Článek
Je třeba si uvědomit zásadní věc, válku v Tichomoří nezačaly Spojené státy americké, ale Japonsko v roce 1937 agresí proti Číně. Japonci se v tomto konfliktu dopustili rozsáhlých válečných zločinů proti lidskosti, které se vymykají normálním lidským představám. Mezi nimi byl asi nejhorší tzv. Nankingský masakr, při němž Japonci zavraždili stovky tisíc lidí a který je popsán v článku na webu seznamzpravy.cz. Zvěrstva spáchaná japonskými vojáky dosáhla obrovských rozměrů. Japonci znásilňovali dívky i stařeny, na věku nezáleželo. Každou třeba 15 mužů. Znásilňovali je před očima rodiny, nebo nutili členy rodiny, aby se připojili. Otec musel znásilnit svoji dceru. Pak je všechny zabili. Část žen odvlekli, aby jim sloužily jako prostitutky. Japonci lidi zaživa upalovali, zaživa je pohřbívali, cvičili na nich útoky bodákem, experimentovali s bakteriemi moru, nechali je roztrhat psy, za špičku jazyka je zavěšovali na železné háky… Kolik bylo obětí? 250 tisíc? Víc než 400 tisíc? Není to jedno? Japonci nabodávali na bodáky malé děti. A ještě živé je házeli do hrnců s vařící vodou.
Dne 7. prosince 1941 pak Japonsko napadlo bez vyhlášení války americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech. Američané proto začali válčit se Zemí vycházejícího slunce. Ta byla útočníkem, nikoliv USA. Nebýt toho, nebyly by svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Každá válka je hrozná, ale tuto válku si začali Japonci a doplatili na to. Příčinou byla jejich agrese, následkem pak bombardování japonských ostrovů včetně toho jaderného.
Tomio Okamura však k této události napsal na svůj facebook snůšku lží a výmyslů a opakuje už dávno vyvrácenou komunistickou propagandu. „Dnes už drtivá většina západních historiků potvrzuje, to byla jen velká propagandistická lež, protože Japonsko bylo ochotné kapitulovat dávno před svržením bomb, mělo však podmínku, beztrestnost císaře. Prezident USA Truman ovšem kapitulaci Japonců vytrvale odmítal, důvod byl ovšem jiný, přál si demonstrovat novou jadernou zbraň, aby vyděsil Stalina a získal nad ním vyjednávací výhody.“ Na tak malém prostoru hned několik lží.
Především drtivá většina západních historiků okamurovské fantasmagorie nepotvrzuje. Historici jsou v názorech, jestli svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945 přinutilo Japonsko k ukončení války, rozděleni do třech táborů. Tradicionalisté podporují tezi o jaderném bombardování, revizionisté naopak soudí, že ke kapitulaci přiměl Japonsko vstup SSSR do války proti němu. Syntetici, kterých je nejvíc, pak tvrdí, že ke konci konfliktu přispěl souběh obou faktorů. Atomová bomba paralyzovala civilní vedení a císaře, zatímco sovětská invaze podkopala strategické plány armády, která do té doby chtěla bojovat do posledního muže.
Svůj pohled na tento problém shrnul podle webu securitymagazin.cz jeden z poradců prezidenta Trumana, americký fyzik Karl T. Compton, v prosinci 1946 v magazínu The Atlantic. Své argumenty vysvětlující rozhodnutí bomby použít opřel mj. o své zkušenosti z práce ve štábu generál Mac Arthura, zpracovával plány na invazi, operaci Downfall, a o svou znalost poválečného japonského prostředí.
