Článek
O takových lidech by se měli psát knihy, protože jsou vzorem pro ostatní. Vyučený řezník Josef (Joe) Chromý pochází ze Žďáru nad Sázavou a v roce 1950 utekl za hranice, jelikož dobře tušil, že pod komunisty to tady nemá žádnou perspektivu. Rudá hrůzovláda mu také dala za pravdu.
Obyčejný Pepík z Vysočiny dorazil ve dvaceti letech do australské Tasmánie bez peněz, neuměl anglicky, přesto se rozhodl bojovat a nakonec uspěl. Jak je uvedeno v Jihlavských listech, prožil neobyčejný život, vypracoval se z chudého přistěhovalce v jednu z nejvlivnějších osobností tasmánského potravinářského a vinařského průmyslu, turismu a trhu s nemovitostmi. Je australským hrdinou v oblasti vývozu na trhy po celém světě.
Jak uvádí web obcasnik-eu, ve Vídni byl pan Chromý vděčný za misku polévky, kterou mu každý den dávaly řádové sestry. V uprchlickém táboře, kde pobýval, panovala špína a hlad. Aby přežil, prodával krev Červenému kříži, jinak by neměl ani na jídlo. Uvažoval o odjezdu do USA, nakonec se však rozhodl pro Austrálii, kam připlul na parníku do Melbourne v lednu 1951. Rozhodl se žít v Tasmánii, kde také otevřel své první vysněné řeznictví. Vyráběl klobásy, párky, salámy, jaké znal z domova a i přes krach své první firmy nakonec uspěl. Nejvíce Australanům chutnala jeho Pražská šunka. Za šestatřicet let proměnil svůj řeznický podnik v impérium Blue Ribbon Meat Products s více než pěti stovkami zaměstnanců a ročním obratem téměř osmdesáti milionů australských dolarů. Tuto firmu později prodal a vrhl se na podnikání ve vinařství, kde byl rovněž úspěšný a získal spoustu ocenění.
O jeho nevšedním zážitku píše web iDNES.cz. Stalo se to 29. března 2000, kdy v budově Albert Hall v druhém největším městě Tasmánie Launcestonu seděla u jednoho stolu vybraná společnost - kromě Jejího Veličenstva Alžběty II. například premiér tohoto australského státu Jim Bacon nebo kapitán australského kriketového týmu Ricky Ponting. A společně s nimi Josef Chromý, rodák ze Žďáru nad Sázavou a vážený australský podnikatel. Dokonce seděl přímo naproti anglické královně Alžbětě II. a mohl si s ní povídat. Britskou a také australskou panovnici ohodnotil jako příjemnou a inteligentní dámu.
Náš rodák rovněž nezapomíná na své nuzné emigrantské začátky, kdy byl rád, že se vůbec mohl najíst. Když Josef Chromý přijel před dvěma lety do rodného Žďáru, věnoval městu sumu 196 800 Kč na pomoc ukrajinským uprchlíkům. Tato částka odkazuje na rok 1968, kdy naši vlast okupovala vojska Varšavské smlouvy. Daroval také půl milionu korun přímo na pomoc Ruskem napadené Ukrajině.
Josef Chromý se narodil 18. prosince 1930, letos tak oslaví 93. narozeniny. I ve svém požehnaném věku však pořád pracuje. Je nositelem Medaile Řádu Austrálie, od roku 2014 čestným občanem Žďáru nad Sázavou a držitelem ceny Gratias agit, udělené za šíření dobrého jména České republiky ve světě.
Je jenom škoda, že osudy pana Chromého jsou v jeho původní vlasti málo známé. Jeho příběh by přitom mohl sloužit i jako námět pro hollywoodský trhák. Na takové krajany, kteří něco dokázali a je za nimi dobře odvedené dílo, můžeme být právem hrdi. Josef Joe Chromý slouží jako pozitivní příklad, že nezlomnost, píle, houževnatost a touha uspět vedou k úspěchu. Naopak naříkání na nepřízeň osudu a výmluvy na vše možné ještě nikomu štěstí nepřinesly.
Zdroje:
