Článek
V létě 2023 ruská letadla v Sýrii „sundala“ tam působící monitorovací drony americké armády. Podobných událostí by bylo možné uvést za posledních třicet let celou řadu. K těmto incidentům se mi pojí zážitek z pobytu v Moskvě na počátku osmdesátých let minulého století.
Bylo to v zimě na konci roku 1980 nebo na začátku roku 1981. Byli jsme s kolegou služebně v Moskvě. Pokud jde o určení data, pamatuji si, že právě v době našeho pobytu v Moskvě uspořádali studenti na Vrabčích (tehdy ovšem Leninových) horách vzpomínkovou akci na Johna Lennona, kterou, jak už tomu v oné zemi bývá, rozháněla policie. Kromě pracovních záležitostí, které zde nebudu rozebírat, mě tehdy zasáhly skutečnosti, které naopak podrobněji popíšu.
Jak jsme s kolegou chodili odpolední Moskvou, přihodilo se mi nejméně třikrát, že do mne ramenem prudce vrazil v opačném směru procházející mladík. Kolegovi, zhruba stejně velkému a starému jako já, se nic takového nepřihodilo. Bylo to velmi nepříjemné a bylo jisté, že šlo o naschvál. Zřejmě jsem se jim nelíbil. Já jsem v té době hodně cvičil, chodil jsem v Praze do oddílu karate a byl jsem tedy vycvičen k tomu, abych se takovému útoku dokázal postavit. Kdybych se ale v Moskvě popral, doma v zaměstnání, kam by jistě moskevští „milicioněri“ poslali prostřednictvím našeho velvyslanectví zprávu, by mi to k dobrému neposloužilo.
U nás, když se pohybujeme v davu, měkce a jemně se vzájemně vyhýbáme. Ti moskevští mladíci na mě útočili úmyslně, snad se chtěli předvést, jak jsou smělí a tvrdí. Před pár lety, na semináři, jehož se účastnilo několik ruských studentek, jsem si na událost vzpomněl a zmínil se o ní. Na závěr jsem dodal: to ale bylo před mnoha lety, dnes by to bylo jiné. Jedna z ruských studentek poznamenala: „Nebylo“.
Ona zvláštní událost měla navíc pro mě tehdy dávno svého druhu pokračování. Druhý den ráno jsme s kolegou jeli trolejbusem z hotelu, kde jsme byli ubytováni, do instituce, jíž se týkala pracovní část našeho pobytu. V trolejbuse jsem si všiml čtyř stařenek, které seděly proti sobě na sedadlech a povídaly si. Na rozdíl od oněch nezdvořáků, kteří do mě vráželi předchozího dne, bylo až pozoruhodné, jak velmi hezky se na sebe navzájem obracely. Moje tehdejší interpretace popsaných zážitků byla následující: v Rusku vládne násilí a kdo je silný, ten má šanci se prosadit. Ty stařenky patří ke slabým, zavrženým, k těm, kdo sotva mohou najít zastání proti násilníkům. To si vynahrazují tím, že spolu vzájemně jednají tak hezky a jsou na sebe milé.
