Článek
Principy mezinárodního práva sepsali vítězové druhé světové války do Charty OSN. Mezinárodní právo proto reflektuje vedle pokrokových principů obhajovaných nejsilnějšími státy minulého století i pravidla fungování přírody a právo silnějšího vládnout.
Jak zní mezinárodní právo na papíře?
Zachování světového míru dostala na starost Rada bezpečnosti, která má společně s napadeným státem jako jediná na světě právo legálně vynucovat dodržování hranic silou.
Má to ale háček. Shodnout se musí dvě třetiny z patnácti států. Pět vítězných mocností, které se považovaly na konci světové války za nejsilnější, si navíc do Charty OSN vepsalo privilegované postavení. Můžou jednostranně zrušit všechna rozhodnutí a opatření potřebná pro zajištění míru, která se jim nehodí.
Vyzdvihnout je nicméně třeba, že do mezinárodního práva se v minulém století podařilo částečně prosadit i demokratičtější principy a v Radě bezpečnosti nejsou zastoupeny jen nejmocnější státy, ale i deset volených států z celého světa, které se střídají každé dva roky.
Kdo reálně zajišťuje dodržování hranic?
Pro uplatnění práva silnějšího ovšem nestačí jenom pravidla napsaná na několika listech papíru Charty OSN. Mnohem důležitější je reálná ekonomická a vojenská moc těch, co dodržování principů mezinárodního práva obhajují.
Podle Charty tak dodržování pravidel sice mají zajišťovat především stálí členové Rady bezpečnosti (USA, Čína, Rusko, Francie, Spojené království). Data MMF z roku 2024 ale ukazují, že reálné schopnosti a největší ekonomická síla světa leží u nohou USA (26,5 %), EU (17,6 %), Číny (16,6 %), Japonska (3,7 %) a Indie (3,5 %).
Kde je mezinárodní demokracie a vliv zástupců lidu?
Největší ekonomiky světa disponují největším množstvím peněz, které lze využít k vymáhání hranic a dodržování mezinárodního práva. Jsou to proto právě zástupci občanů těchto států, kteří mají nejlepší možnosti pomáhat napadenému státu v obnovení původních hranic a dodržování mezinárodního práva.
Pomáhat ale můžou všechny státy podle svých rozpočtových možností, kterým záleží na tom, aby mezinárodní právo platilo pro všechny a nebylo jen kusem papíru. Pokud se za pravidla postaví a pošlou peníze napadenému státu, ekonomická a vojenská síla vynaložená na vymáhání mezinárodního práva může být značná.
To se dnes netýká jen států. I obyčejný člověk může přispět pomocí crowdfundingu (skupinové financování) na projekt, který podpoří napadený stát v jeho obraně, nebo poslat peníze přímo na účet ambasády bránícího se státu.
Kolik peněz šlo na Ukrajinu, aby vymáhala dodržování mezinárodního práva?
Podobně jako vymáhá policie dodržování zákonů silou, vymáhat dodržování hranic bohužel obdobně nejde bez armády a peněz. Vyjednávat o míru lze až v momentě, kdy agresor vidí silnou armádu na zemi a zdroj stabilního financování. V tomto okamžiku má motivaci souhlasit s jednáním o míru a agresi zastavit.
Podle studie kielského Institutu pro světové hospodářství IfW přispěly Ukrajině od roku 2022 do roku 2024 evropské státy 132 miliard a Spojené státy 114 miliard euro v rámci práva na obranu.
Studie sleduje pouze vládní pomoc, pozadu nezůstává ale ani vlastní iniciativa lidí a jejich podpora myšlenky neměnnosti hranic Ukrajiny. Tato pomoc je ale roztříštěná do stovek iniciativ a celkovou částku je v podstatě nemožné poskládat dohromady.
Hlavní dárcovská platforma Ukrajině UNITED 24 nicméně dobře ilustruje rozměry soukromých projektů. Platforma vybrala od lidí už více než 1,4 miliard dolarů. Nezanedbatelné číslo, které pomáhá dorovnat ruské výdaje na armádu plánované další rok na 127 miliard eur.
Číslo zároveň ukazuje, že i obyčejní lidé mohou díky internetu a technologiím hlasovat penězi o budoucnosti mezinárodního práva a postupně se stávají aktéry s vlivem na rozložení ekonomické síly a výsledek mezistátních konfliktů.
Pokud Ukrajina uspěje a získá své hranice zpátky, ukáže tím světu, že hranice státu je nutné respektovat a mezinárodní právo nelze beztrestně porušit. Pokud nedostane dost peněz, nejspíš prohraje, a místo mezinárodního práva budou v Evropě pohyblivé hranice a chaos.
