Článek
Začalo to v lednu 1941, kdy byl Kongresu Spojených států amerických předložen návrh zákona Lend and Lease (o půjčce a pronájmu), který zmocňoval prezidenta USA k prodeji, převodu, výměně, půjčování, pronajímání či jinému nakládání se zbraněmi a dalším zařízením a dodávkami kterékoliv zemi, jejíž obranu považuje prezident životně důležitou pro obranu Spojených států. Po dva měsíce se o tom v Kongresu i celé Americe vedly bouřlivé diskuse. Izolacionisté tvrdili, že není důvod, aby se Amerika pletla do evropské války, kterou nezavinila, ať si ji vyřeší sami Evropané. Návrh proto striktně odmítli. Senátor Burton K. Wheeler, který stejně jako prezident Franklin D. Roosevelt patřil k demokratům, dokonce prohlásil, že „každý čtvrtý americký chlapec skončí pod drnem.“ Roosevelt se pak do něj tvrdě opřel a tato slova označil „za nejhanebnější věc, která za jeho života byla kdy vyslovena.“
Zákon o půjčce a pronájmu i pro SSSR
Nakonec byl zákon 11. března 1941 schválen a jako první pomohl Číně a Velké Británii. Podobnost se současnou situací na Ukrajině, kdy někteří jedinci odmítají pomáhat Ruskem napadené zemi, není vůbec náhodná. Stejně jako tenkrát, tak i nyní si neuvědomují následky svého zbabělého či nerozumného počínání. V listopadu jednačtyřicátého roku byla platnost zákona Lend and Lease rozšířena i na Sovětský svaz. Ten pomoc od svých spojenců obdržel už dříve, v srpnu od Velké Británie, v říjnu pak připlul první konvoj z USA. Výhodou Sovětů však nyní bylo, že začali odebírat potřebné produkty na dluh s tím, že později splatí pouze to, co nebylo během války poškozeno.
O této pomoci už bylo napsáno mnoho. Já bych však nechal promluvit samotné ruské historiky, kteří o ní píšou v knize Dějiny Ruska 20. století, dílu druhém, editovaném profesorem Andrejem Zubovem. Tak například nákladních automobilů bylo z USA dodáno na 437 tisíc včetně proslulých džípů, což činilo 62 % stavu Rudé armády. Skvělá nákladní auta Studebakery tím, že dokázala jezdit i v těžkém terénu, výrazně zvýšila mobilitu Rudé armády a umožnila lepší ofenzivní součinnost mezi tanky a pěchotou. To ve svých pamětech ocenil i významný německý tankový odborník a pozdější náčelník generálního štábu pozemních vojsk (OKH) generálplukovník Heinz Guderian.
Sověti dále obdrželi od svých západních spojenců na 12 700 tanků, 22 100 letadel a 13 000 děl. Letci Rudé armády si velmi pochvalovali americké stíhačky Bell P-39 Airacobry. Létalo s nimi i sovětské letecké eso Alexandr Pokryškin.
Z Ameriky dorazilo pro Rudou armádu také 7000 obrněných transportérů, které se v SSSR vůbec nevyráběly. Problém měli Sověti i se spojovací technikou, některé druhy rádiových přístrojů se v Sovětském svazu také nevyskytovaly. Dodávky z USA pomohly vybavit radiostanicemi 150 divizí a 9000 letadel, polními telefony pak 330 divizí Rudé armády. Z Ameriky dorazilo pro sovětské vojáky i přes 15 milionů párů kvalitních bot.
Americkou pomoc označili za rozhodující Chruščov a Žukov
To, že bez vydatné americké pomoci by to měl SSSR ve válce s nacistickým Německem hodně těžké, připustili i Stalinův nástupce Nikita Sergejevič Chruščov a především nejlepší sovětský vojenský velitel maršál Georgij Konstantinovič Žukov. Ten k tomu uvedl. „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ V rozhovoru se spisovatelem Simonovem pak věhlasný sovětský vojevůdce svá předchozí tvrzení doplnil: „Bez amerického střelného prachu bychom byli v těžké situaci, nemohli bychom vyrábět takové množství munice, které jsme potřebovali. Bez amerických Studebakerů bychom neměli na čem táhnout naše raketomety (Katuše). Ty vlastně podstatnou měrou zajišťovaly náš frontový transport. Výroba speciální oceli, nezbytná pro nejrůznější válečnou výrobu, byla také závislá na řadě amerických dodávek.“
Jeho slova potvrzují i samotní ruští historici, kteří uvádějí, že západní dodávky tvořily v rámci SSSR 28% kovoobráběcích strojů, 29% železničních kolejích, 32% leteckého benzínu, 35% střelného prachu, 42% mědi, 49% hliníku a dokonce 71% lokomotiv. Přitom vlaky jsou klíčové pro vojenské transporty dopravující na frontu zbraně, munici, zásoby a mužstvo. Téměř tři čtvrtiny všech lokomotiv na sovětských železnicích pocházely v té době ze Západu.
