Článek
V druhé polovině 19. století množství rolníků nalézalo při orbě staré kosti, které šly dobře na prodej. Vyrábělo se z nich „kostní uhlí“, důležitá surovina pro chod cukrovarů. Postupně se zájem hledačů přesunul i na louky a nezorané meze a k vykopaným zvířecím kostem přibyly hroty šípů nebo zbytky zbraní. Ale ty se zatím zpeněžit nedaly.
Jednoho dne na kopci Hradiště vykopal Liborin Lebr z Nižboru nějaké kosti, ale zároveň ve výkopu uviděl cosi lesklého. Z hlíny vyhrabal asi dvě stě kusů zlatých mincí. Mezi lidmi se samozřejmě takové tajemství dlouho neudrželo a během pár dnů byl kopec v obležení kopáčů. Provrtali ho skrz na skrz jako ementál, ale podobný poklad už nikdo nenašel. Anebo se s ním nepochlubil. V dobách největší kopáčské horečky prý denně přes tři sta lidí pokoušelo štěstí. Ale kromě ojedinělých drobných nálezů se dřeli zbytečně. Střepy hliněných nádob nebo drobnosti z bronzu pro ně neměly valnou cenu.
Teprve v roce 1902, čtvrt století od kopáčské horečky, došlo k prvnímu profesionálnímu výzkumu celé oblasti.
Keltské oppidum ve Stradonicích se začalo budovat někdy kolem roku 120 p.n.l. i když celá oblast byla osídlena mnohem dříve. Trvání oppida nebylo dlouhé. Někdy mezi lety 40 až 25 p.n.l., po příchodu Germánů zaniklo. Překvapující je rozloha celého hradiště, zhruba 82 hektarů. Zabírá téměř celý kopec.
Stradonické opiddum bylo významné obchodní a výrobní centrum. Jako protiklad nedalekého opidda Závist poblíž dnešní Zbraslavi. To bylo spíše kultovním a správním centrem Keltů.
Díky tomu, že ve Stradonicích byl dostatek nerostného bohatství, hradiště se stalo vyhledávaným centrem obchodu. Zlaté a stříbrné „duhové“ mince se zde dokonce razily v místní mincovně.
Opevnění opidda tvořila kamenná zeď zpevněná zapuštěnými kůly. Za ní byl val z kamenů a hlíny který byl vyztužen dřevěnou konstrukcí. Šířka celé hradby byla dva a půl metru. Uvnitř bylo hradiště rozdělené na dvě části. Na vyšších polohách kopce byla jakási „centrální oblast“. Sídlo světské moci. Za valem byla druhá, rozlehlejší oblast s několika dvory zastavěnými buď obytnými nebo hospodářskými budovami. Nemohly chybět ani nádrže na vodu a studny. Pro potřeby kultu byla na nejvýše položeném místě hradiště vystavěna svatyně.
V pozdější době byly obě části přehrazeny dalším valem, čímž vzniknul zdvojený systém opevnění. Běžný dům byl dlouhý čtyři až pět metrů a zapuštěný zhruba půl metru v zemi. Pravidelné čtvercové jámy u některých domů sloužily zřejmě jako dílny.
Zásobování tak velkého hradiště vyžadovalo pěstování a chov velkého množství dobytka. Úrodné půdy bylo málo, takže velkou část jídelníčku tvořilo maso. Pěstovala se pšenice, ječmen, oves a hrách.
Podle nálezů strusky v Habrovanském potoce a zdroje železné rudy je jasné, že se ve Stradonicích vyráběly výrobky ze železa. Ať už zbraně nebo běžné potřeby pro domácnost. Po kovářích se našly kovadlinky, kladiva a různé druhy kleští. Kromě železa se odlévaly i věci z bronzu. Z toho materiálu je i nejznámější soška ze Stradonic. Jedná se o nahého muže s velkým přirozením, který drží v pravé ruce nástroj podobný trumpetě.
Nejuznávanějším a zároveň nejcennějším oborem bylo mincovnictví. Nejenže se v nálezech vyskytovaly zlaté a stříbrné mince různých velikostí. Ale našly se i formy k odlévání mincí. Vzor měli Keltové v Řecku a Itálii, kde mince platily už ve 4. století p.n.l. Systém mincovnictví přenesli do Galie a postupně do východní Evropy. Na našem území převažovaly mince zlaté díky výskytu zlata v řece Otavě. Různá nalezená platidla pocházela až ze severní části Iberského poloostrova. Jiné jsou galské po vzoru římských denárů z 2. století. Hledači nejvyhledávanějšími byly ovšem „duhovky.“ Za svůj název vděčí duhovému lesku, který je patrný na slunci po dešti. Na nich je hlavním motivem do kruhu stočený drak, později už jen dračí nebo ptačí hlava.
Na hradišti se nejvíce razily stříbrné mince s hlavou na aversu a s koněm s perlovitou hřívou ve skoku na reversu.
Na stradonickém oppidu bylo nalezeno více než 100 000 kusů předmětů. Kromě zlatých a stříbrných mincí množství náramků, korálků a spon. Dále keramika ozdobená červenou a bílou malbou. Železné nářadí, kovotepecké formy a nechybí ani lékařské nástroje jako pinzety, ušní lžičky a podobně. Na nalezených lebkách byla provedena trepanace. Nedá se zjistit, jestli pacient takový zákrok přežil, popřípadě na jak dlouho.
Jenže žádná civilizace netrvá věčně, ani ta keltská. Vlna germánských kmenů se přelila přes naše území a opiddum bylo Markomany vypáleno. Vyspělá keltská civilizace byla nahrazena společností, která byla na podstatně nižší úrovni.
Zdroje:
