Článek
Jednotná zahraniční politika, armáda a obrana Evropy je troufalou myšlenkou, která ale zaznívá mnohem častěji. Mnohé státy se bojí ztráty vlastní suverenity a moci, ale jedno je fakt. Česká republika a ostatní menší státy se vojenským hrozbám samy neubrání.
Evropská unie nicméně stále zatím nemá vlastní obranu, protože je to jen obchodní společenství a spoléhá se na americkou vojenskou alianci NATO. To se ale může rozpadnout mávnutím Trumpova prstu a nastane problém.
Evropské státy mají v součtu obrovskou armádu
Spoléhat se na obranu od Spojených států je proto riskantní přístup a Evropská unie by se měla postavit na vlastní nohy. Do toho by ji mohla dotlačit bezpečnostní situace na našich hranicích. Putin vyhrožuje přímo vojenským útokem, Trump zase obchodní válkou nebo zpochybněním závazků NATO.
Závislost evropských států na obraně USA je přitom absurdní. V součtu má Evropa jednu z největších armád na světě (1,5 miliónů osob). Stačilo by si uvědomit vlastní sílu a dát 27 mini armád pod jedno velení. To je sice těžší, než se zdá, ale fungovalo by to. Evropské státy by musely věřit jeden druhému a svěřit zahraniční politiku pod jedno řízení.
Aktuálně má EU dovoleno zahraniční politiku pouze koordinovat, což nefunguje. Slovensko nebo Maďarsko stále jezdí do Moskvy a společný postoj EU ignorují, i když jsou na listu nikoli přátelských zemí Ruska stejně jako ostatní evropské státy.
Pokud by to ale sebestřednost států zkousla, nemusela by velká Evropa pouze přihlížet jako Češi a Slováci během jednání v Mnichově. Naši zástupci by mohli sedět u jednacího stolu a jednat o míru společně po boku USA a Ruska, kteří začali jednání o míru v Evropě bez zástupců Evropy.
Putinovy hrozby podpořily společnou obranu evropských států
Ruský útok na evropském kontinentu vedl k prolomení několika důležitých tabu. Ve Finsku skončila éra vojenské neutrality a v roce 2023 se stalo 31. členem NATO. Stejný krok podniklo Švédsko a v roce 2024 se stalo 32. členem.
Všichni členové Evropské unie, kteří sdílí hranice s Ruskem jsou tak dnes zároveň členy společné vojenské aliance a přijaly závazek bránit se vojenským hrozbám společně.
Od začátku války na Ukrajině v roce 2014 přitom dochází k postupnému probouzení a zvyšování výdajů na obranu. Součet výdajů států EU vzrostl za posledních deset let z 147 na 326 miliard v roce 2024.
Trump tlačí Evropu do investic a budování vlastní armády
Evropa od konce světové války spoléhala na bezpečnostní záruky NATO. Tyto závazky začala ovšem staronová administrativa USA zpochybňovat. Nejdříve přišla Trumpova administrativa s požadavkem, aby Evropa odebírala plyn z USA a zvýšila výdaje na obranu. Tam se ale nezastavila a začala zpochybňovat samotné závazky společné obrany.
Trumpovi se díky tlaku z Moskvy daří dosahovat svých cílů. Nejen, že přiměl členy ke zvýšení výdajů na obranu a posílení evropské části armády NATO, ale kvůli ruské válce na Ukrajině musely evropské státy zvýšit i nákupy plynu z USA.
Všechno zlé je ale pro něco dobré. USA samotné vzniklo díky vojenské hrozbě ze strany britského impéria a dnes je největší ekonomikou a nejsilnějším státem světa.
Drsné jednání tak může být nakonec dobré i pro budoucnost Evropy. Na summitu v Bruselu se jednalo o investicích do evropských armád a společných nákupech zbraní, které snad vytvoří základ pro společnou obranu.
Doufejme, že to povede k vytvoření společných evropských jednotek, a nebudeme se muset bránit samostatně jako při útoku Ruska v roce 1968, kde nám nepomohl ani pokus o diplomatické jednání s Moskvou.
Američané opouští Evropu uprostřed války, Francouzi nabízí jaderný deštník
I když na evropském kontinentu zuří válka, Trump vyhrožuje stažením významné části americké armády, aby dotlačil evropské státy k zvýšení výdajů na obranu. To vysílá další významný signál k tomu, aby se Evropa postavila na vlastní nohy a začala řídit svůj osud. Prezident Macron proto v reakci naznačil možnost zahájit debatu o francouzském jaderném odstrašení, které by mohlo sloužit celé Evropě, a nepotřebovali bychom přítomnost amerických vojáků.
