Článek
Vpád vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 ukončil tzv. Pražské jaro a naději, že by se socialismus mohl reformovat. O rok později při prvním výročí sovětské okupace pak veřejná bezpečnost (tehdejší policie) za aktivní pomocí ozbrojených komunistických bojůvek - Lidových milicí, brutálně rozehnala demonstrace připomínající tyto smutné události. Desítky lidí byly zavražděny okupanty, další zahynuli při střetech s pořádkovými silami o rok později.
Odpor však nebyl jen záležitostí velkých měst, ale i menších míst, které stojí za to si připomenout. Proti sovětské okupaci protestovali i obyvatelé Dolních Bojanovic na Hodonínsku, jak o tom napsal ve své pamětní knize Mizející svět zdejší rodák a patriot obce na slováckém Podluží František Fanyn Krša narozený v roce 1934. Básník, který už od mládí psal verše a v roce 1968 mu Křesťanská akademie v Římě vydala básnickou sbírku Domine non sum dignus. Přátelil se s básníkem Ludvíkem Kunderou a psal rovněž texty k hudebním skladbám.
František Fanyn Krša
Fanyn Krša pak napsal o odporu dolnobojanovických vůči okupaci: „Ještě týž den (21. srpna, poznámka autora) odpoledne bylo sepsáno šest protestních dopisů státním a stranickým představitelům, prezidentu Čs. republiky generálu Svobodovi, předsedovi vlády Oldřichu Černíkovi, tajemníkovi ÚV KSČ Alexandru Dubčekovi, sovětskému velvyslanectví v Praze, redakci Katolických novin a pracovníkům Čs. Rozhlasu v Praze. Všichni, které jsme o podpis žádali, podepsali bez váhání, podepsalo by se jich jistě víc, ovšem kromě hrstky členů KSČ. Někteří z nich ve svátečních oblecích je chtěli v okresním městě vítat jako osvoboditele a dožili se hořkého zklamání vítat, když se stali svědky nenávistného vítání okupantů.“
Z dopisu pracovníkům Čs. Rozhlasu.
Jménem občanů římskokatolického vyznání v Dolních Bojanovicích jsme s hlubokým rozhořčením přijali zprávu, že včera večer před půlnocí našeho času byla Československá socialistická republika okupována vojsky tátů Varšavské smlouvy. Rozhodně odmítáme tento barbarský akt jako hrubé a neomluvitelné porušení suverenity státu, za porušení mezinárodního práva a Charty Organizace spojených národů. Odmítáme okupaci, jsme pro svobodu, demokracii a humánní socialismus, které jsou v souladu s našim náboženským přesvědčením.
Modlíme se za tuto zemi, za její zákonné představitele, modlíme se k Tomu, v nějž věříme, abychom překonali tuto nejstrašlivější katastrofu našich pohnutých dějin.
Následují podpisy místních občanů.
Na podzim 15. listopadu téhož roku pak Fanyn Krša odeslal do redakce časopisu Listy dopis tohoto znění. Přihlašuji se s plnou odpovědností a bez výhrad k výzvě 2000 slov otištěnou v Literárních listech a prosím, abych byl evidován jako signatář této výzvy. Podpis: Fanyn Krša, autor knihy Domine non sum dignus.
Dolní Bojanovice
O rok později 21. srpna 1969 pak Fanyn Krša a jeho kamarád, pozdější senátor za KDU-ČSL Josef Kaňa, originálním způsobem protestovali proti ročnímu výročí sovětské okupace. Necestoval do práce autobusem, jako jindy, ale jel na kole v bílé košili s černou kravatou. Josefa Kaňu, který šel v černém obleku pěšky do Hodonína, pak předjížděl kus cesty za dědinou,. Doslova píše: „A jako před rokem jely proti mně od Lužic ruské tanky, tak při vjezdu do Hodonína pochodovala proti mně jednotka Lidových milicí. Na jejich kamenné a nenávistné obličeje nezapomenu do konce svého žití. Mea culpa.“
Jeho vnuk Michal Purmenský uvedl, že děda pak měl problémy v práci a zaražený pracovní postup. Těžko však lze někoho soudně trestat za to, že přijde do práce v bílé košili a černé kravatě: To by bylo možné tak v krutých padesátých letech, ale na konci šedesátých let už nikoliv. Ale ti milicionáři mě pobavili, ti museli být vzteky bez sebe a ještě víc naštvaní na to, že nemohou proti takovému opovážlivci rázně po bolševicku zakročit. To byl fakt originální způsob protestu, který soudruhy dokázal pořádně vytočit a oni přitom zůstali bezmocní.
Zdroje:
O čem vím aneb Mizející svět, František Fanyn Krša vlastním nákladem, Dolní Bojanovice, Léta Páně 2016
