Článek
Velmi trefně popsal pokus o nastolení komunismu v listopadu 1917 v Rusku Sir Winston Churchill blahé paměti. Ten na adresu Lenina a spol. uvedl, „Země se zmocnily tlupy vřeštících, zdivočelých a vraždících paviánů.“ Přesně tak, a ještě přesněji jej vystihl výrokem: „Komunismus je vzpourou méněcenných.“
Komunismus, respektive jeho předchůdce socialismus, měl údajně nastolit spravedlivý řád na zemi a odstranit nerovnost mezi lidmi. Nic z toho se však nepovedlo.
Skvěle to ve stati „Proč nejsem komunistou“ vystihl na stránkách Peroutkovy Přítomnosti v roce 1924 spisovatel Josef Kopta: „Komunismus, jako učení o zespolečenštění výrobních prostředků a zrušení soukromého majetku, předpokládá k realizaci svých cílů zcela jiný lidský materiál, nežli jest ten, který dnes obývá svět. Nedovede-li své stoupence nadchnouti ani k tomu, aby platili řádně příspěvky, jak by mohl čekati, že se mu pouhou revolucí podaří proměniti je v bytosti zrovna božské, které by se cele obětovaly kolektivu.“
Jistě. Dejme tomu, že komunisté mají dobrý cíl a to, vypořádat se s chudobou, a zavést tzv. beztřídní společnost, v níž by si lidé byli rovni. Jenomže způsoby, které k tomu zvolili, jsou špatné a zločinné, a proto i výsledek musí být zákonitě žalostný. Tak prý lidé nemají nic vlastnit a mají dostat jenom to, co potřebují. Jenomže toto sociální inženýrství nemá naději na úspěch. Lidé jsou menší, vyšší, silnější, štíhlejší, vlasatí s různými barvami vlasů, bezvlasí atd. Nikoho rozumného by nenapadlo chtít, aby lidé byli třeba stejně vysocí. Pěkná hloupost, samozřejmě. Pokusy o něco takového by byly šílené a nebezpečné. Nelidské byly i pokusy nacistů o vyšlechtění dokonalé lidské rasy a stejně tak nelidské jsou i komunistické experimenty s tzv. beztřídní společností Čili, aby nikdo nevyčníval nad okolím svým bohatstvím. Lidé mají mít rovnost v šancích, nikoliv však ve výsledku. „Takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk,“ správně zhodnotil komunismus Karel Havlíček Borovský.
Ano, tohle fakt mohou chtít jen lidé vyšinutí, protože komunismus je mimo lidskou přirozenost. Je normální vlastností, že člověk chce vyniknout nad svým okolím, ale komunisté mu tyto snahy upírají. Řeknu to asi takhle, převychovat masožravého lva ve vegetariána v zájmu údajného dobra, aby nežral ostatní zvířata, je absolutně nemožné. Avšak komunisté se o takový idiotský nesmysl snaží, oni ze lvů chtějí dělat vegetariány. Takové pokusy musí zákonitě končit krachem a vedou akorát k teroru a nesmírnému utrpení. Když se to nedaří po dobrém, půjde to po zlém. Výsledkem jsou pak masové vraždy těch, kteří nechtějí přijmout rudé dobro. Stoupenci marxismu-leninismu šíří nenávist vůči jim nepohodlným lidem. Nás nezajímá, jakýsi si. Máš-li špatný třídní původ, jsi buržoust či šlechtic nebo jejich potomek, tak jsi automaticky zločinec. To je další z negativních důsledků komunismu. Jak to napsal spisovatel a bývalý komunista Ludvík Vaculík, komunismus je bití. Jistě, rudí se bez mlácení a násilí neobejdou.
Komunismus také podporuje neschopné i vyložené flákače na úkor schopných čili se opravdu jedná o vzpouru méněcenných. Je to rovněž učení postavené na jedné z nejodpornějších lidských vlastností – na závisti. „Podívej se, ty nemáš nic, žiješ z ruky do úst, avšak tvůj soused má přepychovou vilu a špičkové auto, to je nespravedlivé, to se musí změnit. To, že dotyčný je lempl a budižkničemu, a proto je na tom bídně, kdežto soused pracovitý člověk, to už komunisty nezajímá. Neschopnost se ovšem nevyléčí tím, že neschopní se násilím ujmou vlády. Na to jsou potřeba jiné medikamenty, ideálně velký bič a malý dvorek. Rovněž tak řešením není to, že ukradnu majetek slušnýma pracovitým lidem a dám jej k dispozici těm, co nic neumí, jenom hloupě mluvit. To je cesta do pekel.
Důsledkem komunismu jsou proto logicky pouze vraždy, teror, loupeže, bída a násilí. A konečně, když se jejich svět zhroutí a nefunguje, nezbývají komunistům nic jiného než lži. Nakonec na to přišel i československý prezident Edvard Beneš, který 14 dnů před svojí smrtí vzkázal svým přátelům do exilu. „…oni (komunisté) všichni bez výjimky lžou. Je to obecný rys všech komunistů, obzvláště Rusů. Mým největším omylem bylo, že jsem až do poslední chvíle nechtěl věřit, že Stalin mi cynicky a chladnokrevně lhal jak v r. 1935, tak i později, a že jeho záruky, dané mně a Masarykovi, byly vědomým a záměrným podvodem.“ Je tedy jasné, že život v komunistickém otroctví bývá daleko horší než za oněch údajně „vykořisťovatelských“ kapitalistů.
Zdroje:
