evropské unie, nebo o rozvolnění pravidel, která ji spojují a sjednocují, uvědomil jsem si, že během konstituování Unie vlastně existuje jistá paralela s procesem konstituování Spojených států amerických. Když před dvěma staletími, v roce 1825, nastoupil do funkce prezidenta Spojených států John Quincy Adams, měl pro svoji zemi jasnou vizi. Spočívala v pevnějším administrativním i ekonomickém propojení existujících jednotlivých amerických států. Chápal, jak je pro fungování Unie důležitá infrastruktura a současně si uvědomoval, jak prospěšné pro další rozvoj Unie bude pro její slabší státy poskytování podpory státy ekonomicky silnějšími. Proto rozhodl, že silnější státy budou finančně podporovat výstavbu silnic, přístavů a vodních cest ve státech slabších. Při své inauguraci nepoložil ruku na Bibli, nýbrž na Ústavu Spojených států. Během svého prezidentství kladl větší důraz na sjednocování země a silnější federalizaci. Jeho úsilí naráželo na odpor jednotlivých států a jejich zástupců v Kongresu. Řada Adamsových projektů se tak bohužel neuskutečnila. Ustanovení národní univerzity, námořní akademie či národní astronomické observatoře mu Kongres neschválil. Jednotlivé státy nehodlaly přijít o jakoukoli část svých pravomocí. Pozdější vývoj dal Adamsovým myšlenkám za pravdu. I když po mnoha letech, americká federace se stala nejvíce prosperující zemí planety. Jak moc to připomíná současné procesy v Evropské unii a v některých jejích státech? Co kdybychom se nad Adamsovými idejemi a pozdějším vývojem zamysleli? Politické, bezpečnostní i ekonomické síle Spojených států pevnější kooperace a silnější administrativní propojení výrazně prospěly. Nemá snad Evropa, se svými téměř pěti sty miliony obyvatel minimálně stejnou perspektivu rozvoje, jakou mělo tehdejších zhruba deset milionů obyvatel Spojených států? Snahy o pevnější administrativní, ekonomické a bezpečnostní sjednocení evropských států narážejí na stejný odpor některých z nich, jako narážela před dvěma sty lety Adamsova vize. Kdyby se ji později nepodařilo uskutečnit a Spojené státy zůstaly pouhou konfederací s relativně nezávislými jednotlivými státy, s nezávislými fiskálními, měnovými i bezpečnostními politikami, pravděpodobně by se nestaly světovou velmocí. Kalifornie by hrozbu ze strany Japonska vnímala jinak než Florida a Minnesota by k přistěhovalcům přistupovala jinak než Nové Mexiko. Mám otázku. Dokáže si Evropa vzít z historie a vývoje Spojených států ponaučení?