Compton po kapitulaci Japonska napsal: „Byl jsem jedním z malé skupiny vědců a inženýrů, kteří v Jokohamě vyslýchali inteligentního a dobře informovaného důstojníka japonské armády. Ptali jsme se ho, jaký by byl podle jeho názoru další zásadní krok, kdyby válka pokračovala. Odpověděl nám: „Pravděpodobně byste se pokusili napadnout naši vlast vyloďovací operací na Kjúšú kolem 1. listopadu. Myslím, že útok by byl proveden na takových a takových plážích.“ – „Mohli jste toto vylodění odrazit?“ zeptali jsme se a on odpověděl: „Byl by to velmi zoufalý boj, ale nemyslím si, že bychom vás dokázali zastavit.“ – „Co by se pak stalo?“ zeptali jsme se. Odpověděl: „Bojovali bychom tak dlouho, dokud by všichni Japonci nebyli pobiti, ale nebyli bychom poraženi,“ čímž chtěl říci, že by se neznectili kapitulací.
Na základě těchto skutečností jsem zcela přesvědčen, že použití atomové bomby zachránilo statisíce – možná několik milionů – životů Američanů i Japonců; že bez jejího použití by válka pokračovala ještě mnoho měsíců; že nikdo se zdravým svědomím, který by věděl, jako věděl ministr Stimson a náčelníci štábů, co je pravděpodobně čeká a co může atomová bomba způsobit, by nemohl učinit jiné rozhodnutí. Nechť některá fakta hovoří sama za sebe.“
Rovněž britský historik a novinář Paul Johnson v knize Dějiny 20. století uvedl, že podle jeho názoru nasazení atomových bomb uspíšilo japonskou kapitulaci. „Použití jaderných zbraní ušetřilo japonské i spojenecké životy. Ti, kdo zemřeli v Hirošimě a Nagasaki, nebyli ani tak oběťmi angloamerické technologie jako paralytického vládního systému zplozeného zlou ideologií, jež zlikvidovala nejenom absolutní mravní hodnoty, ale i rozum sám.“ Píše na straně 415.
Jak uvedl Jaroslav Šajtar v článku na webu reflex.cz, 14.srpna 1945 japonská vláda na popud císaře Hirohita oznámila, že přijímá požadavek bezpodmínečné kapitulace. Tehdy japonské ozbrojené síly čítaly stále ještě 6 983 000 osob ve 154 divizích a 136 brigádách pozemní armády a 20 námořních svazech. Většina těchto vojáků byla soustředěna na hlavních japonských ostrovech a sovětská invaze v Mandžusku je nezasáhla.
Bylo tedy použití atomových bomb zločinem? Japonská vláda obvinila USA po svržení atomové bomby na Hirošimu z porušení mezinárodního práva, které ovšem mnoho let předtím sama nedodržovala. Rudá armáda se při svém tažení Německem v roce 1945 také dopustila válečných zločinů, vraždění civilistů, masového znásilňování žen atd. Jenomže tomu předcházela nacistická zvěrstva na území SSSR.
Další Okamurův výlev na facebooku už není jenom hloupostí, ale ztrátou soudnosti a otevřenou podporou masového vraha Stalina. Tomio Okamura píše. „Prezident Truman, člověk, který trpěl komplexy méněcennosti, a jeho psychická porucha byla příčinou toho, že USA ukončili (hrubka přímo v originále) slibnou přátelskou spolupráci se sověty, kterou prosazoval prezident Roosevelt a svržení jaderných bomb odstartovalo fakticky další válku, tentokrát studenou se sověty a východním blokem.“ Opět mimo, americký prezident Franklin Delano Roosevelt sice dlouho šel Stalinovi na ruku, ale krátce před smrtí podle Johnsona na straně 424 jasně prohlásil: „Se Stalinem se nedá jednat, porušil všechny sliby, které dal v Jaltě.“ Rooseveltův nástupce Harry Truman si pak uvědomil, že Stalin rozumí pouze síle a podle toho s nimi jednal. A to bylo správné. Sovětští komunističtí vůdci mají jedno společné, pod vzájemně výhodnou spolupráci si představují, že jim druhá strana půjde ve všem ruku. Stalin byl navíc masový vrah, který nechal zavraždit miliony lidí včetně žen a dětí. A takového netvora se zastává Tomio Okamura.
Zdroje:
Dějiny 20. století, Paul Johnson, nakladatelství Rozmluvy, Praha 2008