Americkými masovými konzervami se obyvatelé SSSR pak živili ještě několik let po válce. Jejich životy pomáhaly zachraňovat i dodávky nových léků, sulfonamidu a penicilinu.
Dodávky potravin zachránily hladové obyvatele SSSR
Ano, rovněž dodávky potravin v rámci programu Lend and Lease byly pro Sovětský svaz klíčové. Vinou německé okupace a vzhledem k tomu, že Němci už prvním roce války obsadili významné zemědělské oblasti Stalinovy říše, především Ukrajinu, tak došlo k výraznému poklesu zemědělské produkce. To ostatně uvádí v článku na webu valka.cz v článku Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 3. autor Petr von Fenstein. Na začátku roku 1942 Sovětský svaz produkoval jen 5% cukru proti minulému roku, obilná pole se zmenšila o 38%. Počet hospodářských zvířat klesl v roce 1942 oproti stavu v roce 1940 z 69,9 milionů kusů na 27,4 milionů kusů. Produkce vepřových výrobků se snížila na jednu pětinu proti předválečnému období, hovězí a koňská produkce klesla o zhruba 50% a celkový počet zemědělských hospodářství poklesl o 62%, tedy o téměř dvě třetiny.
V letech 1941 a 1942 Spojenci dodali do SSSR zhruba:
50 % roční spotřeby cukru
50 % roční spotřeby zeleniny (včetně fazolí, hrášků, salátů, apod.)
20 % roční spotřeby masa
100 % roční spotřeby masných produktů!
40 % roční spotřeby sádla
3 % roční spotřeby obilí (nicméně Spojenci dodávali zejména velmi kvalitní pšenici, která nebyla v SSSR významně pěstována)
Za rok 1942 Spojenci dodali tolik potravinových konzerv, že byli schopní živit přes 1 milion vojáků po celý 1 následující rok . Díky této „konzervové“ pomoci se v roce 1944 zvýšil denní příděl jídla sovětského vojáka na srovnatelný denní příděl s vojákem USA, a dokonce převyšoval příděl německého a britského vojáka!
100% roční spotřeby koncentrovaných, sušených potravin – sušená vajíčka, vitaminová směs, které se samozřejmě v SSSR naprosto nevyráběly (celkově 252 tisíc tun za rok 1942).
100% roční spotřeby čokolády, žvýkaček, ananasových pudinkových konzerv, ovocných sirupů, džusů, konzervovaného ovoce, čerstvých banánů, apod. Za rok 1941 a 1942 se jednalo celkem o 500 tisíc tun.
70% roční spotřeby sojového a rostlinného oleje (zejména slunečnicového)
Díky americké pomoci v roce 1942 se podařilo zvýšit příjem kalorií průměrného občana SSSR o 50%!
Z těchto údajů jasně vyplývá, že potravinové dodávky od spojenců zachránily mnohé obyvatele SSSR od smrti hladem. Špatně vyzbrojení, oblečení, hladoví a bosí vojáci Rudé armády by neobstáli v boji se skvěle vycvičeným a dobře vyzbrojeným krutým nepřítelem.
Pravda je tedy taková, že přes pozdější snižování významu americké pomoci ze strany SSSR a současného Ruska, by bez ní měli Stalin a spol. ve skutečnosti velké problémy. I ona jim pomohla vyhrát válku nad Německem.
Zdroje:
Dějiny Ruska 20. století, kolektiv autorů, díl II., nakladatelství Argo, Praha 2015
Dějiny Ruska, kolektiv autorů, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995
Dějiny USA, George B. Tindall, David E. Shi, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1994
Vzpomínky generála, Heinz Guderian, nakladatelství Jota, Brno 2009
