Článek
Prorocká slova důrazně varující před rudým zlem zazněla v projevu Sira Winstona Churchilla 19. září 1946 na curyšské univerzitě. „Musíme znovu vytvořit evropskou rodinu v regionální struktuře, která se bude jmenovat třeba Spojené státy evropské, a prvním praktickým krokem bude vytvoření Rady Evropy. Nebudou-li všechny evropské státy zpočátku ochotny nebo schopny vstoupit do unie, musíme přistoupit ke shromažďování a spojování aspoň těch, které chtějí a mohou. Záchrana obyčejných lidí všech ras a všech zemí před válkou a otroctvím musí být založena na pevných základech, vytvořená ochotou všech mužů a žen raději zemřít, než se podřídit tyranii.“
To je přesně ono, podstata komunismu spočívá v totální podřízenosti a mentálním i fyzickém zotročení člověka. Winston Churchill dokonale odhadl zrůdný rudý režim a začal proti němu důrazně vystupovat. Prosazoval tehdy vizi Spojených států evropských, ve stylu federace rovnoprávných národů, které považoval za účinnou protiváhu Stalinově říši zla. Dále si velice přál usmíření Německa s Francií, které považoval pro budoucí mírové uspořádání v Evropě za klíčové. Britský expremiér si rovněž dobře uvědomoval, že komunisté používají všech dostupných prostředků včetně vražd a teroristických akcí k nastolení své hrůzovlády. Zpočátku sice považoval sovětského vůdce za válečného „přítele“, ale pak došel k správnému závěru, že Stalin je obyčejným podvodníkem, který nedodržuje svoje sliby a porušil smlouvu z Jalty.
Už předtím 5. března 1946 pronesl svůj slavný projev při přebírání čestného titulu na fultonské Westminsterské koleji, menší univerzitě ve státě Missouri. Přihlíželo mu tři tisíce lidí včetně tehdejšího amerického prezidenta Harryho Trumana. V něm mimo jiné řekl:
„Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla přes kontinent spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy: Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie. Všechna tato vynikající města a jejich obyvatelé podléhají v té či oné formě nejen sovětskému vlivu, ale i velice tuhému a v mnoha případech rostoucímu poručníkování Moskvy… Téměř ve všech případech byl nastolen policejní stát a prozatím nikde, s výjimkou Československa, neexistuje skutečná demokracie… To není osvobozená Evropa, za jakou jsme bojovali.“
Podle jaltských dohod se měly v evropských zemích konat po osvobození svobodné volby, což však v sovětském bloku s výjimkou Československa (to dostalo odklad do února 1948) v roce 1946 nebylo dodrženo. V Polsku, Maďarsku a sovětské okupační zóně v Německu byla vítězství komunistů dosažena zfalšováním voleb. To všechno Churchill věděl a burcoval demokraty před rudým nebezpečím. Ve východní Evropě byla spuštěna železná opona, která ji oddělovala od svobodného světa. Je jasné, že v SSSR si Churchill vysloužil obrovskou vlnu nenávisti a přímo od Stalina pak nálepku válečného štváče. To však pro něj bylo vyznamenáním, jelikož komunisté si představují mír tak, že jim všichni ustoupí, budou se řídit jejich narativy, kdežto oni si mohou dělat, co chtějí, a agrese proti jiným zemím prohlašovat za internacionální pomoc. A když se někdo jejich praktikám postaví, ihned je válečným štváčem.
Částečně ovšem Churchill narazil i v USA, kde stále byli na vlivných místech lidé, kteří prosazovali politiku ústupků vůči SSSR. Jedním z nich byl i ministr obchodu Henry Wallace. Ten a další jemu podobní byli ochotni obětovat svobodu a suverenitu desítek milionů lidí ve východní a střední Evropě výměnou za klid zbraní mezi Washingtonem a Moskvou, přičemž nebrali ohled na brutální realitu stalinských čistek a pracovních táborů. Naštěstí se po smrti Franklina D. Roosevelta stal americkým prezidentem Harry S. Truman, který společně s Churchillem patřil k stoupencům tzv. zadržování nástupu komunismu a stoupence rudých dokázal v Americe odstavit na vedlejší kolej.
Winston Churchill měl nepochybně pravdu ve své předpovědi, že Sovětský svaz v obsazených tedy spíše okupovaných zemích (včetně tehdejšího Československa) zlikviduje svobodnou společnost a nastolí teroristické totalitní režimy řízené z Moskvy. Svými výzvami po rozhodné a pevné alianci Západu výrazně přispěl ke vzniku NATO a k tomu, aby se komunismus nešířil do dalších zemí.
Naprosto pravdivý a výstižný je citát ze závěru fultonského projevu. „Naši ruští přátelé nic tak neobdivují, jako sílu.“ Je třeba si také uvědomit, že Churchillovy vize platí z velké části i pro současný ruský mafiánsko-zločinecký režim diktátora Vladimíra Putina.
Zdroje:
Dějiny 20. století, Paul Johnson, nakladatelství Rozmluvy, Praha 2008
Evropa (Dějiny jednoho kontinentu), Norman Davies, nakladatelství Prostor, Praha 2005
