Článek
Je to jako kdybych někomu ukradl vynikající auto, například Rolls-Royce, pak s nim jezdil a veřejně se chlubil, jaký jsem to pašák, že mám tak fantastického bouráka. A přesně takhle se chovají komunisté. „Patřili jsme mezi průmyslové velmoci s vlastním strojírenstvím, hutěmi, chemií. Nebyli jsme montovna,“ prohlásil politik KSČM Josef Skála v rozhovoru pro Českou televizi roku 2020. Je to pouhá snůška výmyslů a lží, jak si ukážeme následovně.
„Předně je třeba říci, že Československo bylo před druhou světovou válkou v objemu průmyslové výroby desáté na světě… Komunistická vláda tedy průmysl nevybudovala, roku 1948 přebírala zemi, ve které prosperující průmysl už byl, pouze dokončila jeho zestátnění,“ velice dobře popsala Barbora Šťastná v Magazínu Paměti národa.
Pro pořádek je třeba říci, že znárodnění většiny československých podniků se odehrálo už po krátce po válce a to dekretem prezidenta republiky Edvarda Beneše z 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Pod stát tak přešly banky, pojišťovny, doly, energetika a všechny podniky nad 500 zaměstnanců, v některých případech i menší, u výroby cihlářského zboží činila zestátňovací hranice dokonce 200 zaměstnanců. A je také nutno dodat, že v pětačtyřicátém roce patřili k největším příznivcům znárodňování sociální demokraté, kteří byli dokonce někdy radikálnější než komunisté.
Jak již bylo řečeno, rudí převzali zemi s vyspělým průmyslem, který tady vznikl už dávno před nimi. Jeho začátky jsou převážně v druhé polovině 19. století v časech panování rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. Ano, tehdy za habsburské monarchie zažily české země obrovský průmyslový rozmach a hospodářský vzestup, kdy byly položeny základy pozdějších skvělých značek, kterými se soudruzi tak rádi chlubili. Na něm se podíleli jak čeští, tak němečtí podnikatelé. K těm nejvýznamnějším českým patřili Tomáš Baťa, Emil Škoda, Emil Kolben, František Křižík, Václav Klement, Václav Laurin, Vojtěch Lanna, Popperové a další. Z Němců pak Liebigové, Rotschildové, Gutmannové, Ignaz Klinger, Daniel Swarowski atd. Těmto lidem vděčíme za prosperitu a rozkvět Českých zemí, nikoliv vyznavačům rudé hvězdy, srpu a kladiva.
Komunisté naopak přivedli českou ekonomiku k úpadku, jak ostatně jejich schopnosti precizně vyjádřil Sir Winston Churchill blahé paměti: „Kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl.“
Zaostávání socialistického Československa perfektně objasnil web ekonom.cz. Především důležitější než kvalita byla kvantita. „Celkově však šlo stejně jako v SSSR a dalších zemích východního bloku o extenzivní růst, přes stranické proklamace se nedařilo do výroby zavádět vědu a výzkum, což se projevilo v technologickém zaostávání výroby a nabízené produkce.“
Řekneme si to na rovinu, Tatra 613 nebyla Mercedes, magnetofon Tesla se nemohl měřit s obdobným výrobkem od japonské Sony a ani barevný televizor Tesla Color nesnesl srovnání se svým protějškem značky Philips.
Jaký tedy byl výsledek 40 let budování socialistické ekonomiky v Československu? Opět ekonom.cz. „Podle analýzy z prosince 1989 vypracované Prognostickým ústavem ČSAV,…hlavně rozsáhlý, ale zastaralý průmysl, který ztratil kontakt s vyspělým západním světem.“
Zdroje:
Zdeněk Jindra, Ivan Jakubec a kolektiv, Hospodářský vzestup Českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, nakladatelství Karolinum, Praha 2015
České země v 19. století I, Milan Hlavačka a kol., nakladatelství Historický ústav AV, Praha 2016
