Článek
Poledne se zvoní v Brně v katedrále svatého Petra a Pavla na Petrově již v 11 hodin. To je dost známá skutečnost, méně už se ví, proč tomu tak je. Švédský velitel generál Lennart Torstenson se rozhodl 15. srpna 1645 pro generální útok proti více než tři měsíce obleženému městu s tím, že pokud do poledne neuspěje, tak odtáhne. Tato informace se dostala i k Brňanům. Nápor Švédů byl velmi silný a obránci už byli na pokraji svých sil. Zvoník však dostal spásný nápad. Zazvonil poledne už v 11 hodin a Švédové odtáhli. Vznikla tak nová tradice s poledním zvoněním.
To je sice zřejmě jenom pověst, pravdou však je, že Brno bránilo necelých 1500 mužů, z toho asi 1000 měšťanů a studentů a pouze 500 profesionálních vojáků. Proti nim stála švédská armáda o síle zhruba 25 000 – 28 000 vycvičených žoldáků. Dále už web brlog.cz. Obléhání města trvalo více než tři měsíce a zahrnovalo neustálé pokusy Švédů o prolomení hradeb, výpady obránců a neúnavné snahy obou stran získat potraviny a zásoby z nejbližšího okolí. Švédská ofenzíva se však zasekla, a o to více se Švédové s rostoucí naléhavostí snažili město dobýt, než jim dojdou zásoby a budou nuceni se stáhnout. Pro Švédy bylo dobytí Brna klíčovou záležitostí, které by jim umožnilo další tažení na Vídeň.
To se však seveřanům nakonec nepovedlo a byli donuceni odtáhnout. Výkon Brňanů byl obdivuhodný, už z toho hlediska. že profesionálních vojáků měli jen hrstku. Na úspěchu obránců se nejvíc podíleli již zmínění dva muži. Vojenský velitel Jean-Louis Raduit de Souches, který to později dotáhl v císařském vojsku až na polního maršála. Ten za svůj skvělý výkon, když dokázal vzdorovat obrovské přesile, byl českým králem Ferdinandem III. roku 1646 povýšen do panského stavu, získat titul hraběte a za odměnu od panovníka obdržel panství Jevišovice, kde 12. srpna 1682 na tamním zámku zemřel. Jak je uvedeno na Wikipedii, pocházel z francouzského přístavního města La Rochelle a náboženským vyznáním byl původně hugenotem čili protestantem. Sloužil také nejdřív ve švédské armádě, teprve později přešel k habsburskému vojsku. To však bylo v té době běžné, že vojáci střídali bojující strany. Během působení v císařské armádě konvertoval ke katolictví. Pohřben je v kryptě chrámu svatého Jakuba v Brně.
Náhrobek Jeana-Louise Raduita de Souches v kostele sv. Jakuba v Brně
Duchovním vůdcem obležených se stal rektor jezuitské koleje a později provinciál Tovaryšstva Ježíšova páter Martin Středa. Také on je považován za zachránce Brna při švédském obléhání. Jak je uvedeno v článku na iDNES.cz. „Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě otce Martina a k rozhovoru s ním a vždy jsem si od něj odnášel útěchu a vnitřní pokoj,“ napsal v jednom z pozdějších dopisů de Souches a pokračoval: „Obráncům dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy, takže nepřítel sám nahlédl, že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z nadzemské ochrany.“
Tehdejší hrdinství Brňanů je obdivuhodné, jinde se před tak silným protivníkem vzdali, oni se ubránili. Uvědomovali se, že proti nim stojí odhodlaný nepřítel, který by je v případě porážky mohl vyhubit. Obyvatelé města proto byli odhodláni uhájit se za každou cenu, aby unikli strašnému osudu, a to se jim podařilo. Mimochodem Švédsko také nebylo nábožensky tolerantní zemí a katolíci zde byli krutě pronásledováni. V roce 1593 byla tamní luterská církev prohlášena za státní církev. Vláda následně zahájila protikatolické tažení, které zahrnovalo deportace a tresty smrti po švédské katolíky v letech 1599 až 1781.
Na památku úspěšné obrany města před švédskými vojsky v roce 1645 se pravidelně v srpnu koná oblíbená a hojně navštěvovaná akce - Den Brna. Nechybí na ní připomínka dvou hlavních postav bitvy – Raduita de Souches a generála Torstenssona. Prvnímu se tradičně kladou věnce k jeho hrobce, druhého připomíná oblíbená akce v Labyrintu pod Zeleným trhem. Součástí této akce jsou také průvod městem s vojáky nebo bitva na Kraví hoře. Na programu bývají též sokolníci, turnaj a historická módní přehlídka.
Zdroje:
